Premiér Andrej Babiš se letos 17. listopadu nezúčastní tradiční připomínky sametové revoluce na pražské Národní třídě. V den státního svátku bude na pracovní návštěvě Izraele, kam odcestuje s částí vlády na pozvání tamního premiéra Benjamina Netanjahua. Babiš uvedl, že ho neúčast mrzí, zároveň ale připustil, že jeho nepřítomnost může přispět k uklidnění vyhrocené atmosféry. Právě tato slova vyvolala kritickou reakci předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba. Do následné debaty vstoupila také bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová a jejich výměnu názorů se rozhodl na svém Facebooku zveřejnit lékař a poslanec hnutí ANO Jiří Mašek.

Mašek svůj příspěvek uvedl výzvou, aby si čtenáři přečetli obě vyjádření až do konce. Zdůraznil, že nechce jejich slova upravovat, vytrhávat z kontextu ani doplňovat vlastním hodnocením. Přestože dává najevo osobní respekt ke Krnáčové, posouzení obou postojů podle svých slov ponechává čtenářům.

„Nedá mi to, musím sem něco napsat. A moc vás prosím, přečtěte si to až do konce. Zveřejním příspěvek pana Zdeňka Hřiba z Pirátů na sociální síti X a následně reakci paní Adriany Krnáčové, které si osobně vážím,“ napsal Mašek v úvodu svého příspěvku.

„Nebudu nic přikrášlovat, nic upravovat ani vytrhávat z kontextu. Zveřejním pouze jejich vlastní slova. Přesné citace. Bez mých komentářů. Nechci vám vnucovat svůj názor ani říkat, co si máte myslet. Jen bych byl rád, kdybyste si našli chvilku, všechno si v klidu přečetli a sami se zamysleli,“ pokračoval poslanec ANO.


„Andrej Babiš se bojí občanské společnosti. Bojí se toho, že ho lidé na Národní třídě po právu vypískají. Argument, že neúčast premiéra na oslavách svátku demokracie přispěje k uklidnění situace, je k smíchu. Měli bychom mít premiéra, který bude schopen zúčastnit se pietní akce a důstojně si připomenout události roku 89. Ne takového, co bude narychlo odjíždět, a ještě se vymlouvat,“ uvedl Zdeněk Hřib v příspěvku, který Mašek zveřejnil.

Hřibova kritika zdůrazňuje veřejnou odpovědnost premiéra a symbolický význam účasti na připomínce sametové revoluce. Podle zveřejněných informací však ani předseda Pirátů nebude 17. listopadu v České republice, protože se má účastnit návštěvy Tchaj-wanu. Spor tak přesahuje samotnou cestu předsedy vlády a dotýká se také otázky, jakým způsobem mají politici připomínat listopadové události a jakou roli při těchto příležitostech hrají veřejné protesty.

Adriana Krnáčová se ve své odpovědi zaměřila především na právo každého člověka připomínat si státní svátek podle vlastního uvážení. Odmítá představu, že by účast na veřejné pietní akci měla být měřítkem úcty k listopadu 1989, a upozorňuje na způsob, jakým se politický nesouhlas projevuje v osobních útocích.

„Zdeňku, chápu, že jsi politik a tohle nejspíš musíš psát. Ale nechat si nadávat vámi vyexaltovanými lidmi je opravdu nedůstojné. Každý si připomíná 17. listopad tak, jak uzná za vhodné,“ napsala Krnáčová v reakci, kterou Mašek sdílel.

Od konkrétního sporu o Babišovu cestu se Krnáčová následně přesouvá k širší kritice společenské atmosféry. Podle jejího názoru se politický nesouhlas příliš často mění ve vymezování proti lidem s odlišnými postoji. Vadí jí také způsob, jakým se podle ní některé výzvy k obraně demokracie používají k prohlubování vzájemné nedůvěry.


Krnáčová se však nezastavuje u samotného politického sporu. V další části odpovědi se obrací k mladé generaci a jejímu vztahu k minulosti. Vyjadřuje obavu, že lidé bez osobní zkušenosti se socialistickým režimem mohou snadněji přijímat politická sdělení, která podle ní nabízejí jednoduché sliby bez odpovídajícího úsilí. Svou kritiku spojuje s tím, jak se mladí lidé seznamují s historií a vytvářejí si představu o fungování společnosti.

„Je to smutné, vyprázdněné, a nakonec mi to je vše strašně líto. Mladí lidé, kteří prokazatelně netuší, jak se žilo, studovalo a pracovalo za socialismu, budou adorovat „falešné proroky“, kteří jim slibují lepší zítřky bez úsilí, námahy a práce,“ uvedla.

Na tuto úvahu navazuje kritikou politické mobilizace mladých lidí a prostředí, v němž získávají informace. Krnáčová upozorňuje na vliv sociálních sítí, odpovědnost rodičů i riziko, že se politické postoje mohou utvářet bez dostatečného porozumění historickým souvislostem. Demonstrace v této souvislosti popisuje jako prostor, kde podle ní může docházet k cílenému ovlivňování mladé generace.

„V zájmu „demokracie“ je lákají na demonstrace, přičemž je to opravdu chladná a vykalkulovaná manipulace. Jelikož nemají reálné srovnání s minulostí, uvěří těm, kteří nejvíce křičí… prostě proto, že nemají srovnání a jejich rodiče jsou nejspíše lhostejní, svým ratolestem nerozumí, nechávají je napospas mobilům a sociálním sítím jako výchovné alternativě. Pak se divíme,“ napsala Krnáčová.


„No, nedivme se. Dovolíme, aby různé instituce chodily do škol dětem „narovnávat myšlení“ bez vědomí rodičů, protože si školy ulehčují tím vzdělávací proces. Šeredně na tuto lhostejnost doplatíme, nebo již doplácíme,“ varovala.

Závěr Krnáčové reakce se vrací k rozdělování společnosti na skupiny podle politických názorů. Podle jejího pohledu si někteří účastníci veřejné debaty přisvojují postavení těch, kteří mají jediný správný názor, a vytvářejí tím hranici mezi sebou a ostatními. Právě tento způsob uvažování považuje za jednu z překážek vzájemného porozumění.

„Oni z principu nemohou jinak. To by se odhalili, ztratili by výsadu „správného názoru“ a co by se pak stalo? Celý konstrukt „oni a my“ by spadnul,“ uzavřela Krnáčová.

Jiří Mašek obě vyjádření zveřejnil bez vlastní polemické reakce. Z původního sporu o Babišovu nepřítomnost na Národní třídě se tak prostřednictvím Krnáčové odpovědi otevírá širší debata o politické toleranci, veřejných protestech a vztahu mladé generace k listopadu 1989. Mašek přitom čtenářům připomíná, že jeho záměrem není rozhodnout spor za ně.

„Platí, že někdy řeknou slova druhých mnohem víc než jakýkoliv komentář. Úsudek nechám na vás,“ vzkázal poslanec ANO Jiří Mašek.