Vyjádření náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Karla Řehky k možnosti darování či prodeje letounů L-159 Ukrajině otevřelo nejen politickou, ale i ústavní debatu. Diskusi předcházela slova prezidenta republiky Petra Pavla, která zazněla během jeho návštěvy Ukrajiny a z nichž vyplynulo, že Česká republika je připravena o těchto letounech jednat. Následná tisková konference náčelníka Generálního štábu však podle kritiků vyvolala zásadní otázky o tom, kdo v zemi skutečně rozhoduje o klíčových bezpečnostních krocích.
Ostrou a obsáhlou reakci zveřejnil poslanec hnutí ANO a lékař Jiří Mašek, který se ve svém komentáři na sociální síti facebook zaměřil především na vystoupení Karla Řehky. Podle Maška nejde o technický spor o několik letadel, ale o samotný princip fungování demokratického státu. O to, zda armáda zůstává pod civilní kontrolou vlády a Parlamentu, nebo zda si její vedení začíná hrát vlastní politickou hru.
Mašek hned v úvodu zdůrazňuje, že „tohle už není jenom o letadlech L-159“, ale o tom, „kdo v téhle zemi vlastně velí“. Kritizuje situaci, kdy náčelník Generálního štábu dnes veřejně tvrdí, že armáda byla připravena letouny Ukrajině poskytnout, aniž by tomu podle něj odpovídal průběh oficiálních jednání. Připomíná, že Řehka se nedostavil na jednání výboru pro obranu, kde se téma probíralo, a „raději se omluvil a poslal tam generála Hlaváče“.
Zásadní část Maškova textu stojí na časové ose. Podle jeho slov dostal náčelník Generálního štábu v červenci 2025 od ministryně obrany jasný úkol posoudit možnost poskytnutí letadel Ukrajině. „Do října 2025 – nic. Úkol nesplněn,“ konstatuje Mašek. Dodává, že ministerstvo obrany tuto skutečnost Řehkovi vytklo na poradě vedení za jeho přítomnosti a úkol byl následně zrušen. Z toho vyvozuje jednoznačný závěr: stát funguje tak, že nesplněný a zrušený úkol nelze zpětně vydávat za připravenost k jednání.
Mašek zároveň upozorňuje na rozpor mezi tím, co zaznělo na výboru pro obranu, a tím, co náčelník Generálního štábu prezentuje nyní. Podle něj se zástupce Generálního štábu při jednání o L-159 nijak neozval, zatímco ministr obrany i bývalá ministryně popisovali situaci bez jediné korekce. Přirovnává to k situaci, „jako kdyby hasič stál u hořícího domu, mlčel, a pak se v televizi chlubil, že byl připraven hasit“.
Za nejvážnější považuje Mašek tvrzení Karla Řehky, že své stanovisko k letounům předal přímo prezidentovi republiky. Podle poslance se tak mělo stát mimo vládu, mimo premiéra a mimo ministryni obrany, přičemž o tomto postupu neměla být informována ani bývalá ministryně obrany Jana Černochová, která na výboru pro obranu popsala celý proces odlišně. Mašek v této souvislosti píše, že nejde o nešikovnost, ale o „obcházení ústavního řádu“.
Ve svém komentáři opakovaně zdůrazňuje, že výbor pro obranu nebyl o žádném darování L-159 informován, a tudíž se o něm ani nejednalo. Parlament byl podle něj obejit, stejně jako vláda. Tento postup označuje za porušení civilní kontroly nad armádou a upozorňuje, že v jiných zemích by už podobná situace byla označována za ústavní krizi.
Mašek nešetří ani osobními závěry. Podle jeho slov „náčelník generálního štábu, který tajně nosí stanoviska prezidentovi, aniž by o tom věděla vláda, nemá ve funkci co dělat“. Připomíná, že armáda nemá vlastní politiku ani agendu a že její role je podřízena civilnímu vedení státu. Jakmile se vojenské velení začne chovat jako samostatný politický hráč, považuje to za vážné ohrožení demokratického systému.
Závěrem Mašek varuje, že pokud se podobné jednání nezastaví, může se Česká republika postupně probudit v situaci, kdy se klíčová rozhodnutí nebudou rodit ve vládě a v Parlamentu, ale „v zákulisí, po chodbách, mezi lidmi, kteří se nikomu nezodpovídají“. A jak dodává, pak už nepůjde jen o letouny L-159, ale o to, zda v zemi funguje demokracie, nebo jen její kulisy.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, repero: facebook)
