Česká televize odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž věnovanou ministrovi kultury Otu Klempířovi a jeho minulosti, konkrétně okolnostem jeho působení v období normalizace a tehdejším kontaktům se státními institucemi. Pořad se zaměřil na osobní příběh aktéra, jeho profesní dráhu i širší rámec fungování tehdejšího režimu, přičemž se dotkl také tématu spolupráce se Státní bezpečností (StB), represivním nástrojem komunistické moci.
Autoři reportáže se pokusili zasadit jednotlivé události do historického kontextu a otevřít otázku osobní odpovědnosti v době, kdy byl veřejný i soukromý život výrazně formován tlakem totalitního státu. Výsledné vyznění však u části veřejnosti vyvolalo pochybnosti, zda byl tento kontext zachycen dostatečně vyváženě a s potřebnou mírou odstupu.
Po odvysílání se objevila vlna kritických reakcí, které poukazovaly na nevyváženost a tendenci hodnotit minulá rozhodnutí jednotlivců prizmatem dnešních morálních měřítek. Řada mediálních expertů upozorňovala na selektivní přístup k historickým aktérům a na absenci hlubší reflexe mocenských struktur, bez nichž by individuální selhání nemohla vzniknout. Výhrady zaznívaly jak ze strany historiků, tak v širší veřejné debatě.
K reportáži se na sociálních sítích vyjádřil také člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a publicista Vadim Petrov, který upozorňuje na problematičnost zpětného morálního souzení lidí pohybujících se v prostředí permanentního nátlaku a strachu. Zdůrazňuje rozdílné postavení těch, kteří byli objektem zájmu represivních složek, a těch, kteří na systému aktivně participovali a umožňovali jeho fungování. Podle jeho názoru veřejnoprávní televize selhává ve chvíli, kdy tyto rozdíly nepojmenuje a soustředí se pouze na individuální příběh bez pojmenování skutečných opor minulého režimu.
„Nechci psát o tom, jestli byla reportáž podjatá, dokonce si myslím, že se autorky upřímně snažily, aby nebyla. Ale neumí to. Stačí si přečíst komentář historika Petra Blažka.
Má smysl se ptát, proč podobnou reportáž už dávno ČT nenatočila o Petru Pavlovi. Klempíř byl spíše obětí lidí, jako byl Petr Pavel. To byli ti, na kterých systém stál.
Taky mi přijde zajímavé, že ČT vyrazila do boje s ministrem kultury, který stojí na její straně a je zastáncem koncesionářských poplatků. Asi demonstrace principu padni komu padni.
V roce 1979 mě pozvali na ‚povídání‘ do Bartolomějské. Nebyl jsem v nějaké komunitě jako Klempíř, abych jim stál za spolupráci, ale potkal jsem se s jedním Polákem, který žil v Kanadě a někde na Floridě. Když se vrátil z Karibiku, našli mu na lodi jointa a loď mu zabavili, následně v přístavu shnila. Naše rodina se znala s jeho maminkou, známou moderátorkou dětských pořadů v polské televizi. Něco jako Štěpánka Haničincová u nás. Nevěděli, co vlastně chtějí, jen mě jedna holka práskla. Byl jsem tehdy ve věku Klempíře a byl jsem taky celej podělanej. Jen to zkoušeli.
Soudit chování lidí v tehdejší době z dnešního pohledu není fér. Žili jsme v permanentním strachu, že se nedostaneme do škol, neseženeme dobrou práci, pokud nepůjdeme cestou kariérního komunisty, jako například Petr Pavel.
Možnosti těchhle lidí byly diametrálně odlišné. Přesto většina národa touto cestou nešla. Vyvolávat soudy nad Klempířem a nepoukázat na to, že bez lidí, jako byl Pavel, by se ‚morální selhání‘ Klempíře nekonalo, je od veřejnoprávní televize chucpe,“ napsal na sociální síti Facebook publicista a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: B/Z)
