Friedrich Merz stojí v čele koalice CDU CSU a SPD teprve osm měsíců, přesto už je jeho působení zatíženo řadou varovných signálů. Kancléř se dostal k moci díky mimořádně těsné většině pouhých 9 500 hlasů a hned po volbách opustil podstatnou část svého volebního programu. S pomocí Zelených prosadil masivní dluhový balík v hodnotě půl bilionu eur a povýšil jej dokonce na ústavní prioritu. Když se mu navíc nepodařilo uspět v prvním hlasování o volbě kancléře, přijal podporu i od Die Linke, čímž zpochybnil vlastní politickou autoritu už na samém začátku svého mandátu.

Tato kritická analýza evropské politiky kancléře Merze vychází z komentáře publikovaného v The European Conservative, který zkoumá Merzovu fantazii o vedení Evropy a jeho selhání jak v zahraniční, tak v ekonomické politice.

Merz přesto vyhlásil ambiciózní cíle. Chtěl obnovit oslabené postavení Německa prostřednictvím nové zahraniční, obranné a hospodářské politiky a vrátit Berlín do centra evropské moci. Dnes je však stále zřejmější, že jeho kabinet postrádá dlouhodobou strategii. Místo koncepční politiky se soustředí na každodenní improvizaci a snahu politicky přežít, přičemž i tyto krátkodobé cíle jsou provázeny amatérským provedením.

Nejviditelnějším symbolem tohoto selhání se stal plán na zabavení přibližně 210 miliard eur ruských centrálních aktiv uložených především v belgickém Euroclear. Tyto prostředky měly být přeměněny na nucenou půjčku pro financování Ukrajiny poté, co Spojené státy oznámily omezení své finanční podpory. Berlín však přehlédl základní realitu. Aktiva jsou uložena v Belgii proto, že Evropská unie je považována za bezpečnou právní jurisdikci. Jejich konfiskace by tuto pověst zásadně poškodila a ohrozila postavení eura jako globální rezervní měny. Zároveň by šlo o nebezpečný precedens, který by vyděsil menší členské státy i mimoevropské investory.

Merz a jeho ministr pro evropské záležitosti Johann Wadephul vstoupili do prosincového summitu EU s otevřeným požadavkem na tuto konfiskaci a s vágním příslibem, že Rusko jednou zaplatí reparace. Belgický premiér Bart De Wever tuto konstrukci okamžitě odmítl a zeptal se, proč by případná odpovědnost neměla být sdílena mezi všech 27 členských států. V ten okamžik se ukázalo, že německá delegace nemá žádný plán B. Francouzský prezident Emmanuel Macron pohotově využil situace a otevřel téma společného evropského dluhu. Výsledkem byla další dluhová zátěž, za kterou budou opět nést hlavní odpovědnost němečtí daňoví poplatníci, zatímco Merz se z údajného lídra stal pouhým přihlížejícím.

Tento debakl přichází v době, kdy je německá ekonomika v alarmujícím stavu. Institut ifo očekává stagnaci o 0,1 procenta v roce 2025, růst pouhých 0,8 procenta v roce 2026 a jen mírné zrychlení na 1,1 procenta v roce 2027. Kancléř přitom vsadil na to, že zahraniční politika bude jeho hlavním polem působnosti, a klíčová hospodářská ministerstva přenechal SPD. Ministr financí Lars Klingbeil použil většinu nového dluhu na zalepení rozpočtových děr místo investic. Ministryně práce Bärbel Bas naopak zablokovala reformu sociálního systému a prosadila další nárůst důchodových výdajů. Fiskální prostor Německa se tak uzavírá na desítky let dopředu.

Psali jsme: Američané nešli pro demokracii, ale pro ropu, míní Šik

Rok 2026 má být v Německu supervolebním rokem. Přibližně 36 milionů voličů se zúčastní zemských a komunálních voleb, které budou faktickým referendem o Merzově vládě. Průzkumy jsou pro CDU i SPD nepříznivé a ve východních spolkových zemích hrozí průlom AfD. V kuloárech se již hovoří o tom, že CDU bude muset v některých zemích spolupracovat se Zelenými nebo dokonce s Die Linke, čímž se německý politický systém posune ke dvěma blokům, kde se tradiční strany budou spojovat pouze proti jednomu soupeři. V takovém prostředí však CDU nemůže dlouhodobě vyhrát.

Z původní vize obnovy německého vedení Evropy tak zůstává jen iluze. Friedrich Merz místo konsolidace moci oslabil důvěru partnerů, ztratil strategickou iniciativu a doma čelí rostoucí politické nestabilitě. Jeho pokus vystoupit v roli evropského lídra se rychle mění v příběh úpadku vlastní politické váhy i vlivu Německa na kontinentu.

Zdroj: 1. europeanconservative.com/articles/commentary/merzs-fantasy-of-leading-europe

(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: 3Dfragen)