Letošní atmosféra na Národní třídě otevřela otázku, zda se připomínka 17. listopadu nestává spíše odrazem politických emocí než prostorem pro společenskou soudržnost. Politický komentátor Petr Holec se na platformě opinio.cz zamýšlí nad tím, jak se pietní událost proměňuje v jeviště, na kterém se střetává sebevědomí současné moci s nejednoznačnými očekáváními veřejnosti. Podle něj se zde letos odehrál obraz, který postrádal klid i úctu k historickému odkazu.

Holec upozorňuje, že výročí, jež mělo být symbolem návratu svobody, se podle jeho soudu stalo prostorem, kde se hromadí frustrace i politické sebeutvrzování. Tvrdí, že 17. listopad už dávno neslouží jen připomínce minulosti, ale odráží i současné rozdělení společnosti. V komentáři připomíná svoji dlouhodobou obavu, že památka událostí z roku 1989 se posouvá směrem, který zamlžuje její původní význam.

Těžiště jeho kritiky míří především k vystoupení prezidenta Petra Pavla. Autor jej vnímá jako mocenský signál, který podle něj vyvolává otázky ohledně ústavních zvyklostí a povahy prezidentského mandátu. Připomíná prezidentovo předchozí veřejné vyjádření, že by nejmenoval vítěze voleb premiérem dříve, než vysvětlí svůj střet zájmů, a pokládá tyto výroky za narušení jednoho ze základních principů parlamentní demokracie. V Holecově interpretaci tak vzniká dojem přetváření hranic, které mají chránit před možným ohýbáním ústavního rámce.

Komentátor ve svém textu upozorňuje také na prezidentovu minulost, kterou vnímá jako důležitý prvek jeho současného veřejného obrazu. Podle něj se na Národní třídě střetly dvě roviny, osobní životní dráha a veřejná role, a tato kombinace podle autora jen zvýšila napětí, které zde během oslav panovalo. V jeho pohledu se tak aktuální politický styl prolíná s dřívějším formováním prezidentovy kariéry.

Holec si v komentáři nebere servítky. V jedné z pasáží píše, že „ani všechna vodní děla by ten letošní obraz nesmyla“. Touto nadsázkou vyjadřuje přesvědčení, že pietní místo nezískalo důstojnost, kterou by mělo mít, a že silné symboly demokracie byly letos přehlušeny hlasitým střetem politických postojů. Ty podle něj zastínily skutečnost, že výročí sametové revoluce mělo být především chvílí tichého zamyšlení nad hodnotou svobody a občanské odvahy.

Holec zároveň upozorňuje, že některé projevy současné politické moci vnímá jako připomínku někdejších autoritářských struktur, byť převedenou do moderní roviny. V jeho textu se objevuje úvaha, že část společnosti může nabývat dojmu, že demokratické principy mohou být ohýbány podle momentální potřeby a že tento pocit postupně narušuje důvěru v samotné instituce. Jeho varování směřuje k obavě, aby se svoboda nestala pouhou dekorací v okamžiku, kdy přestane být skutečnou hodnotou, o niž je společnost připravena pečovat.

Psali jsme: Od Sametu k marasmu. Fojtík bez cenzury o moci, korupci i válce

V další části Holec zdůrazňuje, že veřejné ceremonie na místech s hlubokým historickým významem mohou snadno ztratit svůj původní smysl, pokud se stanou nástrojem aktuálního politického sebevymezování. Vnímá letošní průběh na Národní třídě jako okamžik, kdy místo společné vzpomínky dominoval obraz současných sporů a vzájemného vymezování. Tento posun podle něj vypovídá o širší atmosféře v zemi, která hledá orientaci a vyrovnává se s tím, jak vnímá sama sebe v prostoru demokratických hodnot.

Závěr komentáře směřuje k úvaze, zda je společnost připravena vnímat výročí 17. listopadu v jeho původní hloubce. Holec naznačuje, že pietní události mohou znovu získat důstojnost pouze tehdy, pokud se podaří vytvořit prostředí, které více ctí tichou sílu symbolů než hlučné projevy politických konfliktů. Podle něj je právě tato rovnováha klíčem k tomu, aby se význam dne boje za svobodu opět vrátil do podoby, která odpovídá jeho historické váze.

(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: xtv)