Ale je vysoce pravděpodobné, že jako všechny její předchůdkyně, i ona v tomto řešení kvadratury kruhu pohoří. Potíž totiž není ani tak v lékařích, a už vůbec ne v lékařském školství, které je u nás tradičně na špičkové úrovni. Problém je skryt v systému. Náš systém zdravotní péče před lety na místo odstátněného zdravotnictví jako přímého vztahu lékař – pacient vložil mezi ty dva póly prvek zvaný zdravotní pojišťovna. 

Otevřel se tu nevídaný byznys s úhradami lékařských výkonů, které je navázán na rozmanité ministerské vyhlášky a je živnou půdou pro korupci všeho druhu. K tomu připočtěme nepředstavitené miliardy, které vkládají zdravotní pojišťovny do svých sídel, vozových parků a jiné reprezentace, místo do úhrad léčebných výkonů. Pak jste svědky paradoxu, když pojišťovna sídlící v domě za tři miliardy má údajně problém s proplacením speciálních náplastí pro dítě s kožní chorobou bratru ve výši 10 tisíc měsíčně. To už přestává být legrace.

V pořadu O lecčems a mnohém padla jedna zdánlivě kacířská myšlenka: Cestou k záchraně chřadnoucího systému je jedině v jeho totální změně. Z jakéhosi pojišťovenského průmyslu přetvořit dnešní realitu ve státem dozorovaný a taktéž plně garantovaný zdravotní systém, který zaručí plnoprávnou léčbu pro každého bez ohledu na jeho sociální postavení. Důvod je zřejmý: My všichni si platíme zdravotní pojištění, a máme tedy plný nárok na jeho čerpání, když to nejde jinak. Protože zdraví přece není a nemůže být komodita.