Ve svém dalším pondělním vysílání na kanále Xaver Live se Karolina Stonjeková vrátila k událostem posledních dní, které vyvolaly silné reakce doma i v zahraničí. Největší pozornost věnovala vystoupení Petra Macinky na mnichovské bezpečnostní konferenci a následným reakcím médií i politické scény. Zatímco v českém prostředí zaznívala podle ní především kritika, v zahraničí měla jeho slova zcela jiný ohlas. „Je dobře, že tam někdo za Českou republiku nezůstal sedět jako knedlík,“ parafrázovala komentátora Mirka Koreckého a dodala, že právě schopnost ozvat se je v dnešní diplomacii často cennější než bezchybná stylistika.
Stonjeková připustila, že Macinkovo vystoupení mohlo být formálně vybroušenější, ať už po jazykové stránce, nebo v přesnosti argumentace. Podstatné však podle ní bylo něco jiného. Český zástupce na mezinárodním fóru formuloval výhrady, které by jinak nezazněly, a vyvolal debatu, jež by při opatrnějším projevu vůbec nevznikla. Připomněla, že zahraniční média jeho vystoupení citovala a komentovala v širším kontextu, než jaký se objevil v domácím zpravodajství. V době, kdy politiku formují sociální sítě, považuje právě tuto viditelnost za klíčový efekt.
Kontrast s dosavadní českou reprezentací podle ní spočívá v míře konformity. Uvedla, že opatrná vyjádření bývalých představitelů diplomacie podobnou pozornost nevyvolávala a zůstávala bez odezvy. Mnichovská epizoda se tak podle ní stala symbolem střetu dvou přístupů. Jednoho, který se snaží nevystupovat z řady, a druhého, který riskuje spor, aby formuloval vlastní stanovisko.
Vedle Mnichova se Stonjeková obsáhle zastavila u staršího videozáznamu Petra Pavla z doby před jeho prezidentskou kandidaturou. Právě tento materiál podle ní otevřel otázku, jak se v čase proměnila interpretace událostí na Ukrajině i způsob, jak o nich dnes politici mluví. Připomněla, že Pavel tehdy zdůrazňoval složitost situace a varoval před černobílým výkladem. „Situace rozhodně není černobílá,“ citovala pasáž, s níž, jak sama řekla, by tehdy neměla problém souhlasit.
Za klíčové považuje právě srovnání tehdejších vyjádření s dnešní rétorikou. Podle jejího názoru ukazuje, že veřejná debata se postupně posunula do výrazně vyhraněnějších poloh. To, co bylo dříve označováno za realistické hodnocení geopolitiky, je dnes často interpretováno jako nepřijatelný názor. Stonjeková to označila za proměnu atmosféry, v níž se některé výroky zpětně hodnotí jinou optikou, než v jaké vznikaly.
Záznam podle ní dokládá i širší problém, totiž tlak na jednotný výklad mezinárodních událostí. Připomněla Pavlova slova o tom, že velké politické změny se zpravidla neodehrávají bez vnějších vlivů, což považuje za analytický, nikoli ideologický pohled. „Byly doby, kdy se s Petrem Pavlem dalo souhlasit,“ poznamenala s tím, že dnešní veřejná diskuse podobnou argumentaci často nepřipouští.
V další části streamu se věnovala mediálním sporům kolem některých osob spojených s vládou. Kritizovala způsob, jakým jsou podle ní vytvářeny kauzy na základě starších výroků nebo volných interpretací. Uvedla příklady, kdy mediální výklad přisuzuje výrokům jiný význam, než jaký podle ní skutečně měly. Takový postup označila za důkaz, že se veřejná debata stále více posouvá od faktů k jejich interpretaci.
Opakovaně se vracela také k roli médií a veřejných osobností v politické diskusi. Zvláštní pozornost věnovala zapojení známých tváří kulturní scény do aktuálních sporů. Upozornila, že jejich názory získávají výrazný prostor především díky mediální známosti, nikoli nutně odbornosti. Podle ní se tak politická polemika někdy mění v „další jeviště“, na němž se místo argumentů prosazuje symbolika a emoce.
Kriticky komentovala i debaty o financování veřejnoprávních médií. Uvedla, že diskuse o koncesionářských poplatcích by měla být vedena věcně a srozumitelně, nikoli prostřednictvím moralizujících apelů. Za problematické považuje situace, kdy jsou diváci vyzýváni k finanční podpoře bez jasného vysvětlení, jakou službu za ni dostávají.
V závěru se Stonjeková vrátila k širší atmosféře veřejného prostoru. Popsala ji jako období silné polarizace, kdy jednotlivé události rychle získávají symbolický význam a slouží jako důkaz předem vytvořených postojů. Mnichovské vystoupení Petra Macinky i starší výroky prezidenta Pavla podle ní zapadají právě do tohoto rámce. Nejde jen o jednotlivé výroky či mediální reakce, ale o spor o to, jakým způsobem má Česká republika vystupovat navenek a jak otevřeně má vést vlastní debatu.
Stream tak nabídl především pohled na proměnu politického jazyka i na to, jak se stejné události vykládají v různých časech rozdílně. Podle Stonjekové je právě toto srovnání důležité, protože ukazuje, jak se mění nejen politika, ale i způsob, jak o ní společnost mluví.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: timesofindia)
