Ministr zahraničí Petr Macinka ve Sněmovně varoal před tím, co označil za nebezpečný posun od právního státu k vládě mediálních dojmů. Podle něj prezident republiky opírá své odmítání jmenovat navrženého ministra nikoli o právní skutečnosti, ale o mediální obraz vytvářený kolem osoby Filipa Turka. Ministr k tomu uvedl, že „mediální obraz sám o sobě není právním důvodem“ a že „mediální obraz nepředstavuje ani žádný ústavní důvod, aby prezident blokoval sestavení vlády, anebo komplikoval její činnost“. V této souvislosti varoval, že pokud se z mediálních kauz stane nástroj personální politiky, otevírá se cesta k tomu, aby o složení vlády rozhodovaly titulky a kampaně, nikoli výsledky voleb a ústavní procedury.
Ministr připomněl, že v právním státě nejsou arbitrem legitimity mediální redakce ani aktivistické skupiny, ale zákon a ústava. Zdůraznil, že „v právním státě nerozhodují titulky Deníku N a dalších okrajových médií, rozhodují zákony“. Podle něj je nebezpečné, pokud se část politické reprezentace nechá strhnout mediálním tlakem a místo obrany ústavního pořádku přistupuje na logiku, že dostatečně silná mediální kampaň může nahradit právní rozhodnutí. Takový přístup podle něj vytváří precedens, který může v budoucnu dopadnout na kohokoli, kdo se stane terčem podobné kampaně.
V projevu zazněla i konkrétní polemika s jednotlivými mediálními kauzami. Ministr zmínil opakované odkazování prezidenta na tzv. černé stavby na pozemku Filipa Turka, přestože mu podle jeho slov bylo osobně vysvětleno, že část pozemku zdědil a část koupil již s existující nelegální stavbou po předchozím majiteli. Přesto se tento argument podle ministra stále vrací do veřejného prostoru. „Je toto jednoduché vysvětlení pro chápání naší hlavy státu opravdu natolik složité, že je stále opakuje, anebo se mu prostě nehodí,“ položil řečnickou otázku.
Podobně se ministr vymezil vůči údajnému výroku Filipa Turka o popálené romské dívce, jehož autenticitu dotyčný opakovaně popřel. Přesto je mu podle ministra tento výrok nadále předhazován, aniž by byly předloženy důkazy, které média původně slibovala dodat. Ministr k tomu poznamenal, že mediální obvinění bez prokázaných faktů se v politickém prostoru mění v nástroj nátlaku, který má reálné dopady na fungování ústavních institucí.
Zvlášť ostrá byla pasáž, v níž ministr kritizoval, že se opozice podle něj nechává vtahovat do mediálních narrativů místo toho, aby předložila vlastní programovou alternativu. Podle něj se tím politika redukuje na reakce na mediální kauzy, které jsou často založeny na neúplných informacích nebo interpretacích. Varoval, že pokud se tento model prosadí, nebude už rozhodující, zda jsou obvinění prokázána, ale zda se jich ujme dostatečně hlasitý mediální proud.
Ministr shrnul tuto část vystoupení varováním, že tlak médií a aktivistických skupin nesmí nahrazovat právo a ústavní procedury. Připomněl, že demokracie nestojí na morálních soudech jednotlivých redakcí ani na emocích veřejného prostoru, ale na pravidlech, která platí pro všechny stejně. Pokud se tato pravidla začnou obcházet s odkazem na mediální obraz, oslabuje se podle jeho slov samotný základ právního státu a otevírá se prostor pro libovůli, která se může kdykoli obrátit proti komukoli v politice.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
