Český občan Jan Darmovzal byl zadržen v září 2024 ve Venezuele při autobusové kontrole v oblasti Amazonas a více než 500 dní strávil ve vězení tamního režimu. Venezuelské úřady jej obvinily ze spiknutí proti státu a vazeb na zahraniční zpravodajské služby, což česká diplomacie i mezinárodní organizace označily za politicky motivovaná obvinění. V neděli se Darmovzal vrátil do České republiky na palubě armádního Airbusu A319, spolu s dalšími třemi propuštěnými Evropany. Na ruzyňském letišti ho přivítali rodiče, premiér Andrej Babiš a členové vlády, návrat doprovázela mimořádná mediální pozornost i prezentace celé akce jako významného diplomatického úspěchu.
Právě neobvyklý rozsah státní angažovanosti a mediálního pokrytí přiměl publicistu a glosátora politického a společenského dění Karla Strakoše k zamyšlení a upozorňuje na rozpor mezi oficiálním obrazem „nezodpovědného turisty“ a realitou repatriace, která svým provedením připomínala spíše návrat osoby mimořádného významu než běžnou konzulární pomoc.
„Návrat nezodpovědného turisty. V neděli večer přistál na ruzyňském letišti armádní Airbus A319 s 35letým Janem Darmovzalem z Břeclavi na palubě. Muž, který strávil přes 500 dní ve venezuelském vězení, byl oficiálně označen za turistu, jenž podcenil rizika cesty do jedné z nejnebezpečnějších zemí světa. Přesto jeho návrat vypadal spíše jako státní událost než jako rutinní repatriace dobrodruha.
Na ploše ho čekali nejen rodiče, ale i premiér Andrej Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Sanitky, lékaři a psychologové na palubě, mimořádná tisková konference už při oznámení propuštění. Celá operace měla nádech velkého diplomatického vítězství.
Na palubě neletěl jen Darmovzal, ale celkem čtyři propuštění muži. Tři další byli z Polska, Rumunska a Irska. Jména ani obvinění ostatních spolucestujících neznáme.
Darmovzalovo jméno známe jen díky intenzivnímu aktivismusmu jeho rodiny. Matka a otec zorganizovali veřejné akce, koncerty, včetně vystoupení venezuelské klavíristky Gabriely Montero, petice, schůzky s prezidentem Petrem Pavlem a zřídili web na podporu.
Darmovzal se stal tváří případu. Jediným jménem, které se skloňovalo v titulcích. Ostatní tři Evropané na palubě zůstali anonymní. Jejich jména nikdo nezveřejnil, převzaly si je jen ambasády svých zemí bez jakéhokoli mediálního humbuku.
To vyvolává otázku, odkdy je záchrana jednoho českého občana, který sám odcestoval do rizikové země, tak výjimečnou událostí, že se jí zaobírá premiér, dva ministři a celý aparát státu?
V minulosti se repatriace českých vězňů z Íránu, Ruska či Běloruska obešly bez armádních speciálů a bez premiéra na letištní ploše.
Zde se naopak mluvilo o náročné operaci připravované několik dní s neustálou pohotovostí a to vše kvůli údajně nezodpovědnému turistovi.
Jan Darmovzal byl zatčen v září 2024 při autobusové kontrole v odlehlé oblasti Amazonas. Venezuelské úřady ho obvinily ze spiknutí proti Madurovi, plánu atentátu a vazeb na CIA. Obvinění, která česká diplomacie i mezinárodní organizace jako Foro Penal, IACHR a OSN označily za vykonstruovaná a politicky motivovaná. Přesto jeho profil nezodpovědného baťůžkáře na výletě moc nesedí.
Darmovzal je aktivní záložník 43. výsadkového pluku v Chrudimi, absolvent Masarykovy univerzity obor management a sport, vystudoval dálkově právo v Londýně, pracoval jako dobrovolník v palestinském uprchlickém táboře Aida, pět let v Singapuru, absolvoval cesty do Severní Koreje či Mosambiku.
Oficiálně šlo o "nezodpovědného turistu", který podcenil rizika. Realita repatriace však naznačuje něco jiného. Stát nasadil zdroje, které v podobných případech nepoužívá. A díky rodinnému tlaku známe i jeho jméno, ti ostatní zůstali v anonymitě. Pokud pracoval pro nějakou tajnou službu, tak byl prozrazen.
Možná to byl skutečně jen šťastný konec nešťastné cesty. Možná se za tím skrývá víc. Ale jedno je jisté, když se nezodpovědný turista vrací domů armádním speciálem a vítá ho premiér s ministry, zatímco desítky jiných propuštěných se vrací běžnými linkami po vlastní ose, tak tu něco nesedí.
Venezuelská propaganda ho od počátku označovala za žoldáka CIA, což je sice standardní narativ režimu, ale zároveň se shoduje s obrazem člověka, jehož životopis je neobvykle vhodný pro práci v bezpečnostních nebo zpravodajských strukturách.
Samozřejmě neexistuje žádný veřejný důkaz, který by tyto spekulace potvrzoval. Oficiální linie zůstává neochvějná. Šlo o humanitární nutnost v mimořádné situaci.
Tak snad, až jednou někdo z nás zůstane zadržen v cizí zemi, dostane se nám stejné pomoci,“ napsal na sociální síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
