Koncem roku 1989 byl náš stát víceméně potravinově soběstačný, nebyl odkázán na dovozy odkudkoli, vše podstatné jsme si vyrobili sami.

Jak nedávno zveřejnil ing. Jandejsek v jedné prezentaci, od roku 1990 do současnosti došlo k obrovskému, více než tříčtvrtinovému poklesu stavu hovězího i vepřového, o čtvrtinu se azmenšila rozloha orné půdy a obecně šly všechny zemědělské ukazatele strmě dolů. Komu to asi tak může hrát do not? Přece všelijakým dovozcům, kteří by rádi zcela obsadili veškeré místo na našem trhu s potravinami. Ostatně to je jeden z pobočných efektů i toho neslavného green dealu. A proti tomu vystoupil na svém „traktorovém“ protestu právě zemědělci vedení ing. Jandejskem.

On je jedním z řekněme deseti největších výrobců zemědělské produkce, a těchto pár firem (vedle něj třeba Madeta, Agrofert atd.) produkují téměř veškeré (asi 94%) české výrobky na trhu potravin. Vedle toho jsou stovky malých firem, jež se dělí o oněch cca 6% produkce. A naše vláda odmítá jednat s těmi dominantními výrobci, ztěžuje jim podnikání a zvýhodňuje ty drobné, ačkoli musí vědět, že oni nikdy nedokážou ten deficit -  při eventuálním odchodu „velkých“ – zaplnit.

A jsme na konci kruhu. Kdo potom nahradí velké i malé české výrobce? Nu přece producenti ze zahraničí, podporovaní nesmyslnou a kolonizační politikou EU. A o tom mimo jiné je také nový díl debatního cyklu Vladimíra Franty a Petra Žantovského O lecčems a mnohém.