Debata o Donaldu Trumpovi se v českém veřejném prostoru často mění v emoci. O to zajímavější byl střet dvou poslanců ve studiu CNN Prima News, kde proti sobě usedli Marek Ženíšek z TOP 09 a předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Nešlo jen o hodnocení amerického prezidenta, ale o hlubší spor o to, jak má Česká republika číst svět, v němž se znovu hraje tvrdá geopolitická hra.
Marek Ženíšek od začátku jasně vymezil svůj postoj. Zvolení Donalda Trumpa podle něj změnilo atmosféru nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě a potažmo v české politice. Trumpova Amerika už podle něj není spolehlivým partnerem, ať už jde o obchod, nebo o bezpečnost. Připomněl cla, napjatý vztah k NATO i riziko rozdělené Evropy. Opakovaně se vracel k otázce, v čem je politika „Make America Great Again“ konkrétně přínosná pro Českou republiku. Odpověď podle něj nepřichází.
Jindřich Rajchl naopak zvolil zcela jiný rámec. Trumpa odmítl hodnotit evropskou optikou a zdůraznil, že americký prezident jedná primárně jako prezident Spojených států. „On není prezidentem celého světa,“ zaznělo ve studiu. Podle Rajchla si Američané zvolili politika, který slíbil, že se přestane starat o celý svět a začne se starat o jejich vlastní životy. A právě tuto logiku považuje za klíčovou pro pochopení Trumpových kroků.
Rajchl připomněl, že pro běžné Američany nejsou hlavními tématy Ukrajina ani obchodní vztahy s Evropou, ale migrace, pracovní místa a domácí ekonomika. V této souvislosti odmítl představu, že by Trump byl chaotický nebo nepředvídatelný. Naopak ho označil za hráče, který používá tlak jako vyjednávací nástroj. Silná slova podle něj nejsou cílem, ale prostředkem.
Debata se postupně stočila k otázce obchodní války a možné eskalace vztahů mezi USA a Evropskou unií. Zatímco Ženíšek varoval před dopady cel na evropský a zejména německý průmysl, na němž je Česká republika existenčně závislá, Rajchl přinesl chladnou bilanci. Připomněl, že Evropa vyváží do USA především auta a stroje, zatímco Spojené státy vyvážejí strategické suroviny. Podle něj si Washington může své zboží snadno udat jinde, zatímco Evropa tuto možnost nemá. Z toho vyvodil jasný závěr. V otevřeném ekonomickém konfliktu by Evropa tahala za kratší konec.
Zásadní moment přišel s debatou o Grónsku a Trumpových výrocích, které v Evropě vyvolaly silné reakce. Ženíšek je označil za nebezpečný precedens a důkaz, že mlčení a vyčkávání nechrání. Rajchl naopak varoval před ukvapenými deklaracemi a morálním káráním. Podle něj taková gesta nepřinášejí občanům České republiky žádný užitek. Zdůraznil, že Trump často používá záměrně přehnaná prohlášení, aby vyvolal reakci a získal vyjednávací prostor. Kdo na tuto hru přistoupí přímočarým protiútokem, podle něj dělá strategickou chybu.
V této logice Rajchl odmítl myšlenky o „finanční bazuce“ či omezování amerických firem, o nichž se v Evropě diskutuje. Takový postup by podle něj nevyhnutelně vedl k tvrdé odvetě, včetně plošných cel nebo zpochybnění role USA v NATO. A právě tady se jeho pohled nejvíce rozcházel s pohledem Ženíška. Zatímco poslanec TOP 09 mluvil o hodnotách, spojenectví a nutnosti jednotného evropského postoje, Rajchl mluvil o moci, kartách na stole a realitě, v níž slabší hráč nemůže diktovat podmínky.
Do debaty se promítla i česká politika. Rajchl zmínil, že chladné vztahy s Trumpovou administrativou byly důsledkem přístupu předchozí vlády a výroků prezidenta Petra Pavla. Uvedl, že současná situace nabízí prostor pro pragmatičtější vztahy, pokud Česká republika zvolí cestu tichého, ale sebevědomého vyjednávání. Jako příklady zmínil postup Viktora Orbána nebo Roberta Fica, kteří podle něj dokázali s Trumpem mluvit přímo a bez zbytečné konfrontace.
Závěr debaty pak ukázal, že spor není jen o Donalda Trumpa, ale o samotné pojetí zahraniční politiky. Jedna strana staví na hodnotách, solidaritě a jasných postojích. Druhá klade důraz na národní zájem, sílu a schopnost číst realitu takovou, jaká je, nikoli jaká by měla být. V tomto střetu Jindřich Rajchl nabídl pohled, který se nesnaží Trumpa idealizovat, ale pochopit. A právě to bylo hlavním motivem jeho vystoupení. Ne obdiv, ale pragmatismus. Ne emoce, ale kalkul.
Debata tak byla nejen výměnou názorů dvou poslanců, ale i zrcadlem širšího českého dilematu. Zda svět číst jazykem přání, nebo jazykem moci.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
