Výraz se původně používal v Turecku. Označoval struktury uvnitř bezpečnostního aparátu a ministerstev, které fungovaly napříč vládou s jednotnou agendou. V případě Turecka to bylo sekulární směřování státu a udržování moci armády a tajných služeb.
Pointou tohoto označení bylo, že lidé, kteří byli součástí Hlubokého státu, sabotovali jakékoli aktivity volených činitelů, které by ohrožovaly fungování bezpečnostního aparátu či samotných struktur Deep State.
Konec nastal, do značné míry, až za prezidenta Erdogana, který do značné míry vyhrál souboj s armádou, tradiční strážkyní sekulárního Turecka a odkazy Kemala Atttürka. Stát značně poislamštil a pevně vzal do svých rukou.
V USA se výraz Deep State ujal samozřejmě s ohledem na tamní kontext.
Po 2. světové válce nastal masivní rozvoj nejprve toho, co prezident Eisenhower nazval vojensko-průmyslovým komplexem, a před jehož mocí odvážně ve svém posledním prezidentském projevu varoval.
Potom se mimořádně rozrostl i bezpečnostní aparát, s ústředním úkolem Ústřední zpravodajské služby.
Vedle toho samozřejmě, jak rostla federální byrokracie, mnohé její struktury získaly specifický pohled na svět a operační metody, které si piplaly.
V posledních letech se pro toto všechno začal používat zmiňovaný výraz Deep State (výraz je zároveň rezonancí přezdívky Deep Throat, kterou používal novinář Bob Woodward pro jeho údajný tajný zdroj informací o zákulisí aféry Watergate).
Používají ho jak alter konspirátoři, tak trumpisté také, například Jeffrey Sachs.
K dřívějšímu konceptu přibylo i porozumění, že Deep State má svá chapadla v "občanském" sektoru, přes různé nevládky, a že funguje ve značné symbióze s mediálními strukturami (Bannon mluví o Washington Post jako o hlásné troubě Langley, tedy CIA, což do značné míry asi sedí).
Výraz dnes není omezen jen na americký kontext, například v Británii se v posledních letech značně rozmohly neveřejné struktury na pomezí vlády, zpravodajských služeb, novinářů a některých "veřejných intelekutálů", které poměrně prokazatelně zasahují do politického života země.
Existuje Deep State? V nějaké formě asi opravdu má smysl o něm mluvit. Osobně jsem ale skeptický, do jaké míry je to konstruktivní.
Američané samozřejmě konspirační teorie milují, takže mají rádi příběhy o tom, jak vše ovládá všudypřítomná klika velmi mocných lidí.
Jak říkám, o různých klikách, které mají utajenou agendu a jsou navzájem propojeny, určitě má smysl mluvit.
Ale výraz Deep State se značně nadužívá tam, kde mnoho věcí lze vysvětlit prostě společnými zájmy jistých struktur. Přičemž uvnitř lidé těchto struktur i navzájem soupeří.
Ale výraz Deep State se značně nadužívá tam, kde mnoho věcí lze vysvětlit prostě společnými zájmy jistých struktur. Přičemž uvnitř lidé těchto struktur i navzájem soupeří.
A zejména, hodně zde lze vysvětlit prostě fungováním amerického kapitalismu (to se ale kadekomu nehodí, kapitalismus je dobrý, je americký a tak raději vysvětlujme všechno nějakým Deep State) a poznáním, jak fungují velké byrokratické struktury.
Problém s Deep State jako všeobjímajícím a vše vysvětlujícím konceptem mají dnes právě lidé jako Steve Bannon. Protože ten vykresloval Trumpa, kterého do značné míry sám jako politickou figuru vypiplal, jako základního nepřítele Deep State.
Jenže válka proti Íránu ukazuje, že nic takového jako trumpismus vs Deep State neexistuje. Trump dnes v pohodě dělá to, co by Bannon vykresloval jako typickou agendu Deep State. A Bannon, stejně jako Tucker Carlson, se na to i čertí, ale stále na Trumpa zaměřuje své naděje v jiných částech svého programu, který Trumpovi vymyslel.
Snaha Trumpa rozbít některé kliky uvnitř federální státní správy je mocensky pochopitelná.
Faktem ale je, že tím sotva zmizí kliky jako takové. V USA nějaký Deep State bude vždy.
(rp,prvnizpravy.cz,fb, ,foto:arch.)
