Když se sleduje jednání Poslanecké sněmovny v televizi, snadno vznikne dojem, že parlament tvoří několik desítek politiků, kteří se neustále střídají u řečnického pultu. Některá jména se vracejí při rozpravách, faktických poznámkách i interpelacích, zatímco o velké části dvousetčlenné Sněmovny není téměř slyšet.
Poslanec, kterého není slyšet na plénu, může pravidelně pracovat ve výborech, být zpravodajem zákonů, připravovat pozměňovací návrhy nebo se podílet na odborném projednávání legislativy. Naopak politik, kterého veřejnost často vidí v televizi a na sociálních sítích, nemusí mít odpovídající legislativní stopu. Otázka proto nezní, kdo ve Sněmovně nejvíce mluví, ale co vlastně znamená být aktivním poslancem.
Sněmovna není jen řečnický pult
Dobře je to vidět na klubu ANO. Na konci května patřila značná část jeho poslanců mezi nejméně aktivní řečníky. Když se ale podíváme na jejich účast ve výborech, dostáváme téměř opačný obrázek.
Analýza 123 jednání všech osmnácti sněmovních výborů od začátku volebního období do června zjistila průměrnou evidovanou účast poslanců 86 procent. Piráti a ANO dosahovali přibližně 90 procent, zatímco nejnižší průměr měla ODS se 78 procenty.
To neznamená, že poslanci ANO pracují lépe než poslanci ODS. Ukazuje to ale, jak zavádějící by bylo hodnotit parlamentní práci pouze podle počtu projevů.
Jeho případ ukazuje kategorii poslanců, kteří jsou pro veřejnost téměř neviditelní, ale jejichž parlamentní stopa existuje jinde než u mikrofonu.
Podobně zavádějící by byl opačný extrém: považovat automaticky za nejpracovitějšího člověka s největším počtem vystoupení. Opoziční poslanec má z povahy své role mnohem více příležitostí a důvodů vystupovat než člen vládní většiny. Používá interpelace, kritizuje vládní návrhy, předkládá alternativy a prostřednictvím rozpravy se snaží dostávat témata do veřejného prostoru.
Příkladem je Olga Richterová z Pirátů, která patří mezi výrazně viditelné opoziční řečníky a současně pravidelně využívá interpelace. V jejím případě tedy nejde pouze o mediální prezentaci. Řečnická aktivita je zároveň součástí kontrolní práce opozice.
Právě proto nedává velký smysl sestavit jednoduchý žebříček a oznámit, kdo je podle počtu projevů „nejpracovitější poslanec". Měřili bychom spíše rozdílné politické role než skutečnou kvalitu práce.
Stejný problém nastává u docházky. Účast na hlasování nebo jednání výboru je důležitá. Poslanec, který se dlouhodobě neúčastní, samozřejmě musí vysvětlovat proč. Samotná přítomnost ale ještě není výsledkem práce.
V první polovině roku se například objevovali poslanci s účastí na hlasování blížící se sto procentům. Takové číslo dokládá, že do Sněmovny pravidelně chodí a hlasují. Neříká však nic o tom, zda připravili zákon, prosadili pozměňovací návrh nebo významně ovlivnili práci výboru.
Její skutečný sněmovní profil ale ukazuje podstatně širší obraz. Sněmovna u ní eviduje předkladatelskou činnost, čtyři písemné pozměňovací návrhy, práci zpravodaje i projevy na plénu. Je místopředsedkyní klubu ODS a od června předsedá podvýboru pro rodinné právo a civilní proces. Jeden nepříznivý ukazatel tedy nevypovídá o celé parlamentní práci.
Podobně zajímavý je Filip Turek. Do Sněmovny byl zvolen už na podzim 2025, ale poprvé na plénu vystoupil až 11. června 2026. Jeho výborová účast se v analyzovaném období pohybovala kolem 53 procent. Současně ale Sněmovna u Turka eviduje sedm písemných pozměňovacích návrhů a předkladatelskou činnost. Část jeho politické práce navíc probíhala mimo samotnou Sněmovnu v souvislosti s funkcí vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal.
Turek proto není dobrým příkladem poslance, který nic nedělá. Je spíše příkladem něčeho jiného: politika, jehož mediální a veřejná viditelnost byla výrazně větší než jeho dosavadní klasická parlamentní stopa.
Stejně opatrně musíme pracovat s předsedou a místopředsedy Sněmovny. Když předsedající během schůze desítkykrát vystoupí proto, aby předal slovo dalšímu řečníkovi nebo oznámil výsledek hlasování, nelze tato vystoupení započítávat stejně jako politický či odborný projev. Ani premiéra či ministra nelze mechanicky srovnávat s řadovým poslancem. Jejich vystoupení často vyplývají z vládní funkce nebo z povinnosti odpovídat na interpelace.
Čím podrobněji parlamentní aktivitu sledujeme, tím méně vypovídající je jednoduchý žebříček.
Kdy už je otázka po přínosu poslance oprávněná
To ale neznamená, že veřejně dostupná data nemohou ukázat skutečně nízkou parlamentní aktivitu. Jen k tomu potřebujeme více ukazatelů současně.
To je výrazný rozdíl proti minulému volebnímu období, kdy u něj Sněmovna evidovala také předkladatelskou činnost, písemné pozměňovací návrhy a projevy.
Ani to neznamená, že Faltýnek „nepracuje". Část politické práce může probíhat uvnitř poslaneckého klubu, při politickém vyjednávání nebo jiným způsobem, který veřejné sněmovní statistiky nezachycují. U zkušeného poslance a místopředsedy největšího vládního klubu je ale legitimní položit otázku: jaký je jeho veřejně doložitelný parlamentní přínos?
Právě zde leží hranice mezi nepřesným označením někoho za „líného poslance" a legitimní veřejnou kontrolou.
Samotná absence projevů nestačí. Samotná horší docházka nestačí. Ani malý počet vlastních zákonů nemusí nic dokazovat. Pokud se ale u jednoho poslance spojí minimální řečnická aktivita, malá legislativní iniciativa, slabá výborová stopa, žádná výraznější kontrolní práce a současně nenajdeme jinou odpovědnost, která by to vysvětlovala, začíná být otázka po jeho přínosu oprávněná.
Stejnou metodou můžeme identifikovat opačný případ: člověka, kterého veřejnost téměř nezná, ale který pravidelně pracuje ve výborech, připravuje legislativu a působí jako zpravodaj. Možná právě takoví poslanci nejlépe ukazují rozdíl mezi mediálním obrazem politiky a skutečným fungováním parlamentu.
Poslanecká sněmovna má totiž několik vrstev. Jednu vidíme v televizních přenosech: dlouhé projevy, ostré výměny, faktické poznámky a obstrukce. Druhá se odehrává ve výborech a podvýborech. Třetí při přípravě pozměňovacích návrhů, zpravodajských zpráv a samotných zákonů. Čtvrtou představuje kontrola vlády prostřednictvím interpelací a dalších parlamentních nástrojů.
Teprve když tyto vrstvy položíme přes sebe, začneme vidět skutečnou práci jednotlivých poslanců.
Zdroje: 1. Seznam Zprávy – Nejen Turek. Mlčících poslanců je víc, pětina skoro nepromluvila u pultíku; 2. Mahdalová a Škop – Analýza účasti poslanců na sněmovních výborech; 3. Poslanecká sněmovna – profil a činnost Drahomíra Blažeje; 4. Poslanecká sněmovna – profil a činnost Evy Decroix; 5. Poslanecká sněmovna – profil a činnost Jaroslava Faltýnka; 6. Poslanecká sněmovna – první vystoupení Filipa Turka 11. června 2026









