Rozhovor na VOX TV měl původně mířit k americkému speciálu, jenže moderátor Petr Kubelík hned v úvodu přiznal, že do plánů hodili někteří ministři a prezidenti vidle. Tempo tomu odpovídalo. Místo klidného výkladu se studio rychle přepínalo mezi domácí přestřelkou a velkými světovými otázkami, do nichž host, publicista Pavel Šik, opakovaně vracel jednu hlavní tezi: nejde o maličkosti, ale o mocenský spor, který má hlubší pozadí.
Hned první blok se točil kolem mimořádného vystoupení Petra Pavla, který zveřejnil textové zprávy a oznámil, že je považuje za pokus o vydírání. Moderátor si od toho sliboval odpověď na jednoduchou otázku, zda se ministr zahraničí České republiky dopustil vydírání prezidenta. Šik však odmítl naskočit na černobílý rámec a místo toho popsal, co ho na celé věci zaujalo nejvíc, tedy samotné zveřejnění soukromé komunikace a styl, jakým se politické konflikty začínají vést.
Podle Šika je už samo zveřejnění zpráv krokem, který je v politice zvláštní, protože politika bývá obvykle obalená diplomatickým jazykem a nepsanými pravidly. Tentokrát se ale podle něj stalo něco, co má zůstat skryté, a právě tím se atmosféra v české politice posunula. „Já si myslím, že by to neměla bejt praxe. Je to… je to podpásovka,“ řekl ve studiu bez okolků a tím nastavil tón: méně právnických definic, více hodnocení politické kultury a důsledků pro společnost.
Moderátor se přesto snažil vrátit debatu k jádru, tedy k tomu, zda šlo o vydírání. Do rozhovoru proto vstoupil i citovaný paragraf o vydírání a následovala pasáž, v níž se střídaly vážné věty s nadsázkou. Šik reagoval po svém: „Já si nemyslím, že to je jako nějaký vydírání.“ Zároveň ale připustil, že v politice se hraje tvrdě a že obě strany si mohou působit škodu. Když moderátor namítal, že prezidentovi lze osekat zahraniční cesty nebo zkrouhnout rozpočet, Šik kontroval úvahou, že prezident má vlastní prostor a podle něj i schopnost vytvářet vládě tlak jinými cestami.
V té chvíli se debata stočila k tomu, co Šik považuje za skutečný motiv konfliktu. Oproti mediální zkratce se snažil vnést do věci konspirativně znějící, ale jasně formulovanou domněnku, kterou sám označil za spekulaci. V pozadí podle něj může být spor o něco mnohem většího, konkrétně o směřování České republiky. V jeho výkladu se prezidentova linie více přiklání k Evropě, zatímco vláda lavíruje směrem za Atlantik, a právě v tom se mohou lámat vztahy i osobní vazby.
Zvláštní pozornost věnoval osobě poradce prezidenta a lobbisty Petra Koláře, přes niž podle rozhovoru probíhá klíčová komunikace. Šik připomněl, že Kolář byl po boku prezidenta už v době, kdy měl objíždět republiku a tvářit se, že nejde o žádný politický plán. Podle Šika pak vzniká situace, kdy se přímé jednání s politiky odehrává nepřímo a Kolář se stává styčným důstojníkem pro Hrad. Tuto roli Šik popsal jako praktickou, ale zároveň politicky výbušnou, zejména když moderátor otevřel otázku, proč si ministr píše s přítelem prezidenta, a když padla i poznámka, že by veřejnost mohla chtít vědět, z čeho Petr Kolář přesně žije.
Další vrstvu napětí do rozhovoru přidal motiv prezidentova veřejného vystoupení. Moderátor přiznal, že podle stylu projevu si nejprve myslel, že jde o bezpečnostní incident, a ne o SMS. Šik se tomu nevyhnul a popsal vlastní překvapení z prezidentova vystupování: „Mě to jako samotnýho překvapilo, jak byl rozhozanj z toho, protože nic strašnýho se přece jako neděje.“ Dodal i ostrý kontrast s obrazem válečného veterána, u něhož by čekal větší klid. Zároveň se ale nechtěl pouštět do osobních urážek a opakovaně zdůrazňoval, že důvody mohou být hlubší a souviset s tím, co se v zákulisí řeší v oblasti strategie a zahraniční politiky.
V rozhovoru se objevila i jména, která měla ukázat, že hrozby přes rozpočty nejsou v české politice novinkou. Moderátor připomněl starší výrok o rozpočtu Hradu na nulu v souvislosti s nejmenováním vlády a Šik to zasadil do obrazu rozdělené společnosti. Tvrdil, že na sociálních sítích vidí dva tábory s naprosto rozdílným viděním světa a že chybí naprosto střed. Polarizaci vysvětlil jednoduše: „Čím víc ty lidi si začínají utěhovat ty opázky, tím se stávají prostě extrémnější.“ Podle něj už nejde ani tak o pravdu, ale o příslušnost k názorové skupině, která se brání a útočí bez ohledu na argumenty druhé strany.
Právě v této části byl znát střih pořadu a studijní atmosféry. Do vážné politické debaty náhle vpadla reklamní vsuvka na grilovací omáčky, navíc stylizovaná do drsného, vulgárního humoru. Moderátor ji sám utnul větou „To nech to smazou“ a hned se vrátil k paragrafu o vydírání. Tento kontrast ostrých slov, rychlého přepínání témat a snahy držet pozornost byl pro celý rozhovor příznačný.
Když se debata posunula k tomu, kam spor může dojít, Šik mluvil o dvou letech do prezidentských voleb a o tom, že se situace může dál vyostřovat. Prezidenta v rozhovoru vykreslil jako aktéra, který dokáže mobilizovat opozici i část neziskového prostředí, a naznačil, že se konflikt může přelévat do ulic. Současně ale zopakoval, že eskalace nejde na účet jedné strany. Na otázku, kdo situaci eskaluje, odpověděl stručně: „Já myslím, že oba.“
Až poté se moderátor skutečně vrátil k původnímu plánu, tedy k Americe a Donaldu Trumpovi. Šik přinesl svůj nejvýraznější bonmot večera, který shrnul jeho pohled na Trumpovu povahu i na střet mezi osobností a systémem: „Trump je rozenj král. Jenomže on se bohužel narodil v demokracii.“ V další části už mluvil o rozpadávání silného spolku vyspělých západních demokracií, o tom, že Evropa podle něj hledá způsob, jak se s vývojem vyrovnat, a že se vede boj o to, co bude fungovat nejen formálně, ale i uvnitř struktur a spojenectví.
Šikova linie přitom zůstala stejná jako v domácí části rozhovoru. Méně víry v uklidnění, více důrazu na to, že probíhají hlubší posuny. V debatě zazněla i témata jako NATO, evropsko-americké vztahy, otázka obchodování s Ruskem a také zmínky o Grónsku. Moderátor se ptal i na možnost občanské války v USA a na to, co by to znamenalo pro svět. Šik v odpovědích držel spíše skepsi, že se věci vrátí do starých kolejí, a vracel se k obrazu proměňujícího se Západu, v němž podle něj už nejde jen o aktuální epizody, ale o směr celku.
Celý rozhovor tak působil jako jízda po dvou kolejích. Na jedné straně konkrétní domácí kauza se zveřejněnými zprávami, otázkou nátlaku a rolí prostředníků kolem prezidenta. Na straně druhé širší geopolitický rámec, v němž Šik opakovaně naznačoval, že Česká republika bude muset volit svou strategii v době, kdy se staré jistoty rozpohybovaly. A mezi tím vším rychlá studijní dynamika, ostré formulace a snaha držet čtenáře i diváka ve střehu, přesně tak, jak to v přepisu zaznívá.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: voxtv)
