Projev ministra zahraničních věcí Petra Macinky, přednesený v Černínském paláci před velvyslanci a zástupci diplomatického sboru, vymezil jasný hodnotový i praktický rámec nové české zahraniční politiky. Nešlo o rétorické cvičení ani o sbírku líbivých sloganů. Šlo o sdělení, které se důsledně drží jednoho leitmotivu: návratu k realistické diplomacii založené na národním zájmu.
Macinka hned v úvodu zdůraznil kontinuitu v základních směrech zahraniční politiky. Zároveň však jasně řekl, že kontinuita neznamená neměnnost. Zahraniční politika se podle něj nemá měnit skokově ani ideologicky, ale musí reagovat na proměny mezinárodního prostředí a upravovat své důrazy. Právě v této rovině nová vláda deklaruje zásadní obrat.
Tímto obratem je změna formy. Ministr otevřeně odmítl politiku moralizování, virtue signalling i nahrazování diplomacie vystupováním na sociálních sítích. Český stát podle něj nemá být platformou pro aktivismus. Diplomacie se má vrátit ke své původní roli. K tiché práci, k vyjednávání, k hledání kompromisů a partnerů.
Do středu zahraniční politiky se vrací národní zájem. Macinka jej konkretizoval pomocí tří jednoduchých otázek, jimiž má být poměřováno každé rozhodnutí. Zda je dobré pro bezpečnost České republiky, pro její prosperitu a pro svobodu jejích občanů. Tyto otázky mají nahradit ideologická měřítka i snahu zalíbit se médiím.
Ministr zároveň pojmenoval základní rysy světa, v němž se česká diplomacie pohybuje. Svět se proměňuje, je multipolární a méně přehledný. Ideální představy ustupují nutnosti pracovat s realitou. Zahraniční politika nové vlády má být proto realističtější, pragmatičtější a zdrženlivější. Nemá sloužit domácí politice ani produkci mediálních titulků. Jejím cílem má být obrušování hran a uhlazování sporů.
Z hlediska geopolitického ukotvení zůstávají hlavním rámcem Evropa a transatlantický prostor. Česká republika chce nadále aktivně a konstruktivně působit v Evropské unii i v NATO. Zároveň si je ale vědoma nových výzev, jimž obě struktury čelí. V případě Evropské unie Macinka odmítl další centralizaci a oslabování role členských států. Nechce rozšiřování většinového hlasování ani otevírání základních smluv. Současnou rovnováhu považuje za křehkou a těžce vybojovanou.
V evropském prostoru kladl ministr důraz na střední Evropu a bezprostřední sousedy. Česká republika je s tímto regionem svázána historicky, geopoliticky i ekonomicky a nemůže z něj vystoupit. Z toho plyne povinnost udržovat kvalitní vztahy i tam, kde existují názorové rozdíly. Zároveň odmítl přejímání narativů zemí s odlišnou historickou zkušeností.
Výrazně posílit má mimoevropský rozměr zahraniční politiky. Roste význam Asie, Indie, jihovýchodní Asie i dalších regionů. Cílem je zvyšovat podíl mimoevropských trhů v českém exportu, využívat existující strategická partnerství a uzavírat nová. Ekonomická diplomacie se má stát klíčovým nástrojem bilaterálních vztahů. I rozvojová a humanitární politika má být více vázána na měřitelné a konkrétní výsledky.
Macinka se vyjádřil i k vztahům s klíčovými globálními hráči. Potvrdil význam partnerství se Spojenými státy a uvedl, že nová česká vláda je názorově blízká kritickému postoji amerického prezidenta vůči cancel culture, woke ideologii a zelenému alarmismu. U Číny deklaroval snahu o návrat ke standardním vztahům v rámci hlavního evropského proudu. Vztahy s Ruskem označil za komplikované kvůli pokračující agresi proti Ukrajině, přičemž vyjádřil podporu jakýmkoli diplomatickým krokům vedoucím k ukončení konfliktu.
Na Blízkém východě potvrdil kontinuitu přátelství se Státem Izrael a obecný důraz na diplomatická řešení konfliktů. Celý projev zakončil výzvou k intenzivní spolupráci a stálému dialogu.
Macinkův vzkaz diplomatům je čitelný a srozumitelný. Česká zahraniční politika se podle něj vrací k práci, která má být méně viditelná, ale o to účinnější. K diplomacii, jež nehledá potlesk, ale výsledky.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
