ZPACKANÁ INKLUZE, NÁVRAT RUSKÝCH HOKEJISTŮ A MILION CHVILEK V PASTI. Bývalý prezident Václav Klaus využil oslavy 28. října k ostrému varování před vývojem v Evropské unii. V projevu před pražským Obecním domem obvinil vedení Unie v čele s Ursulou von der Leyenovou z oslabování demokracie, omezování národní suverenity a soustřeďování moci v rukou nevolených elit. Zároveň varoval před rostoucí militarizací Evropy a nebezpečným zahráváním si s válkou. Současnou atmosféru přirovnal k roku 1914, kdy Evropa podlehla iluzi, že rozsáhlý válečný konflikt nehrozí.

Je Klausovo přirovnání dnešní Evropy k roku 1914 přehnaným varováním, nebo skutečně stojíme na prahu další velké války?

Václav Klaus nikdy nebyl alarmista. Nikdy nebyl apoštol apokalypsy. Byl v tomto ohledu vždycky nudný politický realista, který nepoužívá silná slova. Když teď varuje před válkou, tak je to na pováženou. Když se Václav Klaus přestane ve svých předpovědích lišit od Vidláka, je rozhodně na místě zpozornět a zamyslet se. 

Prezident Petr Pavel využil slavnostní projev při udílení státních vyznamenání 28. října k důraznému varování před bezpečnostními hrozbami, rostoucím zadlužováním i ztrátou důvěry ve státní instituce. Vyzval vládu a zákonodárce k větší odpovědnosti, zdůraznil nutnost posilování obrany a připomněl závazky vůči NATO a Evropské unii. Kritizoval také neuvážené zásahy do mediálního prostředí a varoval před oslabováním zavedených autorit. Zatímco Václav Klaus varuje před militarizací Evropy a hrozbou Evropské unie, Petr Pavel prosazuje posilování obrany a pevné ukotvení v EU. Který z nich lépe rozumí skutečným hrozbám dnešní doby?

Hradní Guma nerozumí ani základnímu politickému marketingu. Jako třeba tomu, že prezident nemůže vynechat ani debilní volby v Černoučku. 

Řekněme, že Petr Pavel rozumí dnešní době úplně stejně jako rozuměl roku 1989, kdy se právě z jeho konspiračního bytu vynořili henti červení bareti, kteří pak z historie nějakým kouzlem vypadli a nikdo o nich už nikdy nemluvil. 

Co tehdy dělal Petr Pavel? Horoval za násilné řešení chartistické otázky, prosazoval posilování obrany a pevné ukotvení v sovětském táboře. Co dělá teď? To samé. Starého psa novým kouskům nenaučíš. 

Udělení státního vyznamenání režiséru Janu Hřebejkovi vyvolalo ostrou reakci poslance a předsedy strany PRO Jindřicha Rajchla. Ten připomněl Hřebejkův kontroverzní příspěvek z roku 2024, v němž se vyjadřoval k bombardování hotelu Štekl během oslavy narozenin Miloše Zemana za účasti Andreje Babiše, Roberta Fica a Viktora Orbána. Rajchl označil ocenění za nepřijatelný signál a obvinil prezidenta Petra Pavla, že vyznamenáním režiséra legitimizuje nenávist a výzvy k násilí vůči konzervativním politikům. Je státní vyznamenání Jana Hřebejka důstojným oceněním jeho umělecké práce, nebo nepřijatelným přehlížením jeho kontroverzních výroků a nebezpečným signálem, že nenávistné výroky vůči politickým oponentům lze tolerovat?

Jéžiš, není to jedno? Pravda a láska prostě nikoho lepšího nemá. Jejich program prosazují hulváti, alkoholici, násilníci a idioti. Petr Pavel prostě neměl nikoho lepšího, koho by mohl vyznamenat za prosazování evropských hodnot. Ještě to mohl dát Etzlerovi nebo Pavlíkovi Novotnému. Nebo rovnou Oganesjanovi. Hřebej dostal ocenění, protože je ze všech libtardů ještě ten nejslušnější. 

Herec Oldřich Kaiser veřejně podpořil zrušení televizních a rozhlasových poplatků a upozornil, že dokonce ani na Ukrajině domácnosti obdobné povinné poplatky neplatí. Spolek Milion chvilek pro demokracii přitom ostře vystupuje proti plánům Babišovy vlády změnit financování České televize a Českého rozhlasu a varuje před ohrožením jejich nezávislosti. Kaiser tak upozornil na rozpor mezi vyhrocenou reakcí na plánované změny v Česku a přístupem k financování médií na Ukrajině. Zatímco odpůrci vládního návrhu hovoří o ohrožení demokracie, ukrajinský systém bez klasických koncesionářských poplatků podobné protesty Milionu chvilek nevyvolává. Nevíte náhodou, jestli už Milion chvilek ohlásil termín demonstrace proti nedemokratickému režimu Vladimira Zelenského?

Jen se nebojte. I na Ukrajině se dá i za válečného stavu demonstrovat proti Zelenskému... tedy, pokud se evropským hodnotám zamane. U nás je to stejné. Když se Uršule zamane, Mikuláš se může přetrhnout, aby jí vyhověl. O koncesionářské poplatky ani financování médií tu nejde ani zdaleka. To je jen záminka na boj proti vládě, která nezobe z Uršuliny ruky dostatečně servilně. 

Sportovní arbitrážní soud v Lausanne zrušil zákaz účasti ruských hokejových reprezentací na pěti světových šampionátech v roce 2027. Mezinárodní hokejová federace podle soudu nedokázala dostatečně prokázat bezpečnostní důvody pro pokračující vyloučení Ruska. Verdikt vyvolal odpor některých evropských zemí včetně Německa a České republiky. Spor se přitom dotkne i Ostravy, která bude v lednu hostit mistrovství světa hokejistek do 18 let. Rozhodnutí arbitráže tak staví proti sobě politické sankce, bezpečnostní obavy a právo sportovců účastnit se mezinárodních soutěží. Mají ruští sportovci dál nést důsledky války na Ukrajině, nebo je načase vrátit sportu jeho nezávislost na politice?

Upřímně - původní řecká idea byla, že kvůli sportu se přerušují války. Naše moderní idea byla obráceně. Kvůli válkám se přerušuje sport.  Liberální idea je, že Rusko je špatné a Spojené státy či Izrael jsou v pohodě, ať si střílejí a bombardují jak chtějí. Já osobně bych se vrátil na ten řecký začátek. Učinit sport tak významný a čestný, aby se kvůli němu zastavovaly války a byl vyhlášen posvátný mír. A když to nejde, tak ať je sport zapovězen všem, kdo vedou jakoukoliv válku. A jestli nejsme schopni udržet jednotný metr ani v tomto, tak se na nějaké vylučování můžeme vykašlat, ať se neztrapňujeme dvojím metrem. 

Vládní hnutí ANO opustil po jedenácti letech poslanec David Pražák. Ve Sněmovně zůstává jako nezařazený a koalice ANO, SPD a Motoristů tak přichází o jednoho ze svých 108 poslanců. Pražák své rozhodnutí vysvětluje osobními důvody, vývojem celostátní politiky i situací v Semilech. Připustil také, že svou roli sehrál způsob projednávání změn ve financování České televize a Českého rozhlasu. Spolu s ním opouštějí ANO také semilští zastupitelé zvolení za toto hnutí. Vládní koalice si nadále drží většinu 107 hlasů, její dosavadní jednotu však Pražákův odchod narušil. Je odchod Davida Pražáka z ANO ojedinělým rozhodnutím, nebo první známkou hlubších rozporů, které mohou vyvolat další odchody a ohrozit stabilitu Babišovy vlády?

Se nedivte, když vám pravda a láska vyhrožuje, že bude bahnem vláčet vás i vaši rodinu. Tohle nevydrží každý. Poslanec Pražák neodešel, protože by mu vadilo projednávání koncesionářských poplatků v noci. Tak blbej nikdo není, on dobře ví, proč to tak bylo. On odešel, protože se bojí vendety. Protože mu šikanovali dceru, protože to jeho rodina už nemohla vydržet. Za Výmarské republiky to také hodně poslanců nevydrželo a Rakušanovy a Grolichovy manuály jsou přímo převzaty od Dolfiho. 

Psali jsme: Kapitulace Ukrajiny? Varování prezidenta Pavla narazilo v anketě

A jestli vydrží ostatní? Nevím. Když po vás jdou Hitlerovi pohrobci, není snadné si udržet rovnou páteř. Ne každý je ochoten přinést takovou obět. 

Senátor Zdeněk Hraba ostře kritizoval současnou podobu inkluze v českém školství. Počet asistentů pedagoga se od roku 2016 téměř ztrojnásobil a jejich financování podle vládních podkladů stojí ročně 9,8 miliardy korun. Hraba varuje, že se inkluze vymkla z rukou a změnila se v nákladný systém, jehož skutečné přínosy pro děti a učitele nejsou dostatečně vyhodnocovány. Upozorňuje také na velmi lukrativní byznys kolem inkluze a odmítá představu, že každé dítě musí za každou cenu navštěvovat běžnou školu. Podle jeho kritiky se z původně dobře míněné myšlenky stal experiment, jehož důsledky nesou především děti, učitelé a rodiče. Stala se inkluze místo pomoci dětem především nákladným systémem, na kterém někteří vydělávají, zatímco školy zápasí s jeho důsledky? A není už načase přiznat, že se celý systém vymkl kontrole a potřebuje zásadní reformu?

Že je ikluze blbost, to vědí víceméně všichni. Ale zrušit ji je nadlidský úkol, protože v tom teče tolik peněz, že se z nich půlka dá použít na politický nátlak a úplatky. A kdokoliv se pokusí tohle zničit, bude čelit tomu stejnému, čemu čelil poslanec Pražák. Na tohle by museli přijít do Sněmovny větší bouchači než sněhové vločky z hnutí ANO, které šilhají po liberálním světě a moc rády by patřily mezi ty evropsky hodnotné kluky, co spolu mluví. 

Polsko se ocitlo na hraně ústavní krize. Spor o vedení Ústavního tribunálu přerostl v otevřený mocenský střet mezi vládou premiéra Donalda Tuska a prezidentem Karolem Nawrockým. Soudkyně Anna Korwin-Piotrowská oznámila převzetí vedení soudu, dosavadní předseda Bogdan Święczkowski však její postup odmítl jako nezákonný. Prezident Nawrocki kvůli vyhrocené situaci přerušil zahraniční cestu a vrátil se do Varšavy. Je spor o polský Ústavní tribunál ještě právním konfliktem, nebo už otevřeným mocenským bojem mezi vládou Donalda Tuska a prezidentem Nawrockým?

Ale kdepak ústavní krize... to se jen sype celá Evropa. Sype se vítězná válka s Ruskem, sype se hospodářství, sype se energetika i geopolitický význam a v takové chvíli se všichni začnou prát mezi sebou. Prosím, všimněte si, že Rusko nemuselo vystřelit ani jeden granát, aby mělo Polsko co dělat samo se sebou. 

Francie má co dělat s protesty, Itálie jakbysmet, stejně je na tom Belgie, teď nově i Nizozemí, ba i Švýcarsko... Polsko se dostává do podobného průseru... Jen u nás je zatím klid, až na pár idiotů s papírovou čepicí na hlavě, kteří vyřvávají, že chtějí, aby jejich rodiče dál platili koncesionářské poplatky. 

Jednání ministrů zahraničí skupiny G20 v americké Atlantě provázel ostrý střet mezi Ruskem a evropskými státy. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová obvinila ruského ministra Sergeje Lavrova ze šíření lží o válce na Ukrajině a prohlásila, že Moskva není připravena jednat o míru. Několik evropských zemí zároveň odmítlo společnou fotografii s Lavrovem, a organizátoři proto tradiční focení zrušili. Lavrov přesto krátce hovořil s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem o možnosti dalšího setkání prezidentů Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Zatímco Evropané dávají najevo diplomatický odstup od Moskvy, Washington s ní dál udržuje přímý kontakt. Zatímco Američané s Ruskem dál jednají, evropští politici odmítají i společnou fotografii. Je to důsledná diplomacie, nebo gesto, které může komplikovat cestu k míru a vést k tomu, že o budoucnosti Ukrajiny budou rozhodovat pouze Washington a Moskva bez účasti Evropy?

Je to gesto rozmazleného fracka, který si umíněně vede svou. A víte, jak taková umíněnost vždycky skončí? Blbě. Navztekaný fakan nakonec dostane na brusel. A to přesně EU čeká, pokud se neuklidní a nezačne konstruktivně spolupracovat. V podstatě už se hraje jen o jedno - jestli Evropa dostane od Trumpa po tlamě v poklidu, aby se vzpamatovala a nebo jestli dostane proto, že Trumpa definitivně nasrala. Hádejte, k jaké variantě se přikláním.  

Evropa čelí dalšímu prudkému zdražování energií. Cena zemního plynu vystoupala až na 100 eur za megawatthodinu, nejvýše od konce roku 2022. Za růstem stojí válka na Blízkém východě a omezení dodávek zkapalněného plynu. Evropské zásobníky jsou přitom před zimou naplněné jen zhruba ze 75 procent. Evropská unie sice omezila závislost na ruském plynu, stále více však spoléhá na dražší LNG, zejména ze Spojených států. Rostoucí ceny ohrožují evropský průmysl i domácnosti. Evropa tak znovu zjišťuje, že zbavit se jedné energetické závislosti ještě neznamená získat energetickou bezpečnost. Nestřílí se Evropa svou energetickou politikou do vlastní nohy, když se zbavuje jedné závislosti, aby upadla do druhé? A nehrozí, že místo energetické bezpečnosti způsobí likvidaci vlastního průmyslu a evropského byznysu?

Europapalášům je to jedno. Oni už dávno nedělají nějakou plánovitou politiku. Oni už prostě jen hasí každodenní požáry. Tohle není promyšlená cesta vpřed, tohle je začátek konce. Ale od Kallasové nebo Leyenové se nedá čekat, že by s tím dokázaly něco udělat.  Demokracie a volby nejsou žádnou zárukou, že se nahoře budou přijímat dobrá rozhodnutí. 

Ale lidem to ještě pořád nedochází. Pořád to ještě nechtějí vidět. A protože to nechtějí vidět, musí se jim to nejdřív stát. A něco mi říká, že na tu předváděčku kolapsu už nebudeme čekat dlouho.