V námitkách se objevuje ohrožení apolitičnosti, nezávislosti a objektivity v rozhlasovém a televizním vysílání. Tato tvrzení, jak je již v našem veřejném a mediálním   prostoru normou, jsou výronem drzosti a arogance. Obávat se, že naše veřejnoprávní média přijdou o objektivnost, apolitičnost a nezávislost je jako obávat se o panenství prostitutky. Publicistika a zpravodajství těchto médií se již dávno stalo pouze pokleslou propagandou. 

Jedná se o předání letounů L159 Ukrajině, o kterém mluvil Petr Pavel při návštěvě Ukrajiny. Ministr obrany pronesl jasné stanovisko, že armáda si tato letadlo ponechá. V normálním světě by touto informací měla kauza končit. Ovšem ne v českém mediálním prostoru. Nastoupila mainstreamová média a začala dělat politiku. Kauzu neustále vrací do mediálního prostoru. Vládním politikům po páté, po desáté, po dvacáté klade nesmyslně stejnou otázku a usiluje z reálné banality prostřednictvím médií udělat závažnou reálnou kauzu. Je s podivem, že vládní politici se tak degradují a na tuto hru jim přistupují a do pořadů charakterizovaných arogancí a nekompetencí moderátorek či moderátorů stále chodí. 

Druhý případ se týká permanentní dehonestace Filipa Turka. Média mu neustále vytýkají nedoložené, údajné projevy nacizmu. Proč však jejich bdělost vůči nacizmu se objevila až nyní. Proč celé volební období Fialovy vlády média ignorovala inklinaci této vlády k nacizmu? Na rozdíl od polských představitelů se ztotožňovala s banderovským nacizmem na Ukrajině, s jeho genocidou za 2. světové války, která měla statisícové oběti Poláků, Židů, volyňských Čechů, Rusínů, Rusů a dalších národností. Jejich vraždění mělo tu nejzrůdnější podobu, včetně přibíjení dětí za živa na vrata, či párání břicha těhotných žen. Politikům pětikoalice nevadila ani současná adorace nejhorších válečných nacistických zločinců Stepana Bandery a Šukaviče v podobě pomníků a pojmenovaných ulic a náměstí. Neměli zábrany ani při oficiálních situacích zdravit nacistickým banderovským pozdravem. 

Souputník Fialovy vlády prezident Petr Pavel jde dokonce ve stopách Hitlera. Jako Hitler podepsal zákon proti komunistickým symbolům, jako Hitler chtěl zlikvidovat podřadnou rasu Slovanů a zvláště Rusy, také P. Pavel běsní vůči Rusům a chce je zlikvidovat. Na rozdíl od Hitlera, který uskutečnil genocidu Židů, P. Pavel je pouze tolerantní až vstřícný ke genocidě Palestinců.   

Pokud bychom si odmysleli digitální alternativní média, situace by byla víceméně shodná se situací před listopadem 1989, v něčem horší. Většinu svého života jsem poslouchal rušený Hlas Ameriky. V osmdesátých letech bylo rušení zrušeno. V posledních letech bylo nejen v Česku zrušeno vysílání ruských médií a situace se blíží poměrům v protektorátu, kdy poslouchání zahraničního vysílání bylo trestné. Svým slovníkem o ruské propagandě a ruských trollech politici dokladují, že netuší, co je demokracie. Stát má lidem a společnosti sloužit a v žádném případě nemá určovat co si mají lidé myslet. Avšak současní politici se považují za vrchnost, která za pomoci svých mediálních pohůnků a sluhů určuje lidem co si mají myslet, a ještě lépe nemyslet vůbec a jen papouškovat řeči vrchnosti.

Ve skupině nejservilnějších jsou silně zastoupeni komunističtí antikomunisté (Šabata, Mitrofanov) a mladá generace. Na žebříčku funkcí stoupají díky osvědčené servilitě. Toto chování je důsledkem hodnotové orientace, kdy dominantní jsou peníze a kariéra a servilita k moci je nejistějším způsobem, jak těchto hodnot dosáhnout. Mravnost a usilování o pravdu je jistý způsob, jak si zničit kariéru, a to nejen v médiích. Z prostředí justice unikly informace, že kauzu Dozimetr soudci se báli soudit. 

Určitá pozitiva však také existují. To je pluralita médií a pluralita vlastníků, a tak Prima, která potřebuje k zajištění existence sledovanost, si dovoluje jako koření občas přizvat kompetentní a slušné hosty docenta Lukáše Valeše, Ph.D. a Thomase Kulidakise, i když je pozorovnatelné skřípění zubů moderátorky a úporná snaha je zmanipulovat do požadovaného názoru.    

Každý, kdo má něco společného s veřejnoprávními médii, je nepochybujícím stoupencem tržní ekonomiky, neoliberalizmu a „liberální demokracie“. Jedna věc je adorace ideologie, druhá věc je dané principy naplňovat ve svém jednání. Jak jsou v tomto smyslu na tom česká veřejnoprávní média?  

Je třeba se podívat na kvalifikaci moderátorů a moderátorek, která vysoká škola je vybavila pro práci v médiích, a položit otázku, k čemu je vysoká škola, která produkuje mediální pracovníky na tak otřesné úrovni? Proč ji nezrušit? Tím spíše, když tam dokonce vyučuje tak problematická postava veřejnoprávních médií jako je Václav Moravec, jehož pořady velká část diváků z důvodů mentální hygieny ani nemůže sledovat. Stále se vrací otázka, proč žádný z ředitelů nedokázal ČT od V. Moravce očistit. Je snad nějakým maskotem, na kterého se nesmí sáhnout? 

A co diváci, posluchači? Také mají možnosti liberální demokracie? Ani náhodou! Chování diváků při jejich financování médií je tvrdě zakotveno v totalitě, včetně hrozby soudy a exekucí. Diváci a posluchači nemohou užívat výhod liberalizmu a tržní ekonomiky a podle principu trhu média financovat. Tato asymetrie, médií fungujících v absolutním liberalizmu a diváků sevřených totalitním vynucováním poplatků, představuje nepředstavitelný průnik dvou společenských systémů, liberálního a totalitního. Je to jako by se po Václavském náměstí procházel dinosaurus.