Winstonu Churchillovi patří pozoruhodný výrok: „Za války se pravda často stává bodyguardem lži“. Z těchto slov vyplývá, že nejen lež mámnoho podob, mnoho pater, ale že i pravda má mnoho odstínů, podob a úrovní.   Skutečnost lze manipulací změnit, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Mojmír Grygar.                                        

V Právu se objevila rozsáhlá reportáž o tom, jak „sovětský voják zavraždil rolníka kvůli praseti“. To je jedna z nejodpornějších malých pravd, která má zdiskreditovat velkou historickou pravdu o rozhodující osvobozovací úloze sovětské armády. Nebýt milionů bojujících a padlých Rusů a ostatních příslušníků dalších národností Sovětského svazu, porobené evropské národy by se samy nedokázaly zbavit nacistického jha. V těchto dnech nás média zavalila bohatým materiálem o vylodění západních vojsk v Normandii. Všechna čest americkým, britským a  kanadským vojákům za otevření druhé fronty. Stalin o to západní spojence žádal již dlouho. Nikdo nemůže popřít, že pro Brity a Američany bylo vylodění už proto nezbytné, že bez jejich vpádu na německou půdu by se jejich podíl při poválečném dělení moci v Evropě podstatně zmenšil.  

Churchill při zahájení útoku Wehrmachtu v létě 1941 proti Sovětskému svazu nevěřil, že komunistický stát tento nápor ustojí. Bruce Lockhart, britský diplomat, který řadu let působil v Praze, ve svých vzpomínkách psal o překvapení, které londýnským politikům připravil Stalin nečekanou obranou Moskvy a porážkou Paulusovy armády ve Stalingardu. Tehdy i  mnozí londýnští konzervativci dospěli k závěru, že sepětí kremelských komisařů s většinou obyvatelstva nebylo válkou narušeno a že Rudá armáda se postupně konsolidovala a nabývala zkušeností a sil. V této fázi války bylo již vylodění ve Francii nezbytností.
     

Prvnizpravy.cz - Mojmír Grygar: Netrpělivost
    

Když se jen trochu zamyslíme, vyrojí se hned řada dalších otázek. Jak by asi vylodění probíhalo o rok dřív, kdy ještě probíhaly mohutné bitvy někde v západním Rusku, na Urale nebo u Leningradu? Oč by se celá operace ztížila, oč víc obětí by si vyžádala. Budiž, to už nezměníme. Západní stratégové jistě měli   s v é   důvody, proč Stalinovy výzvy k otevření druhé fronty nevyslyšeli již dříve. Jak dnes posoudíme Churchillem prosazené vylodění v Itálii? Kdo se začte do svědeckých knih Curzia Malalarteho Kaput a Kůže nebo se seznámí s  románem Josefa Hellera Hlava XXII, bude mít  nejednu bezesnou noc. Stačí jen uvést, že Řím a Neapol byly zasypány větším počtem leteckých pum než Londýn za celou dobu války.  
    

Ale proč se právě Zelenskij stal představitelem bývalého Stalinova impéria? Proč může jako Rus a Žid, národnostní i náboženský konvertita, představovat čestného hosta? Cožpak západní politici a ideologové nevědí, že se kyjevský režim, zejména po puči v roce 2014, opírá o radikální odpůrce Rusů, o krajní ukrajinské nacionalisty, kteří bojovali proti Sovětům v řadách SS a Wehrmachtu? Cožpak jim uniklo, že generál Zalužnyj, zasloužilý velitel ukrajinské armády, je obdivovatelem „Hrdinů Ukrajiny“, Bandery a Šucheviče? Cožpak nevědí, jaké vřelé pouto spojuje Zelenského s bojovníky oddílu Azov, kteří se netají svým obdivem k nacistické armádě a k Hitlerově nenávisti k Rusům jako méněcennému slovanskému etniku (ostatně on se ani na Ukrajince, Poláky nebo Srby nedíval méně nevraživě).
    

Summa summarum – výročí vylodění se nestalo připomenutím hrůz, obětí a zmaru druhé světové války, nezdůraznilo nutnost míru, spolupráce mezi národy, nýbrž hrdě vztyčilo pochodeň nového tažení na Východ, vyhlásilo výzvu k jednotě v dobývání Ruské říše, která již od dob Řádu Německých rytířů, Napoleona a Hitlera nedává koloniálním silám Evropy a Ameriky pokoje a klidu. Co víc spojuje než nebetyčná nenávist? A tu je třeba jako nenasytného žrouta stále krmit.
    

Churchill se již v červnu 1945 vytasil s „neuvěřitelným (unbelieavable) plánem“ – bez váhání a na obrtlíku napadnout Rudou armádu, pokračovat v Hitlerově zkrachovaném díle. Západ přece v žádném případě nesmí dopustit, aby Stalin udržoval v srdci Evropy tak nebezpečnou vojenskou sílu. Roosevelt, Eisenhower, Montgomery shodili tento záměr se stolu – Churchill to zase jednou přestřelil! 

Tak se stalo, že milion německých zajatců nedostal zpět zbraně a dále krempíroval v přeplněných a hladovějících táborech. Nejsem si jist, zda někteří dnešní váleční horlivci (je jich u nás tolik, že bychom je mohli, v čele s Fialou, Černochovou a Koláři, přímo vyvážet) si nepomyslí, že je škoda, že se Churchillův plán nepodařilo uskutečnit. Určitě bychom se nestali ruskou gubernií a Německo by okamžitě mohlo plnit svůj odvěký úkol být lídrem Nové Evropy, nového tažení na Východ. A o to dnes právě jde.