PAVLOVY ÚSTAVNÍ HODNOTY, VÁLKYCHTIVÁ EVROPA A POŽÁR V SPD. Prezident Petr Pavel pokračuje ve sporu o jmenování Filipa Turka ministrem, když se obrací na veřejnost a argumentuje „ochranou státu“. Tento krok však vyvolal ostrou kritiku ústavních expertů, kteří varují, že se hlava státu schovává za veřejné mínění místo opory v Ústavě. Zatímco Pavel tvrdí, že jedná v zájmu bezpečnosti, jeho postoj přináší další napětí do ústavního systému a zpochybňuje hranici mezi rolí prezidenta a vůlí vítěze voleb.
Ocitl se prezident díky svým výrokům za hranicí ústavnosti a myslíte si, že ohrožuje ústavní pořádek?
Ale kdepak. Petr Pavel si prostě jen kolíkuje prostor ve jménu evropských hodnot. Boj o Turka je boj o to, kdo má víc vlivných a mocných kamarádů, jestli Babiš a nebo Pavel. Jen, v posledních dnech mám pocit, že to Petr Pavel přehnal a do bitvy o Turka vložil víc politického kapitálu, než měl. Pokud prohraje, škoda na jeho prestiži bude značná. V tomto ohledu měla velmi přesný postřeh Klára Samková - Filip Turek je na straně vítězů.
Petr Pavel podle mě ani tak neohrožuje ústavní pořádek jako spíš sebe sama. Už se poškodil výrokem, že nezáleží na tom, jestli Turek své výroky fakt řekl, ale jestli si to něm veřejnost myslí. Prezident se stále více podobá rusému premiérovi Černomyrdinovi, který neproslul jako státník, ale jako šašek.
Evropa si dál pohrává s rétorikou blížící se války a český i evropský mainstream přiživuje atmosféru strachu. Zároveň však systematicky mizí z veřejného prostoru oficiální vyjádření americké administrativy, podle nichž Rusko nemá kapacitu ani úmysl napadnout Evropu. Zatímco Brusel a část médií mluví o nevyhnutelném konfliktu, oficiální zprávy z Bílého domu zůstávají upozaděny nebo zcela ignorovány. Jak vážné je podle Vás riziko, že evropští lídři skutečně zavlečou Evropu do válečného konfliktu větších rozměrů, než je ten na Ukrajině?
Nevyhnutelný konflikt mezi EU a Ruskem by skončil do patnácti minut od začátku a z Evropy by byl jeden velký radioaktivní kráter. Jiný konflikt mezi evropskými zeměmi a Ruskem není možný. Celá Evropa má dneska méně tanků a méně mužů ve zbrani, než mělo kdysi samotné Západní Německo. Evropské obyvatelstvo do boje jít nechce a tak raději pojmenovává rakety po Daně Drábové, ale na frontu je fakt nedostanete ani párem volů. Dokonce ani když se ti volové jmenují Lipavský a Fiala.
Poválečné uspořádání v západní Evropě bylo a je založeno na americké dominaci. USA byly ten hlavní raťrafák, kterému ti ostatní jen přicmrndávali. Jenže raťafák to balí a stahuje se domů za Atlantik. Evropa to bude muset vstřebat. Ale bude to asi stejně příjemné jako to, co se stalo, když Řím vyklidil Hadriánův val.
SPD se po výrocích ministra obrany Zůny ocitla v nepříjemné defenzivě. Nový ministr obrany Jaromír Zůna, nestraník nominovaný hnutím SPD, se hned v úvodu svého působení dostal do ostrého střetu s očekáváním voličské základny strany, která ho do funkce vynesla. Jeho vyjádření o pokračující podpoře Ukrajiny, zachování muniční iniciativy a ochotě jednat o modernizaci armády včetně nákupu amerických stíhacích letounů F 35 vyvolala mezi sympatizanty SPD silnou negativní odezvu. Zůnova slova byla následně relativizována a jeho mediální vystupování omezeno na resortní otázky obrany. Přesto zůstává patrné napětí mezi tím, co zaznělo z úst ministra, a tím, co dlouhodobě tvoří programovou identitu SPD. Byla to podle Vás jen špatná komunikace či nepovedený mediální výstup, nebo se prostě výběr ministra Zůny SPD nepovedl a voliče čekají další „přešlapy“ a vysvětlování?
Za mě to byla špatná komunikace. Zůna přece jenom není někdo, kdo by byl dlouhodobě vystaven mediálnímu tlaku. Bohužel, nevyužil příležitost mlčet. Já osobně bych z toho nedělal až takovou vědu. Obzlášť, když celá koalice celou vc poměrně rychle vyřešila několika mediálními výstupy. Koalice jednala ve vzájemné shodě, nedošlo k žádnému souboji mezi předsedou sněmovny a premiérem, stejně tak nedošlo k žádnému souboji s ministrem zahraničí, takže bych to nedramatizoval víc, než je nutné.
Ale SPD alespoň viděla, že její voliči jsou bdělí a dostali ty hlasy jen podmíněně.
Česká republika stále hází miliardy za covidové vakcíny, které už dlouho nikdo nechce a které ztratily účel. Navzdory tomu se platby nezastavily a finanční zátěž nadále dopadá na veřejné rozpočty. Zatímco ostatní země postupně snižují skladové zásoby a upravují strategii, u nás se debata o tom, kdo skutečně nese náklady, téměř nevede a peníze prostě ze státní kasy přicházejí dál. Bude mít podle Vás nová vláda odvahu prošetřit tzv. „dobu covidovou“, nebo za vším udělá „tlustou čáru“?
Doba covidová je taková naše prohraná válka a když taková válka skončí, nikomu se moc nechce se v tom vrtat, protože každý má máslo na hlavě. Včetně mě osobně. Už to, že Adam Vojtěch vyměňuje na ministerstvu zdravotnictví ty, kteří se podíleli na covidových restrikcích za ty, kteří je kritizovali, je víc, než v co jsme mohli doufat.
Doba covidová (a s ní i doba války na Ukrajině) si na svoje objasnění jednu generaci počká. Pro nás bude vždycky budit obrovské emoce.
Premiér Andrej Babiš dlouhodobě varuje, že státní rozpočet, který připravila Fialova vláda, stojí na iluzích. Podle něj v něm chybí desítky miliard korun a skutečný stav veřejných financí je výrazně horší, než vláda přiznávala. Ekonom Lukáš Kovanda jeho kritiku podpořil varováním, že schodek může v krajním případě vystoupat až ke 400 miliardám korun. Rozpočet, který měl být symbolem odpovědnosti, tak stále víc připomíná účet bez krytí. Co by podle Vás měla vláda udělat jako první, aby zastavila rozpad veřejných financí?
Především by to měla celé rozkrýt a dokolečka dokola vysvětlovat. A nebo ho prostě brutálně proškrtat tak, aby se škrty dotkly především těch, kteří drželi Fialovu vládu, protože ti se teď mobilizují, aby Fialův rozpočet omlátili o Babišovu hlavu.
Pokud To Andrej Babiš zase nějak udělá, přikryje a vezme to na sebe, bude to dobrý skutek, který bude po zásluze potrestán. Já bych brutálně škrtal. Solárníkům, grýndýlistům, redistributivní platbu v zemědělství, neziskový sektor, veřejnoprávní média! Bez milosti a včera bylo pozdě.
Podle bývalého europoslance Jana Zahradila stojí česká politika vůči Ukrajině na polopravdách a zamlčování reality. Podpora je podle něj prezentována jako bezriziková a morálně jednoznačná, zatímco skutečné náklady nese česká společnost. Zahradil také varuje, že bez poctivé debaty o smyslu a limitech této politiky se důvěra veřejnosti rozpadne. Jsou podle Vás tyto obavy na místě?
Ano, jsou. Ale obávám se, že už to nastalo, jedeme z kopce a jediný recept na všechno, co selhalo je VÍC! Evropská integrace selhala? Chce to víc Evropy. Migrační politika selhala? Chce to víc migrace. Grýndýl selhal? Chce to víc grýndýlu. Nic jiného elity nemohou dělat, než mlžit a lhát, protože až se to provalí, lidi jim vyškrábou oči. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy nikdo nemůže říci: "sorry jako, spletl jsem se, odcházím, omlouvám se."
Francie vstupuje do roku 2026 bez schváleného státního rozpočtu. Politické spory ochromily parlament natolik, že vláda musí fungovat v rozpočtovém provizoriu a jen prodlužovat stará pravidla. Druhá největší ekonomika eurozóny tak vysílá jasný signál: systém se zadřel a nikdo není schopen dohodnout se na směru ani prioritách. Podle kritiků nejde o výjimku, ale o symptom hlubší krize evropského vládnutí. A také varování, že do podobné situace se může kvůli nezodpovědnému hospodaření a rozpočtovým trikům předchozí vlády Petra Fialy dostat i Česká republika. Čeká podle Vás Evropu velká hospodářská krize, nebo má ještě čas a sílu se „ekonomicky uzdravit“?
Upřímně... já nevím. To, co platí pro Francii, Českou republiku či EU, to platí ale i pro Spojené státy. Ti také už platí víc na obsluhu federálního dluhu než na armádu. Celý náš západní kapitalismus přežil socík jen o čtyřicet let... Problémy se nehromadily a nikdo nemá sílu je řešit. To je totiž ten hlavní problém demokracie. Moc je rozdělena. Nikdo ji sice nemůže uchvátit, ale bohužel také nikdo nemůže prosadit nic dostatečně odvážného, aby zvrátil trendy.
Psali jsme: Razantní start Babišovy vlády nese ovoce, anketa mluví jasně
Bohužel zatím nevidím nikoho, kdo by měl dostatečnou podporu zdola i shora, aby přišel s novou vizí. Ale zato vidím hodně příštích Dolfíků, kteří si už pilují projevy.
Na druhý svátek vánoční volal americký prezident Donald Trump českému premiérovi Andreji Babišovi. A podle všeho nešlo jen o zdvořilostní přání, ale o politický rozhovor o válce na Ukrajině, migraci a roli Evropy ve světě. To, že si Trump vybral právě Českou republiku, působí jako signál, že nová vláda je zpět ve hře a že ve Washingtonu si toho někdo všiml. Je možné říci, že destruktivní zahraniční politika v podání Petra Fialy a Jana Lipavského je nadobro pryč?
Politika Petra Fialy a Jana Lipavského nás zavedla do konfrontace se všemi velmocemi. S Ruskem, Čínou i trumpovskými Spojenými státy. Zdá se, že Andrej Babiš dal dohromady vztahy alespoň se Spojenými státy. A protože Donald určitě nevolal jen tak, aby se poptal na Andrejovo zdraví, ale rozhodně to souviselo s jeho mírovou iniciativou, máme snad i naději, že se brzy zlepší i naše vztahy s Ruskem.
Dnes je pondělí a do konce roku 2025 zbývají už jen dva dny. Rok plný zlomů, konfliktů, iluzí i tvrdých střetů s realitou se chýlí ke konci. Je to ideální chvíle bilancování, ohlédnutí i osobních závěrů. Co tento rok přinesl Vám, co vzal, jaké zkušenosti zanechal a s jakým vzkazem a přáním by bylo podle Vás dobré vstoupit do nového roku?
Zjistil jsem, jak to chodí ve vysoké politice, udělal jsem si docela přesný obrázek o mediálním byznysu, jejich manipulacích a štvanicích, zjistil jsem, kolik prostředků vynakládají mocní na ovlivňování veřejného mínění a na vše jsem si sáhl, vše jsem okusil na vlastní kůži i vlastní zkušenost. Bylo to k nezaplacení.
Přesto chci doufat, že vše dobře dopadlo. Že se v roce 2026 budeme moci svobodněji nadechnout, že pečlivě ukrývané pravdy vyjdou najevo a i když to bude znamenat ztrátu spousty iluzí, poznáme pravdu a pravda nás osvobodí.
A hlavně doufám, že skončí ta šílená válka na východě a s ní skončí i všichni váleční štváči.
(Vidlák pro Prvnizpravy.cz, foto: red.)
