Evropa zažívá historický debakl. Ekonomická stagnace, rozklad sociálních systémů, ztráta průmyslové konkurenceschopnosti a politická nestabilita se slévají do jednoho obrazu. Kontinent kdysi plný ambicí se mění ve válečnou ekonomiku bez jakékoliv vize budoucnosti.

V Bruselu a hlavních evropských metropolích se mluví o “strategické autonomii”, ale realita je přesně opačná. Evropa není ani strategická, ani autonomní. Zůstává závislá na Spojených státech, které nyní s Trumpem v Bílém domě přehodnocují své priority. A zatímco Washington navazuje nové vztahy s Moskvou, Evropa se stává pouhým divákem v geopolitické hře, která se přepisuje bez její účasti.

Evropská bezpečnostní politika už dávno ztratila smysl. NATO se rozpadá pod vahou svých vlastních rozporů a místo slibované solidarity zůstává pouze “koalice ochotných”, tedy státy, které se účastní vojenských operací jen tehdy, když to vyhovuje jejich vlastním zájmům.

Ukrajina, která měla být klíčovým prvkem v západní strategii proti Rusku, se stala noční můrou evropských lídrů. Donald Trump se rozhodl omezit dodávky zbraní i americké zpravodajské informace, čímž prakticky ochromil schopnost Kyjeva vést efektivní vojenské operace. Ukrajinské systémy řízení palby, které se spoléhaly na satelitní data a americké analytické kapacity, se náhle ocitly ve tmě, píše italský list La Voce della Sera.


Ale Trump má jasno. Americká politika už není orientována na nekonečnou podporu Evropy, ale na redefinici vztahů s globálními hráči. A Evropa v této hře zůstává stranou.

Evropská unie dnes nemá žádný skutečný ekonomický motor. Původně slibovaný “Zelený úděl” ztroskotal na vlastních rozporech a neschopnosti Bruselu prosadit smysluplné reformy. Výsledkem je, že se jediným “růstovým odvětvím” evropské ekonomiky stává zbrojařský průmysl.

Francie a Německo se snaží prosadit myšlenku militarizované Evropy, která by byla soběstačná nejen v konvenčních zbraních, ale i v jaderném odstrašování. Berlínský kancléř Friedrich Merz přišel s utopickým konceptem sdíleného evropského jaderného arzenálu, kde by jaderné klíče měly v rukou Paříž, Londýn a Berlín.

Jenže tato představa je nejen absurdní, ale i nerealizovatelná. Britský jaderný arzenál zůstává pod přímou kontrolou Washingtonu, jakékoliv odpálení britské jaderné hlavice musí mít souhlas USA. A Francie? Ta nikdy nepřipustí, aby se Německo stalo součástí jaderného klubu. Důvody jsou historické i strategické. Paříž se spoléhá na svůj vlastní deterrent, a myšlenka německého jaderného vlivu je pro Francouze noční můrou.


To, co dnes probíhá v Evropě, připomíná scénář finanční krize z roku 2008, jen s tím rozdílem, že místo bankovního sektoru se nyní vytváří dluhová bublina v sektoru obrany. Vlády tisknou dluhopisy, zadlužují se u vlastních centrálních bank a spoléhají na to, že “nějak to dopadne”.

Ale ekonomika nefunguje na základě přání a iluzí. Německo se nachází v recesi, Francie balancuje na pokraji fiskální krize a Itálie už dávno překročila kritickou hranici veřejného dluhu. Jakmile finanční trhy přestanou mít důvěru v evropský vojenský projekt, bude následovat kolaps.

Zatímco Evropa sní o své “nezávislosti”, svět kolem se mění. Trump jedná s Ruskem o nové globální dohodě, která se nebude týkat jen Ukrajiny, ale i energetiky, Arktidy a strategické rovnováhy jaderných sil. Čína mezitím posiluje svou pozici v Africe, Jižní Americe a Asii, zatímco Evropa ztrácí poslední zbytky svého vlivu.

To je skutečná noční můra evropských elit. Kontinent, který kdysi určoval globální pravidla, se dnes mění v druhořadého hráče. Macronova rétorika o “silné Evropě” je jen pokusem zakrýt realitu. A tou je, že se Evropa stává nepodstatnou.

A místo aby se evropští lídři smířili s novou geopolitickou realitou a hledali konstruktivní roli v globálním uspořádání, raději sází na staré fantazie.

Jediným výsledkem bude další urychlení evropského úpadku. Až se nový světový pořádek plně ustaví, Evropa už nebude mít co nabídnout.

Ne strategickou autonomii. Ne vojenskou sílu. A nakonec ani ekonomickou relevanci.