Válka na Blízkém východě už dávno není jen varováním bezpečnostních analytiků ani hypotetickým scénářem vojenských studií. Konflikt mezi Íránem a koalicí států podporovaných Spojenými státy se postupně rozšiřuje a region se ocitá v nejvážnější bezpečnostní krizi posledních let. Rakety dopadají na vojenské cíle, námořní trasy v Perském zálivu jsou pod tlakem a diplomatický jazyk stále častěji ustupuje otevřenému jazyku války. V této atmosféře zaznělo mimořádně tvrdé a zároveň mimořádně upřímné varování bývalého premiéra Kataru Hamada bin Jassima Al Thaniho.

Hamad bin Jassim bin Jaber Al Thani patřil dlouhá léta k nejvlivnějším postavám katarské zahraniční politiky a regionální diplomacie. Byl nejen premiérem, ale také ministrem zahraničí a jedním z architektů katarské geopolitické strategie. Právě proto nelze jeho slova považovat za nahodilý komentář nebo mediální provokaci. Naopak jde o výrok člověka, který velmi dobře zná zákulisí vztahů mezi Washingtonem a arabskými monarchiemi Perského zálivu. 

Jeho varování je přitom znepokojivě přímočaré. Podle citace, která se šíří arabskými i evropskými médii, prohlásil: „Američané by dnes nejraději odešli a nechali Araby, aby válčili mezi sebou.“

Tato věta v sobě obsahuje obvinění, které je v regionální politice téměř tabu. Naznačuje totiž, že Spojené státy mohou konflikt v regionu podporovat nebo minimálně tolerovat, protože vyčerpávající válka mezi regionálními rivaly ve skutečnosti vyhovuje širší geopolitické strategii.

Výrok přichází ve chvíli, kdy se situace skutečně vyostřuje. Po sérii amerických a izraelských úderů proti íránským cílům reagoval Teherán raketovými útoky na americké základny v regionu. Jedním z cílů se stala také základna Al Udeid v Kataru, která je největší americkou vojenskou instalací v Perském zálivu a logistickým centrem amerických operací v oblasti. Írán označil úder za odvetu za bombardování svých jaderných zařízení a současně varoval, že další eskalace může zasáhnout širší region, uvedl list The Guardian.
Současně se objevují stále hlasitější požadavky, aby do konfliktu výrazněji vstoupily arabské státy Perského zálivu. Někteří američtí politici otevřeně tvrdí, že regionální spojenci Spojených států by měli převzít větší díl vojenské zátěže. Argument zní jednoduše. Pokud se válka odehrává v regionu, měly by se podle této logiky zapojit především státy, které se v něm nacházejí. 

Právě zde se však objevuje zásadní otázka. Pokud by se arabské státy skutečně zapojily do rozsáhlé války s Íránem, nesly by hlavní náklady konfliktu ony samy. Na jejich území by dopadaly rakety, jejich infrastruktura by se stala cílem útoků a jejich ekonomiky by nesly důsledky destabilizace regionu.

Slova bývalého katarského premiéra proto působí jako nepříjemné připomenutí staré geopolitické logiky. Velmoci často podporují konflikty mezi regionálními rivaly, protože tím oslabují potenciální konkurenty a zároveň si zachovávají strategický vliv nad oblastí. Z hlediska velmocenské politiky jde o cynickou, ale historicky opakovaně používanou strategii.

Blízký východ má s podobnými scénáři dlouhou zkušenost. Nejvýmluvnější paralelu nabízí válka mezi Íránem a Irákem v letech 1980 až 1988. Konflikt, který stál statisíce životů a vyčerpal oba státy, byl po dlouhá léta nepřímo podporován různými světovými mocnostmi. V praxi to znamenalo jediné. Obě strany válčily až na hranici svých možností, zatímco velmoci sledovaly strategickou rovnováhu sil a dodávaly zbraně tak, aby žádná strana nezvítězila příliš rychle. Výsledkem nebylo řešení konfliktu, ale téměř desetiletí vyčerpávající války, která zanechala region hluboce destabilizovaný.

Pokud by se současná válka s Íránem proměnila v otevřený regionální konflikt, dopady by byly mimořádně rozsáhlé. Írán disponuje velkým arzenálem balistických raket a zároveň silnou sítí spojeneckých milic v Libanonu, Iráku, Sýrii i Jemenu. Jakýkoli větší útok proti Teheránu proto může spustit řetězovou reakci napříč celým regionem.


Právě v tomto kontextu získávají slova bývalého katarského premiéra ještě znepokojivější význam. Naznačují totiž scénář, ve kterém by se regionální státy mohly ocitnout v dlouhé a vyčerpávající válce, zatímco hlavní velmoc by postupně ustupovala do pozadí. Takový vývoj by nebyl historickou výjimkou, ale spíše návratem k modelu geopolitiky, který svět opakovaně viděl během studené války.

Jinými slovy by se mohl opakovat starý scénář. Regionální mocnosti by se vyčerpávaly ve vzájemném konfliktu, zatímco strategická rovnováha by byla řízena zvenčí. A právě to je možná nejtvrdší poselství slov bývalého katarského premiéra. Nejde pouze o varování před jednou válkou. Jde o připomínku, že v geopolitice se často nebojuje proto, aby někdo zvítězil, ale proto, aby všichni ostatní oslabili.



Zdroje: 1. Video citace bývalého premiéra Kataru; 2. Iran launches missiles at US base in Qatar; 3. US calls on Gulf allies to confront Iran