Jak se prezidentská kampaň pro rok 2024 blíží do finále, Kamala Harrisová a Donald Trump se snaží zdůraznit své rozdíly v zahraniční politice. Některé rozdíly jsou zřetelné. Harrisová například slibuje „neochvějnou“ podporu smluvním spojencům USA v Evropě a východní Asii, zatímco Trump je často kritizuje za to, že těží z americké štědrosti. A pak je tu samozřejmě Ukrajina, kde Harris preferuje pokračování současné linie, zatímco Trump by rád válku ukončil okamžitě, i kdyby to znamenalo, že Kyjev bude muset přistoupit na bolestivé kompromisy.
Tím však jejich rozdíly prakticky končí, uvádí server UnHerd.com. Oba kandidáti totiž zůstávají pevně věrni myšlence americké hegemonie. Trump například slibuje návrat k doktríně „mír skrze sílu“, která má zajistit, že Washington zůstane na vrcholu světové hierarchie. Když Evropská unie usilovala o vybudování nezávislé vojenské kapacity mimo struktury NATO, které dominují USA, Trumpova administrativa poslala do Bruselu varovný dopis. Navzdory všem svým proklamacím během prvního funkčního období Trump nesnížil americké obranné závazky v Evropě; v konečném důsledku pouze navrhl přesun 12 000 vojáků (většina z nich měla být přemístěna v rámci Evropy, nikoli odsunuta).
Harris mezitím zastává liberální intervencionismus a atlanticismus, což ji vede k zesílenému závazku vůči NATO. Jako zástupkyně administrativy Joea Bidena na různých evropských bezpečnostních konferencích důsledně ujišťuje spojence, že Washington je plně investován do transatlantického spojenectví a nemá v úmyslu zanechat evropské spojence v nesnázích.
Pravdou je, že Trump i Harris zůstávají frustrujícím způsobem vágní, pokud jde o konkrétní politické kroky, které by po zvolení zavedli. Trump se prezentuje jako někdo, kdo udrží Spojené státy mimo války, přestože flirtoval s myšlenkou bombardovat Mexiko, aby zasáhl proti kartelům, prohloubil americkou angažovanost na Blízkém východě podporou Izraele a konfrontoval Čínu pomocí vysokých cel.
Na základě toho mála, co Harris naznačila, se její zahraniční politika příliš neliší od současného prezidenta Joea Bidena. Přestože její kořeny spočívají v levicovém křídle Demokratů, podporuje Izrael; v Asii podporuje multilaterální skupiny jako ASEAN a prosazuje přísné exportní kontroly na podporu technologické dominance USA. Ačkoli Trump byl skeptičtější vůči multilaterálním uskupením v Asii a často je považoval za ztrátu času, jeho politika vůči Číně sdílí stejné cíle jako politika Harrisové.
Primát je vždy nákladný, ale s novými konkurenty se náklady ještě zvyšují. Udržování globální sítě stovek vojenských základen ve více než 70 zemích, kde je rozmístěno přes 200 000 vojáků, je drahá záležitost. Když je cílem globální dominance, každá krize se stává prioritou, což vede k rozptýlení omezených vojenských, ekonomických a diplomatických zdrojů USA po celém světě ve prospěch spojenců, kteří si na tuto podporu nakonec zvyknou a očekávají její trvalé pokračování. Připočteme-li náklady na vývoj pokročilých zbraňových systémů, není divu, že výdaje na obranu pravděpodobně dosáhnou v příštích letech bilionu dolarů.
Psali jsme:
Izolacionisté a pacifisté tvrdí, že takové výdaje nejsou nutné, ale Trump ani Harris na tyto kritiky nemají odpověď. Ani jeden z nich si nepřipouští limity amerických vojenských zdrojů a nereálné zahraničněpolitické priority. Rovněž se ani jeden z nich pravděpodobně nechystá snížit rozpočet na obranu nebo omezit vojenské závazky v zahraničí. Přestože oba tvrdí, že chtějí překonat dědictví válek v Iráku a Afghánistánu, žádný z nich není připraven významně snížit přítomnost USA na Blízkém východě. To samé platí o Evropě.
Pro Američany, kteří stále více preferují menší roli USA ve světě, to nejsou dobré zprávy. V tuto chvíli může zemi z drahé pasti, kterou vytvořila desetiletí chybné politiky, dostat pouze radikální posun v zahraniční politice. Aby tuto změnu přivedl do reality, bude muset příští prezident přijmout vznikající multipolární svět a přizpůsobit tomu politiku Spojených států.
(nov, UnHerd.com, foto: wsj/red)
