Co se týká inflačního dopadu, předpokládáme tak jako tak v nejbližších měsících další zlevňování silové elektřiny pro domácnosti u hlavních operátorů (od 1.11. již oznámila PRE). Pokud by se k tomu mělo přidat úplné odpuštění POZE pro domácnosti, zlevnilo by to podle našich odhadů v kombinaci s levnější silovou elektřinou domácnostem ceny kumulativně o 9-15 %. Celkovou inflaci by to pak mohlo jednorázově snížit o 0,4-0,7procentního bodu, což by pak pravděpodobně dostalo inflaci na nějaký čas pod 2,0 %.

Je ovšem málo pravděpodobné, že by to byl pro ČNB důvod pro další snížení úrokových sazeb. Změny nepřímých daní a úpravy regulovaných cen (tedy například i POZE) centrální banka může výjimkovat, protože jsou zcela mimo její kontrolu. Centrální bankéři by k tomu pravděpodobně přistoupili. A to proto, že snížení cen energií by mělo dočasný charakter a nepředpokládáme, že by to snížilo také inflační očekávání a výrazněji ovlivnilo mzdová vyjednávání. A navíc směrem k roku 2027 hrozí domácnostem zcela opačný administrativní pro-inflační šok - zavedení systému EU ETS 2.

ČNB by navíc mohla být citlivá na to, pokud by odpuštění POZE a jiná výdajová opatření nově vznikající vlády vedla ke zhoršení výhledu pro veřejné finance. Podle původních plánů hnutí ANO by se sice měly výpadky z plateb POZE kompenzovat z modernizačního fondu (výnosy z povolenek). Ty jsou však účelově vázané a je těžko představitelné, že by se dalo i při zapojení veškeré kreativity použít celých 35 miliard korun chybějících při úplném odpuštění POZE. Navíc potřeba investic do energetických sítí bude časem podle většiny odhadů narůstat a s tím i potřeba nových zdrojů na jejich financování - jednoduše řečeno, “díra” po zrušeném POZE by časem dál narůstala. I proto by asi centrální bankéři měli vnímat odpuštění POZE spíše jako jednorázovou “finanční injekci” domácnostem, která paradoxně může střednědobé plnění inflačního cíle spíše komplikovat než ulehčovat.