Jako vrchní velitel nejmodernější a nejlépe placené armády světa zahajuje válečnou přípravu bez ohledu na domácí i mezinárodní právo a bez strategie, která bere v úvahu základní rizika útoku. Podle Clausewitze se dopustil hrubé chyby, když předpokládal, že po vyvraždění duchovních a politických představitelů země se režim zhroutí a ztratí schopnost vzdorovat. Jak je možné, že přehlédl možnost, jakkoli omezenou, íránské armády ovládat průjezd Hormuzským průlivem? Tím Íránci otevřeli druhou frontu a Trump byl schopen reagovat na vlastní hrubou chybu nadávkou hodnou putyky čtvrté cenové skupiny.  Americké vojenské úřady zásadně neudávají data, která  zpochybňují jejich vojenské úspěchy. Přesto tato zamlčovaná fakta vycházejí na povrch - The Economist 4. dubna uveřejnil zprávu o amerických ztrátách na sedmi základnách v různých arabských zemích.

Jde zejména o zničení nesnadno nahraditelných radarových zařízeních.  Buď jak buď, Trump se stává rizikovým faktorem světové politiky číslo jedna. Íránský hazard bezpochyby uspíší ústup Ameriky z jejího po celá desetiletí nepopíratelného privilegovaného postavení ve světě. Je to o to horší, že jedná ve vleku malého devítimilionového státu, jehož zprofanovaný vrchní velitel smýšlí spíš podle Starého zákona než podle poměrů jednadvacátého století. Trump připomíná poslední odstrašující císaře Římské říše, všechny ty Nerony, Claudie, Caliguly, kteří svým nespoutaným veřejným a soukromým životem předznamenali pád Říše římské. Stačí  připomenout dnešní grandiózní aféru sexuálního devianta Jeffreye Epsteina, abychom v Americe Clintonů a Trumpů ucítili pach rozkladu. (Všimli jste si, že Trump právě odvolal ministryni spravedlnosti Pam Bondiovou, protože dala příliš nakouknout do delikventova archivu čítajícího 1,4 milionu dokumentů? Liška zametá stopu.)

    

Nemyslím, že by byl Trump sám zdrojem a počátkem zlých věcí, které mění  dnešní mezinárodní politické, hospodářské a mocenské vztahy v nevyzpytatelný volný ring, v němž rozhoduje pouze materiální převaha. Havlíček tento stav, kdy pěst vítězí nad právem, přirovnal k rakouskému žandárovi, který má všechny „paragrafy ve své patrontaši“. Trumpa neřadím do kategorie příčin, nýbrž následků. Je to politik, který plní úkol daný politickou a morální krizí své země v podobě Prozřetelností seslaného proroka pověřeného vrátit Americe její bývalou slávu. Toto předurčení a heslo odpovídá přání většiny Američanů, i když ne všichni vědí, jakým způsobem se má stará sláva obnovit, ani jak by vlastně měla vypadat. Nebudu zde podrobně líčit, v čem spočívá krize dnešní Ameriky, připomenu jen porážku nejmohutnější armády světa chudými, negramotnými bosými vojáky ve Vietnamu a v Afghánistánu a úlohu násilí, které dodává této zemi trvalé přídavné jméno „násilná“ (cituji Romana Jocha).

    

Americké násilí není podružná a kolísající vlastnost životního stylu obyvatel trvale se rozpínajícího státu,  který byl ve své dvě stě devadesátileté historii až na nepatrné výjimky ve válečném stavu. Mír je pro Američany něco výjimečného, nenormálního. Americké soustátí vzniklo z dobývání kontinentu a svou kondici si udržuje trvalým bojem o rozšíření svého vlivu. Když se v Evropě v druhé polovině 19. století rozhořel třídní boj kulminující Pařížskou komunou, američtí majitelé plantáží, továren a kapitálových majetků si uvědomili, že je třeba přenést dobývání zisků za hranice země. Vypočítaná, nikoliv ideologicky podmíněná účast ve dvou světových válkách vynesla Spojené státy na vrchol planetární moci. Nebudu zde uvádět počet amerických vojenských základen ve všech možných zemí světa, jejich statistika se mění a nikdy není úplná. S tím úzce souvisí vrozený respekt k násilí, který demokratická firma každodenního kapitalistického boje o zisk a moc logicky rozšiřuje i do oblasti mezinárodních hospodářských a politických vztahů.  Marně se Trump snaží mávat mírovou kartou, jeho geny jako potomka miliardáře, pohybujícího se na hraně právně přípustného podnikání, jsou silnější. Připomíná to jedno ruské přísloví: Krm vlka, jak chceš, stále do lesa zírá. Výchovu k pravému americkému smýšlení a jednání obstarává masová kultura, potulní kazatelé křesťanských, orientálních a z prstu vycucaných náboženství, nesčetné organizace a média, jež kladou bojové vlastnosti na vrchol lidských ctností. Homo sapiens, moudrý člověk, se mění v člověka bojujícího,  v homo pugnans.                                     

Nebudu uvádět příklady z literatury, filmu, divadla, hudby nebo jiných produktů komerčního zábavního průmyslu, omezím se jen na jeden příklad americké ražby – na komiks. Mám v ruce perfektně vypravený katalog aukce Comics & Comic Art  (Atlanta 2021).  Listuji sto šedesáti stránkovou knihou a ze všech nesčetných ukázek na mne útočí oslava síly, zabíjení, smrti, nebezpečí, hrůzy. Ani stín nějakého pozitivního tématu a laskavého citu. Přitom je tato kolekce patologické fantazie a stereotypní kreslířské machy předkládána veřejnosti šedesáti znalci a celebritami pod  hlavičkou Heitage (Dědictví) a Art. Uvědomíme-li si, že tato témata a příběhy jsou, podobně jako u nás pohádky, denním chlebem dětí a mnoha dospělých, dojde nám, odkud se v americké politice objevuje tolik fanatiků síly, boje, války, šílenství, vulgarity, pudové nevázaností. (Naše slavné animované filmy Jiřího Trnky, Karla Zemana a dalších „bratrů v triku“ by v dražbě v Dallasu dokonale propadly.)                                                

Zatímco autoritativní režimy si hlídají monopol moci, v Americe k tomu přistupuje privatizace násilí, každý se musí ozbrojit a chránit sám.  Extrémní příznaky této „svobody“ se projevují v užívání drog, v sebevražednosti, v nemotivovaném zabíjeni, v ničím neomezeném provozování sexu, v agresivitě slov, nadávek a  lží.   Vulgarismy nejhoršího typu zřejmě běžného Američana nepřekvapí, je na ně zvyklý. Když se soud zabýval Nixonovým odstoupením z prezidentské funkce, z jeho nahrávek taktně  vymazávali zakázaná slova. Sprosté Trumpovy vyhrůžky nedávných dní ovšem už ani u nás nevyvolaly žádné pobouření. I my si zvykáme. Jeden náš komentátor dokonce tento extrémní případ vulgarismů ocenil – vždyť on, ten neomalený chlapík, vlastně tím zařváním přinutil Íránce k jednání! Buď jak buď, jisto je, že Trump jako kmotr mafiánské party s logem MEGA oslovil i své příznivce. Výborně, Donalde, říkají, ani my, odkojení komiksy, nejdeme pro ostřejší slova daleko!

   

Podle psychologa C. G. Junga lidé určitého národa, stavu, komunity reagují na krizi, kdy se bortí jejich ustálené názory, hodnoty a principy, propadem do kolektivního podvědomí. Nejsou s to rozumně uvažovat o příčinách krize, chytají se citových reakcí, instinktů, pudů, předsudků, snadných řešení, lákavých hesel i drsných nadávek.