V předchozích čtyřech dílech se redakce serveru prvnizpravy.cz věnovala popisu podezřelé cenových rozdílů, technického nastavení zakázek, rozdělení trhu mezi dvě firmy a neprůhlednými maržemi. Pátý díl se zaměřuje na samotné jádro trestního oznámení senátora Roberta Šlachty, tedy na právní kvalifikaci možného jednání jednotlivých osob, firem a institucí. Ze zhruba dvacetistránkového dokumentu vyplývá, že Šlachta považuje situaci za natolik závažnou, že by mohla naplňovat více skutkových podstat trestných činů zároveň. Za nejzávažnější považuje zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě toho upozorňuje také na možné naplnění skutkových podstat přijetí úplatku, porušení povinnosti při správě cizího majetku a uzavření zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž.

Klíčovým bodem oznámení je tvrzení, že zakázky v IKEM a CKTCH byly od počátku nastaveny tak, aby zvýhodnily konkrétní firmy, a to buď skrze technické specifikace, nebo záměrné rozdělení trhu. Pokud by se prokázalo, že osoby odpovědné za tvorbu zadávací dokumentace vědomě formulovaly podmínky tak, aby vyloučily konkurenci a umožnily vítězství předem vybraného dodavatele, mohlo by jít o trestný čin podle § 256 trestního zákoníku (zjednání výhody při zadání veřejné zakázky). Tato skutková podstata postihuje nejen samotné zadavatele, ale i ty, kdo jim k takovému jednání napomáhali. Přitěžující okolností by v tomto případě bylo, že se jednání mělo odehrávat opakovaně a systematicky.


Trestní oznámení se opírá rovněž o judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 467/2021. To řešilo případ dotačního podvodu, kde osoba rozhodující o přidělení dotace zároveň pomáhala připravovat podklady pro konkrétního žadatele. Nejvyšší soud tehdy konstatoval, že i neformální pomoc může naplnit znaky trestného činu, pokud dojde ke zkreslení rovnosti podmínek. Šlachta na tomto základě argumentuje, že pokud někdo z nemocnice formuluje zadávací podmínky ve prospěch jediné firmy, ať už z důvodů osobního prospěchu, nebo na základě jiných vazeb, pak se nejedná o běžnou správu veřejných prostředků, ale o manipulaci zakázky.

Samostatnou kapitolou je možný trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220. Pokud nemocnice nakupovaly přístroje o 25 % dráž než by bylo možné při standardním konkurenčním řízení, a pokud zároveň nebyl podniknut žádný pokus o oslovení více dodavatelů nebo vytvoření konkurenčního tlaku, může podle Šlachty jít o nehospodárné nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění. Tato povinnost přitom plyne jak ze zákona o finanční kontrole ve veřejné správě, tak ze zákona o veřejném zdravotním pojištění. V době akutního nedostatku prostředků ve zdravotnictví může mít podobné jednání dopad v řádu stovek milionů korun.


Z hlediska důkazní strategie Šlachta navrhuje, aby policie zajistila e-mailovou a interní komunikaci vedení IKEM a CKTCH, všechny podklady k přípravě zadávací dokumentace, včetně návrhů, připomínek a změn parametrů. Dále doporučuje prověřit účetní záznamy a majetkové přiznání osob, které se na rozhodování podílely, a to zejména s ohledem na možné majetkové příjmy, které se neobjevují v oficiálních výplatních dokumentech. Zvláštní pozornost si zaslouží smlouva mezi firmou Omnimedics a lichtenštejnskou společností z roku 2021 na více než 81 milionů korun. Pokud by se prokázalo, že tyto prostředky byly zpětně převáděny do Česka nebo směřovaly na účty propojené s konkrétními osobami, šlo by o závažné podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti.