V českých obcích se rozhořela debata o budoucím financování jejich rozpočtů. Mnohá města si v posledních letech zvykla na stabilní příjem z rychlostních radarů, který jim pomáhal udržet vyrovnané hospodaření bez nutnosti zvyšovat daně nebo žádat o další dotace. Plán vlády odebrat obcím výnosy z těchto pokut tak přichází jako zásadní zásah do systému, který si řada samospráv osvojila jako spolehlivý zdroj prostředků na provoz i investice.
Změna má předat výnos z pokut Státnímu fondu dopravní infrastruktury a obcím ponechat jen část pokrývající náklady na samotné radary. Podle ekonoma Lukáše Kovandy tím obce přijdou o významné peníze, které jim v některých případech roky tvořily pevnou součást rozpočtu. Kovanda dále upozorňuje na dopady chystaných kroků i na to, jak výrazně se radarové příjmy mezi jednotlivými městy liší.
„Nová vláda chce obcím vzít výnos z pokut z radarů měřících rychlost projíždějících aut. Obcím a městům v Česku by se tak zavřel jejich zlatý důl, nejvíce by zaplakali ve Vimperku, Slavkově u Brna nebo v Hranicích na Moravě.
Bez nutnosti zvyšovat daně, žádat o dotace či snižovat výdaje dokázaly některé české obce a města zlepšit své hospodaření. Stačí vhodně umístěný radar, důsledná administrativa a trochu trpělivosti. Pokuty za dopravní přestupky, zejména za překročení rychlosti, se totiž v některých městech staly stabilním a vítaným zdrojem příjmů – často výnosnějším než menší místní daně. Vznikající vláda však ve svém programovém prohlášení hlásá, že obcím výdělek z radarů uzme. Stal by se pak příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury. Obcím by zůstala pouze ta část výnosu z pokut, která pokrývá náklady, které s radary mají, jako je nájem či údržba.
Obcím by se tak zavřel zlatý důl. Nejde přitom o nic skrytého či nezákonného – spíše o nenápadný, leč překvapivě výnosný nástroj fiskální politiky na úrovni samospráv. Každá obálka s pruhem tak není jen výchovným nástrojem, ale i přímým přísunem hotovosti do obecní kasy.
Rozdíly mezi jednotlivými městy a obcemi jsou však značné. Zatímco někde řidiči "přispívají" na provoz města v řádu stokorun ročně, v přepočtu na obyvatele, jinde už částky šplhají ke čtyřciferným hodnotám. A to už zdaleka nejsou jednotlivé výjimky, ale o důmyslně nastavený systém, jehož výstupem je konkrétní rozpočtová položka – často v řádu desítek milionů korun.
Pomyslným vítězem v přepočtu na obyvatele je jihočeský Vimperk, který s necelými 17,5 tisíce obyvatel inkasoval za rok 2024 přes 24 milionů korun (viz tabulka níže). To odpovídá přibližně 1 406 korunám na obyvatele. Na paty mu šlape Slavkov u Brna (1 069 Kč), Hranice na Moravě (974 Kč).
Výběr několika dalších měst – například Benešov, Židlochovice, Přeštice, Frýdlant nad Ostravicí či Rosice – ilustruje, že tento způsob rozhodně není okrajovým jevem. Tato skupina menších a středně velkých měst v souhrnu za rok 2024 vybrala více než 196 milionů korun. A to je řeč o necelé desítce. Při plošnějším rozšíření by podobný přístup mohl generovat výnosy v řádu stovek milionů až nižších miliard korun ročně.
Důvodem, proč příjmy z pokut rostou, je mimo jiné rychlý nárůst počtu radarů. V Česku je aktuálně v provozu přes 400 stacionárních a úsekových měřičů rychlosti a další přibývají. S tím, jak se technologie zlevňují a automatizace vyhodnocování zefektivňuje, se zvyšuje i pravděpodobnost, že se na výběru pokut podílí stále více měst.
Je férové dodat, že vysoké výběry pokut nutně neznamenají šikanu řidičů. V mnoha případech se měří na místech s logickým bezpečnostním opodstatněním – u škol, nemocnic či přechodů pro chodce. Města také argumentují, že pokuty nejsou cílem, ale prostředkem.
Ať už je motivace jakákoli, jedno je zřejmé – příjmy z pokut se v některých městech staly klíčovou součástí rozpočtu, často tvořící několik procent celkových příjmů,“ napsal na síti X ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
