Německá CDU prochází nejhlubší krizí ve své poválečné historii. Strana, která od roku 1949 vládla Německu celkem 52 let, dnes stojí na pokraji rozpadu své identity a možná i své existence. Aktuální průzkumy jí přisuzují pouhých 24 % hlasů, což ji staví na úroveň, nebo dokonce pod úroveň, krajně pravicové AfD.
Jak trefně poznamenal šéf výzkumného institutu INSA Hermann Blinkert: „Nikdy v historii Německa neztratila žádná strana mezi volbami a vznikem nové vlády tolik podpory.“
Důvodem není jen slabé vedení předsedy Friedricha Merze, jak by se mohlo zdát na první pohled. Podle kritického komentáře Sabine Beppler-Spahl na serveru The European Conservative jde o daleko hlubší problém, kterým je dlouhodobá ztráta konzervativní identity a odcizení se vlastním voličům.
Merz se před volbami stylizoval do role muže, který napraví chyby své předchůdkyně Angely Merkelové. Slíbil kontrolu migrace, rozpočtovou odpovědnost i obnovu konzervativních hodnot. Jenže sotva byly sečteny volební hlasy, Merz začal ustupovat prakticky ve všem, od kontroly hranic po zadlužování státu.
Mladí členové strany, sdružení v Junge Union, to považují za zradu a otevřeně Merze obviňují, že hazarduje s budoucností CDU. Ve své petici napsali: „CDU a CSU dostaly poslední velkou šanci ve volbách 2025. A tu Merz právě promarňuje.“ Petice už získala přes 2 600 podpisů.
Problém CDU ale nezačal Merzem. Kořeny krize sahají do éry Angely Merkelové, kdy se strana postupně vzdávala všeho, co ji odlišovalo od levicové konkurence. Otevřené hranice, rekordní migrace, nejdražší elektřina v EU kvůli unáhlenému odchodu od jaderné energetiky nebo zchátralá infrastruktura, to všechno se začalo odehrávat pod vládou CDU.
Voliči nezapomněli. Ani na 5 000 mostů, které jsou dnes v Německu v havarijním stavu, ani na kolaps státu při migrační krizi. Jak připomněla Sabine Beppler-Spahl: „Dokonce i liberální Guardian tehdy psal o Německu jako o státě, který ztratil kontrolu.“
Dlouholetý problém CDU je v tom, že v honbě za „středovým“ voličem ztratila jasnou politickou tvář. Sama se během Merkelovy éry změnila spíš na „klub pro volbu kancléře“ než na skutečnou ideově ukotvenou stranu.
Jak ironicky konstatuje autorka článku: „Mnozí, kteří chtěli skutečné konzervativní zastoupení, už dávno stranu opustili.“ Právě z bývalých členů CDU vzešlo jádro dnešní AfD.
AfD jako nechtěné dítě CDU?
Tady se paradox CDU naplno odhaluje. Merz sliboval, že podporu AfD sníží na polovinu a CDU vrátí na více než 40 %. Ve skutečnosti se však k AfD chová spíš jako k hlavnímu nepříteli než jako ke konkurentovi, který těží z vlastních chyb CDU. A zatímco Merz se zoufale snaží o koalici se zdecimovanou SPD, voliči se dál odvracejí.
Psali jsme:
CDU tak dnes stojí před zásadní otázkou: Je ještě vůbec reformovatelná? Nebo se bude muset nové konzervativní hnutí, podobně jako v roce 2013 vznikla AfD, zrodit znovu a jinak?
Friedrich Merz dnes tvrdí, že koalice se sociální demokracií je „bez alternativ“. Jenže právě politika „bez alternativ“ je tím, co CDU ničí už celé roky.
Junge Union se pokouší o vzpouru. Ale s vedením strany, které se bojí vlastních voličů více než politických oponentů, to bude mít těžké. V německé pravici zůstává jediná jistota: Bitva o budoucnost konzervativní politiky teprve začíná. A vůbec není jisté, že ji CDU přežije.
(kovář, europeanconservative, foto: zai)
