Kdo skutečně radí Andreji Babišovi? Zdánlivě jednoduchá otázka má složitější odpověď. Úřad vlády zveřejňuje premiérův poradní sbor i organizační strukturu jeho aparátu, takže lze poměrně přesně zjistit, kdo má na starosti ekonomiku, bezpečnost, legislativu, komunikaci nebo jednotlivé resortní oblasti. Podstatně obtížnější je určit, čí názor má při konkrétním rozhodování největší váhu.
Z veřejně dostupných informací proto nevychází jeden uzavřený „Babišův dvůr", ale několik různých kruhů. Patří do nich politické vedení ANO, vedení Úřadu vlády, bezpečnostní a analytický aparát, dlouholetí spolupracovníci i tematicky zaměření odborníci. Všechny tyto cesty se však nakonec sbíhají u samotného premiéra.
Politické centrum tvoří Havlíček, Schillerová i lidé z Úřadu vlády
Pokud bychom hledali nejvlivnější osoby kolem Babiše pouze na oficiálním seznamu poradců, přehlédli bychom dvě z politicky nejdůležitějších postav: Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou. Havlíček je prvním místopředsedou vlády a ministrem průmyslu a obchodu, Schillerová místopředsedkyní vlády a ministryní financí. Oba současně patří k nejvýraznějším představitelům ANO.
Jejich postavení proto nelze srovnávat s odbornými poradci. Nejenže Babišovi poskytují vlastní pohled na jednotlivé otázky, ale sami disponují politickou mocí a odpovědností za klíčové části vládního programu.
Havlíčkův prostor zahrnuje průmysl, energetiku, konkurenceschopnost a velkou část hospodářské politiky. Schillerová prostřednictvím Ministerstva financí a přípravy státního rozpočtu drží jeden z nejsilnějších nástrojů celé vlády. Právě rozpočet totiž rozhoduje, které politické priority dostanou skutečné finanční krytí.
U této trojice se zároveň výrazně propojuje vedení vlády s vedením ANO. Babiš není pouze premiérem, ale také předsedou dominantní vládní strany. Havlíček a Schillerová nejsou jen členy kabinetu, ale důležitými politickými tvářemi stejného hnutí. Část zásadních rozhodnutí tak nelze jednoduše rozdělit na „vládní" a „stranická".
Úplně jiný typ postavení má Tünde Bartha, vedoucí Úřadu vlády. Její význam nevyplývá z veřejné politické role, ale z institucionální pozice. Bartha vedla Úřad vlády už během předchozího Babišova premiérského období a po jeho návratu do Strakovy akademie se do této funkce vrátila. Tato kontinuita ukazuje na dlouhodobou důvěru.
Média ji řadí mezi lidi Babišovi osobně velmi blízké, samotná funkce vedoucí Úřadu vlády ji navíc staví do centra každodenního fungování premiérského aparátu. To ovšem není totéž jako rozhodovat o politickém obsahu. Institucionální blízkost nelze automaticky zaměňovat za politickou moc. Znamená však přístup k aparátu, který premiérovi připravuje podklady, organizuje práci a převádí politická rozhodnutí do administrativního procesu.
Podobně zajímavé postavení má Michaela Pobořilová. Oficiální seznam ji uvádí jako poradkyni pro legislativní a legislativně-bezpečnostní problematiku. Současně jde o dlouholetou Babišovu spolupracovnici spojenou se stranickým aparátem ANO. Její postavení je proto zajímavé právě průnikem stranického zázemí, legislativy a bezpečnostní agendy.
Vedle těchto lidí je nutné do mapy doplnit ještě jednu osobnost, která má vzhledem ke své funkci zvláštní postavení: Hynka Kmoníčka. Aktuální organizační struktura Úřadu vlády jej uvádí přímo jako poradce předsedy vlády pro národní bezpečnost. Bezpečnostní a zahraničněpolitická agenda přitom zahrnuje otázky obrany, vztahů se spojenci, války na Ukrajině i dalších strategických zájmů České republiky.
Ani u Kmoníčka samotná funkce nedokládá, jak často Babiš jeho doporučení přijímá. Ukazuje však, že v bezpečnostních otázkách má premiér vlastní poradenský kanál přímo ve svém aparátu.
Další vrstvu tvoří oficiální poradní sbor. Jeho složení je zajímavé nejen jmény, ale především tím, jaké oblasti chce mít premiér pokryté vlastním poradenským aparátem vedle jednotlivých ministerstev.
Ekonomickou a hospodářskou politikou se zabývá Jaroslav Ungerman, konkurenceschopností, energetikou a klimatem Vladislav Smrž, sociální politikou Vilém Kahoun a životním prostředím někdejší ministr Richard Brabec. Petr Pelikán pokrývá migraci, Jan Rovenský média a komunikaci a Darek Kysela vládní a parlamentní agendu. Ve zdravotnictví působí Hana Študentová a Jiří Votruba, školství a sport má na starosti Blanka Žánová. Michaela Pobořilová pokrývá zmíněnou legislativní a bezpečnostní problematiku a Natálie Vachatová svobodu projevu.
U některých těchto lidí lze doložit dlouhodobou kontinuitu. Typickým příkladem je Jaroslav Ungerman, který patří mezi Babišovy dlouholeté ekonomické poradce. Hodnota takového člověka pro politika nemusí spočívat pouze v jednotlivém doporučení, ale také ve vztahu vybudovaném během let spolupráce.
Zajímavější případ představuje Natálie Vachatová. Radiožurnál na základě údajů poskytnutých Úřadem vlády zjistil, že za první pololetí roku 2026 dostala za poradenskou činnost 370 tisíc korun a byla nejlépe placenou premiérovou poradkyní. Vachatová uvedla, že se zabývá mimo jiné evropským nařízením o digitálních službách DSA a evropským aktem o svobodě médií a že dostává také konkrétní úkoly přímo od premiéra.
Výše odměny samozřejmě není měřítkem politického vlivu. Důležitější je jiný poznatek: existuje zde přímá pracovní vazba, konkrétní agenda a úkoly zadávané premiérem. To už je více než pouhá položka na seznamu poradního sboru.
Podobně nelze celý Babišův aparát zúžit pouze na veřejně známá jména. Organizační struktura Úřadu vlády zahrnuje oddělení poradců a analýz, bezpečnostní a zahraničněpolitické struktury i vlastní komunikační aparát předsedy vlády. Tito lidé nemusejí vystupovat v televizních debatách ani poskytovat rozhovory, přesto se podílejí na přípravě informací, se kterými premiér pracuje.
A právě informace jsou zvláštním druhem moci. Člověk nemusí politikovi říkat, jak má rozhodnout. Může mít vliv už tím, že připravuje varianty, upozorňuje na některá rizika, vybírá podstatné informace nebo formuluje problém způsobem, na který politik následně reaguje.
U Babiše je tento mechanismus o to zajímavější, že jeho způsob práce je výrazně spojen s bezprostřední reakcí na aktuální dění. Premiér veřejně popsal například případ, kdy po přečtení článku o dostupnosti drog dětem kontaktoval ministra vnitra a požadoval řešení. Média i veřejná debata tak mohou být jedním ze vstupů přímo do rozhodovacího procesu.
Proto má význam také komunikační aparát. Neznamená to, že lidé z komunikace vytvářejí politiku místo premiéra. V systému, který rychle reaguje na veřejná témata, je ale důležité, jaké informace se k předsedovi vlády dostávají, jak jsou interpretovány a které z nich získají jeho pozornost.
Síť je široká, ale rozhodování zůstává soustředěné u Babiše
Když jednotlivé vrstvy spojíme, vzniká podstatně složitější obraz než jednoduchý seznam premiérových poradců. První kruh tvoří političtí spoluhráči, především Havlíček a Schillerová. Další představuje vedení Úřadu vlády v čele s Barthou a profesionální aparát premiéra. Vedle nich stojí lidé s dlouhodobou důvěrou a průnikem mezi stranou a státní správou, jako Pobořilová, bezpečnostní poradce Kmoníček a nakonec širší tematický poradní sbor.
Pozoruhodné je také zastoupení žen v tomto systému. Veřejný obraz Babišova okolí může být založen především na známých mužských politicích, ale významné institucionální a odborné pozice zastávají vedle Schillerové také Bartha, Pobořilová, Vachatová, Študentová nebo Žánová. Jejich role jsou rozdílné a nebylo by správné z nich vytvářet jeden mocenský blok. Ukazují však, že skutečná struktura premiérova okolí je pestřejší než její mediální obraz.
Z veřejně dostupných informací zároveň zatím nevyplývá existence jediného člověka, kterého by bylo možné označit za Babišovu „šedou eminenci". Spíše se ukazuje systém několika paralelních informačních a politických kanálů, jejichž společným bodem zůstává premiér.
To odpovídá i Babišovu způsobu řízení. Dlouhodobě se prezentuje jako politik, který chce mít přímý přehled o jednotlivých agendách, osobně zadává úkoly ministrům a vyžaduje jejich plnění. Takový model může být velmi rychlý. Premiér nemusí čekat, až konkrétní problém projde několika úrovněmi politické hierarchie, ale může přímo požadovat zásah příslušného člena vlády.
Centralizace má ovšem také druhou stránku. Pokud příliš mnoho informačních a rozhodovacích cest končí u jednoho člověka, závisí fungování systému na jeho schopnosti odlišovat strategicky významné problémy od těch, které jsou pouze aktuálně mediálně naléhavé. Premiér přitom musí současně řešit rozpočet, evropskou politiku, bezpečnost, energetiku, zdravotnictví, sociální systém i řadu dalších oblastí.
Právě zde získává okolí předsedy vlády skutečný význam. Nikoliv nutně jako skupina lidí, která za Babiše rozhoduje, ale jako aparát, který informace vybírá, připravuje, interpretuje a následně pomáhá převádět premiérova rozhodnutí do vládní politiky.
Proto je také obtížné vytvořit žebříček nejvlivnějších Babišových poradců. Veřejně lze doložit funkce, dlouhodobou spolupráci, politické postavení i institucionální přístup. Bez dalších důkazů však nelze spolehlivě určit, zda při konkrétním rozhodnutí převážil argument Havlíčka, Schillerové, Kmoníčka, Ungermana nebo někoho z lidí, jejichž jména veřejnost téměř nezná.
Veřejně dostupné informace zatím spíše ukazují systém, v němž zůstává hlavním spojovacím bodem samotný premiér, než model, ve kterém by rozhodující moc převzal jeden poradce nebo jediná zákulisní skupina.
Skutečná otázka proto nezní, kdo „řídí" Andreje Babiše. Podstatnější je, kdo se k němu dostane s informací dříve než ostatní, komu premiér dlouhodobě důvěřuje, čí argument považuje za relevantní a kdo dokáže následně jeho rozhodnutí převést do konkrétní vládní politiky.
Právě v tomto prostoru mezi informací, důvěrou, přístupem a schopností prosadit rozhodnutí se nachází skutečný politický vliv.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto:arch.)
Zdroje: 1. Vláda ČR – Poradní sbor předsedy vlády Andreje Babiše; 2. Vláda ČR – Organizační schéma Úřadu vlády ČR; 3. Vláda ČR – Tisková konference po jednání vlády 15. června 2026
