Návštěva italské premiérky Giorgie Meloniové v sídle Donalda Trumpa v Mar-a-Lago, první evropské státnice, která se s americkým prezidentem setkala po jeho zavedení nových cel na evropské zboží, měla ambice. A nejen symbolické. Meloniová přiletěla do USA s cílem vyjednat výjimky nebo dokonce zvrat v celní politice, která podle ní „poškodí EU stejně jako USA“. Výsledek? Naprosté fiasko. Trump sice „očekává“, že se s EU dohodne, ale reálně Meloniová odletěla s prázdnou. O co však šlo doopravdy?
Podle názoru publicisty Thomase Faziho, zveřejněného na webu UnHerd, je Trumpův postoj vůči EU zcela pochopitelný a především zasloužený.
„Pokud existuje region světa, který si skutečně zaslouží vyšší cla, pak je to právě Evropská unie a Trump to ví,“ konstatuje v britském deníku UnHerd Fazi.
V evropském diskurzu často slýcháme, že cla a obchodní bariéry jsou nástroje agresivního protekcionismu, které deformují trh a ohrožují stabilitu. Jenže tato kritika ignoruje zásadní fakt: Evropská unie dlouhodobě uplatňuje ekonomický model, který sám stojí na deformaci rovnováhy, a to nejen v rámci vnitřního trhu, ale i ve vztahu ke globálnímu obchodu.
Po krizi eurozóny v letech 2010–2011 se EU vydala cestou deflační politiky, škrtů, fiskální zdrženlivosti a tlaku na mzdovou umírněnost. To vše s jedním cílem jedním, kterým je zvýšit konkurenceschopnost na světových trzích pomocí nižších nákladů a slabého domácího trhu. Jinými slovy, Evropa dusí vlastní poptávku, aby mohla vyvážet víc. A v konečném důsledku tak podle Faziho vypadá úspěšná exportní ekonomika EU jako kolos, který je „vývozní mocností právě proto, že jeho vnitřní poptávka je slabá“.
V roce 2023 tvořil export 33,7 % HDP Itálie, 34,2 % Francie a neuvěřitelných 43,4 % HDP Německa. Pro srovnání: Čína, často kritizovaná za svůj exportně orientovaný model, se pohybuje pouze kolem 19 %. Pokud někdo hledá původ nevyvážené světové ekonomiky, měl by se podívat spíš do Bruselu než do Pekingu.
Donald Trump, kterého evropská média často líčí jako bezohledného izolacionistu, vlastně jen nastavuje zrcadlo. Cla nejsou pomstou, ale reakcí na dlouhodobou nerovnováhu. USA po léta absorbují evropské přebytky, zatímco EU ignoruje varování včetně těch, která přicházela z amerického ministerstva financí ještě před Trumpovým nástupem. Už tehdy USA kritizovaly Brusel za to, že „evropské oživení je založeno na poptávce přicházející zvenčí, namísto aby se řešily nedostatky poptávky uvnitř Evropy“. A nic se nezměnilo.
Trumpova cla tak nejsou jen obchodním nástrojem, ale i geopolitickým signálem. Evropští lídři by se měli ptát, proč nejsou schopni reagovat jinak než prosebnými návštěvami a prázdnými prohlášeními. V tomto smyslu je mise Giorgie Meloniové dokonalým symbolem evropské bezradnosti.
„Že tohle je maximum evropské reakce, vypovídá mnohé o úpadku kontinentální politiky. O spektáklu bezmoci maskovaném jako diplomacie,“ shrnuje Fazi.
Psali jsme:
Italská premiérka si zaslouží respekt za to, že se Trumpovi postavila čelem. Její osobní vztah s americkým prezidentem, ideová blízkost i ochota riskovat politický kapitál při obhajobě italských zájmů jsou v evropském kontextu výjimečné. Meloniová nehraje roli poslušného člena evropského stáda. Přesto ani ona neměla šanci, protože problém neleží ve Washingtonu, ale v Bruselu.
Evropa se dlouhodobě zmítá ve strukturální slabosti, kterou její představitelé odmítají přiznat. Namísto potřebné reformy domácího trhu, podpory spotřeby, investic a inovací se EU stále drží modelu, který funguje jen díky tomu, že někdo jiný její zboží kupuje. A Trump řekl jasné ne.
Je paradoxem, že až americký prezident musí Evropu nutit k tomu, aby si sáhla na vlastní svědomí. Místo démonizace Trumpa by evropská debata měla začít u sebe. Obchodní války nejsou cestou vpřed – ale ignorování reality je ještě horší.
Giorgia Meloniová možná Trumpa nepřesvědčila. Ale možná neúspěch její mise konečně přinutí Evropu, aby se začala zabývat tím, co je skutečně důležité: strukturální reformou vlastní ekonomiky. Dokud k ní nedojde, budou další cla jen otázkou času, a Evropa bude dál jen kulisou ve hře, kterou sama přestala ovládat.
(Kyncl, UnHerd.com, foto: zai)
