Nový ministr školství to nebude mít lehké

politika

Vláda slíbila skok ve školství, realita však přinesla spory o peníze, zpožděné reformy a selhání digitalizace. Nový šéf resortu zdědí horkou židli.

Nový ministr školství to nebude mít lehké
Ilustrační foto
9. října 2025 - 01:53

Když vláda Petra Fialy nastupovala, školství mělo být její výkladní skříní a hnutí STAN si nárokovalo roli tahouna změn. Místo toho se v čele resortu vystřídali tři ministři. Petr Gazdík skončil po několika měsících kvůli kontaktům v kauze Dozimetr, po něm přišel Vladimír Balaš a následně Mikuláš Bek. Každá výměna znamenala ztrátu tempa i zmatek v prioritách. Bek, který převzal ministerstvo 4. května 2023, už čelil situaci, kdy velká část původních slibů byla v rozporu s rozpočtovými možnostmi a realitou terénu.

Nejviditelnějším symbolem rozdílu mezi ambicí a skutečností se stal závazek, že učitelé dosáhnou na 130 procent průměrné mzdy. Cíl se sice dostal do zákona, ale pouze pro učitele a bez jasného určení, vůči kterému roku se bude průměr počítat. Vláda použila historický průměr, nikoli aktuální, takže v roce 2024 šlo reálně o přibližně 110 procent a v roce 2025 už jen o 109,3 procenta. Bek sám později přiznal, že šlo o slib, který nebyl ekonomicky krytý. Podle dat ČTK dosahoval průměrný hrubý plat učitelů v první polovině roku 2025 zhruba 49 tisíc korun, což zůstává pod stanovenou hranicí. Rozpor mezi zákonem a praxí vyvolal nedůvěru mezi učiteli i řediteli škol.

Ještě citlivějším bodem se stalo financování nepedagogických pracovníků. Kabinet rozhodl, že od roku 2026 přejde tato agenda na obce a kraje. Hejtmani i starostové ale varovali, že přechod není finančně zajištěn a že školy i zřizovatelé se ocitají v nejistotě. Do toho přišla akutní mezera v rozpočtech roku 2025, kdy stát musel zpětně doplácet mzdy školníků, uklízeček a kuchařek za poslední čtyři měsíce roku. Ačkoli ministr opakovaně sliboval rychlé řešení, v létě stále chyběly miliardy korun. Vláda přitom trvá na tom, že financování přejde na samosprávy od ledna 2026, což vyžaduje zcela nový model předvídatelného řízení peněz.


Digitalizace přijímacích zkoušek na střední školy měla být vlajkovým projektem. Místo toho se proměnila v ukázku rizik unáhleného státního IT. Systém DiPSy, který měl být spuštěn 1. února 2024, se kvůli technické chybě a nedostatečným testům rozběhl až o den později večer. V dalších týdnech se objevily výpadky, přetížení i pomalé odezvy. Rodiče hlásili potíže s nahráváním příloh i s dostupností systému. Cermat sice udržel hlavní termíny, ale důvěra ve spolehlivost digitálních přijímaček byla otřesena a školy i rodiče nyní požadují jasné garance a záložní scénáře pro další roky.

Podobně pomalu postupuje i kurikulární reforma, která měla změnit výuku z paměťové na kompetenční. Nové rámcové vzdělávací programy už existují, školy mohou začít s jejich zaváděním v 1. a 6. ročníku dobrovolně, povinné nasazení však přijde až později. Plná implementace je plánována nejdříve na rok 2027 a její dokončení až po roce 2030, což je výrazně za původními politickými sliby. Ministerstvo samo připouští, že bez podpory škol, metodického vedení a času na adaptaci zůstane reforma jen na papíře.

Za mnoha problémy se skrývá starý systémový neduh, kterým je roztříštěná síť škol. V České republice zřizují základní a mateřské školy tisíce obcí, většina z nich jen jednu či dvě. To znemožňuje efektivní řízení kvality a sdílení kapacit. Analýzy opakovaně potvrzují, že Česko má mimořádně vysoký počet malých škol s nízkým počtem žáků, což je finančně i personálně náročné a vede k nerovnostem. O potřebě sdružené správy a posílení středního článku se mluví déle než deset let, ale bez legislativních kroků a finančních motivací se změny dějí jen výjimečně.

Dalším trvalým problémem je nedostatek učitelů, zejména v přírodovědných a technických oborech. Podle analýzy Pedagogické fakulty UK pro ministerstvo se do roku 2035 může rozdíl mezi potřebou a skutečným počtem učitelů prohloubit až o deset tisíc osob. Jednorázová navyšování tarifů bez zlepšení pracovních podmínek, profesního rozvoje a snížení administrativy trend nezvrátí. Krize se prohlubuje hlavně v matematice, fyzice a informatice, kde je věkový průměr učitelů nejvyšší.


K dlouhodobě kontroverzním tématům patří i inkluze, kterou v roce 2016 prosadila ministryně Kateřina Valachová. Reforma měla zajistit, aby děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohly zůstat ve svých kmenových školách a měly nárok na asistenty či podpůrná opatření. Záměr byl humanistický, ale praxe odhalila problémy v přípravě, financování i v metodické podpoře. Mnoho škol se potýkalo s nedostatkem kvalifikovaných asistentů, nejasnými pravidly a nárůstem administrativy. Kritici upozorňovali, že plošné zavedení bez dostatečného personálního zázemí vede k přetížení učitelů i k nerovnováze mezi třídami. Přesto inkluze zůstala součástí systému a dnes je jedním z nejcitlivějších bodů jakékoliv snahy o další reformy.

Napětí zvyšuje i poptávka po středních školách. V Praze a dalších velkých městech přetrvává výrazný převis zájmu o všeobecné obory a gymnázia. V prvním kole přijímacího řízení se letos na čtyřleté obory nedostalo téměř patnáct tisíc uchazečů. Data Cermatu zároveň potvrzují, že na víceletých gymnáziích bývá každoročně minimum volných míst. To podkopává důvěru veřejnosti a ukazuje strukturální problém celého systému.


Kvalitní školství stojí na rovnosti šancí. Podle výsledků PISA 2022 zůstává Česká republika nad průměrem OECD, pokud jde o závislost výsledků žáků na socioekonomickém zázemí. Rozdíl výkonů mezi horním a dolním kvartilem přesahuje sto bodů, což znamená, že původ dítěte v Česku stále výrazně určuje jeho školní úspěch. Bez cílených programů podpory, lepšího využívání dat, posílení poradenství a spravedlivějšího rozdělování prostředků se tato nerovnost nezlomí.

Nový ministr proto nastoupí do jednoho z nejtěžších období. Bude muset vyjednat stabilní financování, sladit zákonné závazky s reálnými mzdami a vytvořit funkční systém pro nepedagogické profese tak, aby se školy neocitaly každý podzim v nejistotě. Současně bude nutné zklidnit digitalizaci přijímaček, zavést důkladné testování a záložní scénáře, posílit metodickou podporu reformy a vytvořit jasný plán evaluace. Skutečný posun nastane pouze tehdy, pokud se podaří posílit střední článek řízení a motivovat obce ke sdružené správě škol. Klíčovým úkolem bude i nábor a udržení kvalitních učitelů prostřednictvím stabilních platů, kariérního růstu, menší byrokracie a funkčního mentoringu. Cílené investice do regionů s nejvyšší nerovností pak mohou rozhodnout, zda školství zůstane v bludném kruhu slibů, nebo se konečně vydá cestou skutečné změny.

(Barták, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Anketa

S prohlášením Andreje Babiše, že ze státního rozpočtu nepůjde ani koruna na zbraně pro Ukrajinu: