BUDOVÁNÍ KULTU OSOBNOSTI A BLAŽKOVA NEČEKANÁ KANONÁDA. Ve veřejném prostoru se čím dál víc řeší, jestli sledujeme výkon prezidentské funkce, nebo marketingovou roadshow jednoho muže. Jednou motorka, podruhé slaňování, pak stíhačka, k tomu sportovní dres a další fotografie „prezidenta v akci“. Z Hradu se tak místo rozvahy a státnické zdrženlivosti line spíš nekonečná série póz, zatímco lidé dole řeší hypotéky, účty a práci. Čím dál častěji zaznívá, že to nepůsobí jako výkon úřadu, ale jako budování kultu osobnosti.
Sledujeme podle Vás ještě výkon prezidentské funkce, nebo už jen marketing a budování kultu osobnosti?
Petr Pavel chodil do stejného kurzu jako Vladimir Putin, tak se nedivte, že při budování své moci postupuje víceméně stejně. Rozdíl je jen v tom, že Putin je chytrý, ale s Pavlem se dá mluvit maximálně o motorkách a plete si zákon se záchodem. Když dva dělají totéž, není to totéž.
Vláda rozhodla o zrušení Národní ekonomické rady vlády, tedy NERVu, poradního orgánu založeného už v roce 2009 za vlády Mirka Topolánka. Současný kabinet upozorňuje, že i v době vlády Petra Fialy NERV fungoval a doporučoval jednotlivá opatření, přesto se Česko nevyhnulo rekordnímu zadlužení, které za toto období přesáhlo 1,2 bilionu korun. Podle vlády proto nedává smysl udržovat formální poradní strukturu a chce nést odpovědnost za hospodářská rozhodnutí přímo, bez prostředníků. Je podle Vás zrušení NERVu správný krok, nebo šlo o potřebný poradní orgán?
V tomto ohledu je zbytečný nejenom NERV, ale vlastně i ministerstvo financí, protože když jste kolonie, tak prostě plníte nařízení zvenčí a rozkazy shora. Když vám diktují daňové podmínky, je úplně jedno, jestli vám někdo radí dobře nebo špatně. Prostě uděláte, co musíte, jinak s vámi Volkswagen i hytlermarkety rychle zatočí. Zrušení NERVu vítám, protože hoši určitě neradili zadarmo. Zbavili jsme se pár parazitů, ale je to jako když plivnete do moře.
Žijeme v době, kdy zažíváme fenomén, který už není sci-fi, ale každodenní realita. Umělá inteligence se tiše zabydluje ve firmách, úřadech i službách a začíná nahrazovat práci, kterou ještě včera dělali lidé. Nejde jen o výrobu, ale i o kanceláře, analýzy nebo komunikaci. Místo debat, co jednou bude, se najednou řeší, kolik profesí zmizí a co přijde po nich. Jak velkou hrozbu podle Vás představuje rozvoj umělé inteligence pro práci a společnost?
To je velmi těžké odhadnout. Kreativní a chytří lidé si určitě vymyslí nějakou jinou práci, ale každá taková změna nejprve bere a až pak dává. Před třiceti lety došlo na manuálně pracující v těžkém průmyslu. Teď nejspíš dojde na kancelářské bílé límečky.
Mám jedinou odpověď - investujte do co největší soběstačnosti. Znalosti, jak vypěstovat zeleninu, ostříhat ovocné stromy, či vypěstovat bylinky na balkoně v paneláku vám nikdo nevezme. Co je doma, to se počítá.
Veřejnoprávní média ročně utratí zhruba čtvrt miliardy korun jen za to, aby mohla vybírat vlastní poplatky. Český rozhlas kolem sta milionů, Česká televize asi o polovinu víc. Ne na pořady. Ne na kulturu. Ne na investigaci. Ale na aparát, který eviduje, kontroluje a vymáhá povinné platby. Systém tak místo služby veřejnosti jen obnažuje svou neefektivitu a bez užitku polyká stovky milionů z kapes daňových poplatníků. Neukazuje se stále víc, že současný systém veřejnoprávních médií je spíš dobře vystavěný byznys než služba veřejnosti?
Ale to přece všichni už dávno víme! Vědí to dokonce i redaktoři a ředitelé veřejnoprávních médií. Vědí, že jsou zbyteční, vědí, že jejich sledovanost klesá a kritika roste. Ale prachy jsou prachy. Proto přibývá evidovačů, kontrolorů a vymahačů. To je totiž to jediné důležité. Aby přiteklo těch deset miliard. Už několik let nejde ani o pořady ani o zpravodajství, ale o dobré bydlo.
Přitom řešení je jednoduché - udělat koncesionářské poplatky dobrovolnými. Nic víc bych neměnil. Ať zákon o veřejnoprávních médiích zůstane, jen ať se lidé mohou sami rozhodnout, jestli ty kecy o důvěryhodnosti České televize jsou pravdivé. Psi se tam hryžou o kost. Vezmi kost a přestanou.
Spor o nejmenování Filipa Turka a následné SMS Petra Macinky nabral rychle ústavní rozměr. Prezident Petr Pavel mluví o vydírání, jeho zastánci o nepřípustném tlaku na hlavu státu. Jenže do debaty vstoupil zcela nečekaně exministr spravedlnosti z ODS Pavel Blažek a připomněl mnohem tvrdší politické akce z minulosti, kdy se část Senátu pokoušela zbavit funkce prezidenta Miloše Zemana. Podle Blažka by tehdejší aktéři dnes sami „měli problém obhájit před soudem, že jejich úmyslem nebylo prezidenta zbavit úřadu nebo kompetencí“. Najednou tak nejde jen o jednu zprávu v telefonu, ale o otázku zcela rozdílného metru. Ne podle toho, co se stalo a zda byly dodrženy zákony, ale podle toho, kdo to právě udělal a proti komu to míří. Co říkáte na to, že ostrá kritika zazněla i z opozičního tábora, a má podle Vás Pavel Blažek pravdu?
Petr Pavel se chytil do vlastní pasti. Chtěl ukázat, jaký je Macinka zlý a místo toho ukázal, že on sám je zbabělý. Chtěl ukázat, že je silný prezident a místo toho ukázal, kdo ho pase. A my si z toho vezměme poučení, že demokracie je jen univerzální zaklínadlo, ale nikdy o ni nešlo. Vždycky šlo jen o moc a vliv.
Ale jen ať se demonstruje, ať se stojí za prezdientem, ať se dělají happeningy. Vláda si toho nemusí vůbec všímat a reagovat. Všechna ta licoměrnost nakonec vyhřezne sama. Chvilkaři si to samozřejmě nemyslí, ale Babiše v roce 2021 neporazili oni, ale covid.
Selhání státu v přímém přenosu a výrazné pochybení hlavní hygieničky ČR Barbory Mackové. Závadná kojenecká výživa se začala stahovat už v prosinci, varování ale k rodičům dorazilo se zpožděním. Informace byly k dispozici v evropských systémech, jiné země reagovaly dřív, jen české úřady působily, jako by se jich problém netýkal. Vysvětlení žádné, odpovědnost nulová. Když jde o papíry a úřední agendu, stát funguje přesně. Když jde o zdraví dětí, systém najednou selže. Fungují dnes hygienické a kontrolní instituce skutečně tak, aby chránily zdraví lidí?
Státní insitituce fungují v těch parametrech, ve kterých papaláši chtějí, aby fungovaly. Když je zapotřebí chytit někoho, kdo nadává na sociálních sítích, policie mu klepe na dveře do čtyřiadvaceti hodin. Když je zapotřebí chytit Oganesjana, policie má času dost. Když je zapotřebí soudit Martinu Bednářovou, jde to jako na drátkách, když je zapotřebí vyšetřit Fialovu kampeličku nebo Dozimetr, bojí se i soudci.
A tak se nedivte, jak to dopadlo s kojeneckou výživou. Co je komu do zdraví dětí, že? Ale Turkovo hajlování, to se musí řešit, panečku.
Na Mnichovské bezpečnostní konferenci zazněla slova, která ještě před pár lety působila nemyslitelně. Německý kancléř Friedrich Merz prohlásil, že světový řád založený na pravidlech, jaký Evropa znala po desetiletí, fakticky končí a do hry se vrací klasická politika velmocí, tvrdé zájmy a hledání nového rozdělení vlivu. Evropa podle něj musí začít spoléhat víc sama na sebe a budovat vlastní bezpečnostní strategii, která posílí evropský pilíř NATO. Součástí mají být i jednání s Francií o evropském jaderném odstrašení. Jak čtete slova o návratu politiky velmocí a úvahách o evropském jaderném odstrašení?
Spojené státy se postaraly, aby po dlouhá desetiletí přicházeli v Evropě k moci politici, kteří se bez amerického řízení ani nepodrbali na zadku. Čím poslušnější politik, tím přímočařejší cesta vzhůru. Vzpomeňte si na Lufthonzu Farského nebo Danuši Nerudovou. Hlavní kvalifikací byl rektální alpinismus.
Nyní jsou VŠECHNY evropské instituce zamořeny odshora až dolů těmito typy lidí. Umějí dělat konference a tam se vznešeně bavit, ale vždycky tam byl i nějaký Američan, který jim na konci diskuse řekl, jak to doopravdy bude. Vy čekáte, že teď najednou tihle submisivní lokajové najednou budou schopni samostatné politiky? Vždyť to nikdy nedělali!
Proto si myslím, že Merzovy řeči jsou jen řeči a bude muset přijít bída na Evropu, aby to vygenerovalo schopnější a samostatnější lídry. V této chvíli se všichni jen hemží, pořádají schůzky a summity, ale stejně se pak vždycky jdou zeptat Donalda, jestli jim to dovolí.
Na téže Mnichovské konferenci vystoupil i prezident Petr Pavel. Uvedl, že populisté po převzetí odpovědnosti často zmírňují své postoje a realita vládnutí je nutí k pragmatismu. Zároveň zdůraznil, že Evropa si musí vzít větší díl odpovědnosti za vlastní obranu i pod tlakem změn v americké politice. Podle něj také zatím Rusko neprojevuje skutečný zájem o trvalý mír. Souhlasíte s touto tezí, že Rusko neprojevuje skutečný zájem o mír?
Souhlasím. Naprosto nechápu, proč by Rusko mělo mít zájem o mír, ve kterém odejdou z Ukrajiny, pustí ji do NATO a dovolí její znovuvyzbrojení. O takový mír Rusko opravdu zájem nemá, protože válku vyhrává. Ale nemusí nám to být líto, protože Západ zatím nemá zájem o ruský mír, kdy bude Ukrajina rozdělena mezi Rusko, Polsko a Black Rock.
Já k tomu jen suše dodám, že Rusko nejedná s USA jen o míru na Ukrajině, ale také o vééélkých kšeftech, ba dokonce i o dolarovém zúčtování. Pokud se dohodnou v byznysu, bude zájem o mír na Ukrajině menší, Halík! Kurva, bude menší! Donald tuž o Zelenskému už půl roku vysvětluje, ale on pořád nechce myslet politicky.
V tichosti a bez velkých titulků proběhla další podivná epizoda války na Ukrajině. Projekt Mezinárodní legie, který měl být symbolem zahraniční solidarity a dobrovolnického nadšení, byl fakticky rozpuštěn a jeho příslušníci začleněni k běžným jednotkám. Místo velkých slov o společném boji přicházejí svědectví o chaosu, zhoršujících se podmínkách a pocitu, že z idealismu zbyla jen tvrdá realita fronty. I to je obraz konfliktu, který se navenek prezentuje úplně jinak než zevnitř. Co podle Vás vypovídá rozpuštění Mezinárodní legie o skutečném stavu války na Ukrajině?
Ta cizinecká legie byla vždycky spíš na efekt než na pořádný boj. Zatímco ukrajinské brance posílali bez výcviku proti ruským šrapnelům, cizinecká legie chodila na klidnějším místa fronty, kde dělala hezké fotky a videjka. Když bylo zle, stahovali je, aby se dala dělat videa i příště.
Brusel zjevně ztrácí trpělivost a místo čekání na splnění podmínek začíná hledat cesty, jak Ukrajinu vtáhnout do evropských struktur „zkratkou“. Mluví se o postupném zapojování už do roku 2027, aniž by země prošla standardním přístupovým procesem jako ostatní kandidáti. V čele odpůrců tohoto řešení stojí maďarský premiér Viktor Orbán, podle něhož se tím ohýbají pravidla, která měla platit pro všechny stejně, a z rozšiřování EU se stává politické rozhodnutí podle momentální potřeby, ne podle splněných kritérií. Evropská unie tak riskuje, že sama popře vlastní principy, na nichž byla postavena. Co říkáte na snahu Bruselu urychlit vstup Ukrajiny do EU i za cenu ohýbání pravidel?
Držím jim palce! Vstup Ukrajiny do EU bude znamenat její konec, bez ohledu na to, jak to europapaláši vymyslí. Proto Rusové neprotestují. Vědí, že to bude poslední hřebíček do rakve jejich evropským nepřátelům. Doufejme, že do té doby stihneme položit základy "Podunajské konfederace." Nějaké přípravy se dějí, sbližování České republiky, Slovenka, Maďarska a snad i Rakouska či Chorvatska se děje. Poláci si vybrali svoji vlastní cestu s Němci a Spojenými baltskými Vymíráty a je to tak dobře.
Evropa se po odstřižení od levných surovin z Ruska vrhla do náruče jiného dodavatele a říká tomu energetická nezávislost. Realita je opačná. Místo stabilních a levných vstupů přišly drahé dodávky z USA, které diktují cenu i tempo. Evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost, firmy šetří, výroba se omezuje a politici mluví o hodnotách, zatímco ekonomika počítá ztráty. Z jedné závislosti jsme se vykoupili tím, že jsme si pořídili závislost novou, jen pod jinou vlajkou. Jak si dnes podle Vás Evropa skutečně stojí z hlediska energetické bezpečnosti a nezávislosti?
Se podívejte na titulky v majnstrýmu... Němci nemají dost plynu, Česko nemá dost plynu, hrozí nám blackouty, nezaměstnanost roste... To nepíší dezoláti ve svých obskurních plátcích, ale henten seryjózní tisk. Utrpěli jsme vítězství evropských hodnot nad zdravým rozumem. Vždycky, když se něco takového stane, mívá to ošklivé konce.
Pořiďte si domů generátor. Já už jsem to udělal. Na Ukrajině se teď dají koupit úplně nové s výraznou slevou. Příští rok, myslím, budete rádi, že ho máte. Lidé totiž dostanou rozum, až když budou muset ve vymrzlých domácnostech kadit do igelitových pytlíků a vyhazovat je z oken.
(Vidlák pro Prvnizpravy.cz, foto: red.)
