Od podzimu 1938 do konce dubna 1945 bylo obyvatelstvo Čech a Moravy frustrováno zradou spojenců a okupací nacisty. Nad tím byla ještě nenávist ke všemu německému. Projevila se naplno začátkem května s rozkladem německé moci.
Pokud 30. dubna 1945 generál František Slunečko jako tehdejší velitel Obrany národa, ilegální organizace, se přesunul do Prahy a vytvořil velitelství Alex. Velitelství si podřídilo protektorátní uniformované sbory jako četnictvo, policii, vládní vojsko a Luftschutz – sbor pro odstraňování ponáletových škod.
Touha pomstít se vedla již 1. května v Přerově k povstání, protože se městem rozšířila mylná zpráva, že Německo kapitulovalo, 2. května za podobné situace propuklo povstání v Nymburku, o den později začaly nepokoje na Semilsku a v Úpici.
Prvnizpracy.cz - Roček: Mírem válka nekončí aneb příběh 2.světové války
Prvnizpravy.cz - Roček: Mír je pokračováním války a válka pokračováním míru
Prvnizpravy.cz - Roček: I v zázemí byla válka a mrtví
Prvnizpravy.cz - Roček: Čas „převratu“ v roce 1938 a 1945 je podobný
Spouštěčem akcí, které byly většinou německým vojskem potlačeny, bylo oznámení smrti Adolfa Hitlera. Londýnský rozhlas vyzýval z vytváření národních výborů.
Nepokoje a lokální povstání vypukaly postupně po celém území a 5. květen lze označit za den, kdy v podstatě bylo území současné ČR v „horečce“. Potlačovaný odpor k nacistickému režimu propukl a nedal se zastavit. Podle pamětníků těchto dnů lidé museli přinejmenším vyvěsit na dům československou vlajku.
Protektorátní vláda vydala 4. května nařízení, aby byly odstraněny německé nápisy. Střety s německými jednotkami byly stále častější. Proto 5. května dopoledne velitel podzemní armády generál Slunečko rozhodl zahájit ozbrojené povstání. Napětí mezi obyvatelstvem bylo tak silné, že nebylo možné dále čekat. Celoplošné povstání se německým jednotkám bude hůře potlačovat než jednotlivá spontánně vznikající ohniska.
Na květnové povstání nelze hledět jako na racionální vojenskou akci, ale živelné povstání lidu částečně korigované velitelstvím Alex a jejími nižšími velitelskými strukturami v regionech.
Reakce německých jednotek a okupační administrativy jsou dokumentovány v celé šíři možných projevů: od bojů a obsazování vesnic a měst, přes kapitulaci (včetně velitelství divizí), zmasakrování civilistů v oblasti potlačeného odporu a popravy, až po jenom pasivní odpor při snaze projet povstaleckým územím směrem k české západní hranici směrem k americké linii fronty. V Pardubicích německý velitel dokonce na žádost revolučního národního výboru (RNV) nechal potlačit ozbrojený odpor v budově gestapa. (Květen 1945 v českých zemích, Tomáš Jakl, Praha 2004, vydal Miroslav Bílý, str. 22 - 32)
Na jedné straně masakry a popravy českých povstalců většinou z rukou frustrovaných jednotek SS, jejichž příslušníci cítili, že se blíží konec Říše. Na druhé straně ubití k smrti Němců a kolaborantů místními lidmi jako pomsta za léta strachu a teroru. Obojí bylo samozřejmé, nezastavitelné. Situace byla signálem k odporu, ale pro některé i pro začátek systematického rabování.
Při zdolávání českého odporu měly ale německé jednotky jeden základní cíl – ústup na západ. To se projevilo také při postupu sovětských rychlých tankových skupiny na Prahu 8. a 9. května 1945. „Pokud sovětské skupiny narazily na kolonu, která obvykle takřka kolmo křížila jejich trasu, rozstřílely nejbližší vozidla, vraky odhrnuly na kraj silnice a pokračovaly dál. Po jejich průjezdu opět pokračoval proud německých vozidel ve směru na jihovýchod. Tak proběhly boje například u Roudnice nad Labem, Nové vsi u Mělníka, Brandýsku, Stehlevči a jinde.“ (Květen 1945 v českých zemích, Tomáš Jakl, Praha 2004, vydal Miroslav Bílý, str. 71)
Ozbrojené povstání v Ústí nad Labem bylo nemožné. Češi žili v německém prostředí, obklopeni německým obyvatelstvem. Více než dvě třetiny českých obyvatel byly v důsledku politického vývoje donuceny, po vnucení Mnichovské dohody vládě ČSR, město opustit.
Povstání probíhalo především v jejich hlavách. Mělo organizační charakter. Češi z rozhlasových výzev věděli, že mají vytvořit národní výbor, který by převzal od Němců moc ve městě.
Terezínský stín
Hned po osvobození se objevily další stíny války, kilometrů, ukazuje výzva ONV v Roudnici nad Labem vytištěná s datem již 5. května 1945. Jednalo se o výzvu všem obecním úřadům ohledně vězňů v Terezíně. Ve výzvě je doslova uvedeno: „Místní pověřenci se vrátili z Terezína a oznamují o evakuaci našich vězňů důležité upozornění po rozhovoru s velitelem terezínské pevnosti a s lékaři věznic…“
Vězni, kteří nebyli postiženi infekčními chorobami měli být odváženi povozy, a obecní úřady by měly uspořádat sbírku oděvů a potravin, ze kterých budou podle pokynů lékařů uvařeny pokrmy pro propuštěné…“
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
