Zdeněk Lanz: Jak hodnotíte rozhodnutí prezidenta Trumpa znovu zaútočit na Írán?
Ladislav Jakl: Jako velmi nezodpovědný a nepromyšlený krok, jehož následky nebude mít pod kontrolou.
Myslíte si, že při jeho rozhodování sehrál nějakou roli Izrael, respektive premiér Netanjahu?
To si tedy myslím. Srovnejme Írán se Severní Koreou. Pokud jsou pravdivá ujištění, že důvodem útoku je íránský jaderný zbrojní program, pak ten severokorejský je podle všeho mnohem dál – a k útoku USA na KLDR nedošlo.
Holt u Koreje chybí ten faktor Izrael. Ten má ostatně jadernou bombu nejspíše už dávno. Co asi udělá, až mu dojdou zbraně, kterými nyní čelí íránským střelám? Ale zdá se, že někteří lidé v politice a v médiích jsou schopni obhajovat úplně všechno.
Zdeněk Lanz: Prezident Trump prohlásil, že Severoatlantickou alianci čeká "velmi špatná budoucnost", pokud se spojenci USA nebudou podílet na zajištění plavby v průlivu (myšleno Hormuzském). Je to podle Vás jejich alianční povinnost, nebo jde z jeho strany o určitou formu nátlaku, neřkuli vydírání?
Alianční povinnost to zcela určitě není. Členské státy NATO nejsou povinny asistovat u světových dobrodružství USA, Británie či Francie. Tady nikdo nezaútočil na členský stát NATO. Tady členský stát útočí.
Měla by Ukrajina zprovoznit, nebo alespoň umožnit zprovoznění ropovodu Družba?
Ano.
V dopise, kterým se Česká republika přidala k evropské výzvě proti účasti Ruska na Benátském bienále ministr kultury Klempíř mj. uvedl: „Jsem přesvědčen, že v současné situaci, kdy Ruská federace pokračuje v nevyprovokované agresi proti Ukrajině, ….“. Asi mylně jsem se domníval, že tento obrat už z našeho veřejného prostoru téměř vymizel.
Mám mu rozumět tak, že problémy na východě Ukrajiny začaly až 24. února 2022, kdy se snad měl prezident Putin ráno podívat z okna Kremlu a říct si, tak dneska by to šlo?
Nevěřím, že lidé, kteří pronášejí takové výroky, je vůbec domýšlejí. Spíše jde o takovou povinnou frázi, která je vstupenkou do té lepší společnosti.
Vyšlo mi, že splnění závazku členských států NATO na zvýšení výdajů na obranu (zbrojení) do roku 2035 na 5% HDP by, vztaženo k jeho letošní výši, představovalo cca 400 mld. Kč, tedy přibližně jednu pětinu státního rozpočtu. A to není právě málo.
Není toto kritérium, tedy 5% HDP, nastaveno principiálně zcela špatně? Neměli bychom nejdřív stanovit co potřebujeme, pak vyčíslit, kolik by to stálo a nakonec rozhodnout, na co peníze máme a na co ne? Samozřejmě s podmínkou zachování sociálního smíru a rozumné životní úrovně.
Ty cifry jsou nesmyslné. Nikdy jsme neviděli ucelenou koncepci rozvoje naší armády, analýzu, co kde chybí, jakým směrem se ubírat. Za těchto okolností jde jen o zbytečné utrácení za cizí zbraně. Ostatně v Perském zálivu nyní v přímém přenosu vidíme, co znamená nákladově zcela asymetrický konflikt. Dron v ceně osobního auta se sestřeluje raketami za miliony dolarů.
Američtí velvyslanci (v České republice a při NATO) nás upozorňují a kritizují za nedostatečné výdaje na obranu. Premiér Babiš i ministryně financí Schillerová vysvětlují, že 2 % jsou při současném stavu naší ekonomiky maximem možného. Opozice obviňuje vládu, že hazarduje s naší bezpečností, pozadu v kritice nezůstal ani prezident Pavel.
Co byste v této souvislosti vzkázal opozici, prezidentu Pavlovi a prezidentu Trumpovi?
Že nejlevnější obranou je kvalitní diplomacie. Ne dupání a harašení.
Je na tom něco špatného?
Nic. Může to vadit jen těm, co chtějí nadále tajit své skutečné zdroje a své skutečné loutkovodiče.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
