Nedělní demonstrace aktivistického spolku Milion chvilek pro demokracii proti vládě ve veřejném prostoru nadále rezonuje. Další vlnu nevole vyvolalo vyjádření poslankyně a bývalé ministryně spravedlnosti Evy Decroix (ODS), která se akce zúčastnila a na sociálních sítích označila současnou vládu za „svoloč“.
„Byla jsem! S vděčností a hrdostí za Česko. Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby a pustit ke kormidlu tuhle svoloč. Lekce! Velká! Díky za vás všechny, že držíte směr a hájíte normální svět a demokracii. Jsem s vámi,“ napsala Decroix na Facebooku.
Nazvat demokraticky zvolenou vládu „svoločí“ jí však zřejmě nestačilo, a tak usedla ke klávesnici ještě jednou.
„Krásné pondělní ráno, přátelé. Také vás hned ráno napadlo, že nás čeká další týden politického bizáru pro tuto zemi. Vláda obhájí důvěru, ministr zahraničí bude střídavě vyhrožovat a střídavě ignorovat prezidenta. Premiér bude dál zarytě mlčet o svém střetu zájmů a diskrétně spouštět dotační programy pro své firmy. Vláda bude dál mlžit ohledně jednoznačné podpory Ukrajinců, kteří mrznou v děsivých podmínkách, protože diplomatické řešení jim Rusko hází na hlavu stejně jako rakety… Tak jedeme dál. Spolu to zvládneme. Stojíme za prezidentem. Stojíme za Ukrajinou,“ doplnila později.
Svým slovníkem tak Decroix navázala na neblaze proslulý výrok plukovníka a bývalého vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který v minulosti označil část české veřejnosti za „svině“.
Předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) ve vysílání CNN Prima NEWS Decroix vyzval k omluvě. Její slova označil za překročení hranic slušnosti a varoval před šířením nenávisti, která může vést k násilí.
Podle jeho slov je legitimní demonstrovat a vyjadřovat nesouhlas, nikoli však šířit nenávist. „Příspěvek se mě hluboce dotkl. Poslední zastávkou je nějaký násilný čin,“ dodal s tím, že občanská demokratka „překročila všechny linie a měla by svá slova vzít zpět“.
Kriticky se vyjádřil také poslanec SPD Tomáš Doležal. „Evička "Tričko", jejímž jediným úspěchem ve funkci bylo podle mého názoru zametení kauzy bitcoinů pod koberec, označuje demokraticky zvolené zástupce, kterým dali občané volbách důvěru, za svoloč. Demokracie znamená respektovat výsledek voleb a neoznačovat ostatní lidi s jiným názorem za svoloč. Jako svoloč můžeme spíše označit ty, kteří nerespektují demokratické volby, vůli občanů a Ústavu ČR.,“ napsal na sociálních sítích.
K Vondráčkovi a Doležalovi se přidala také předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Prostřednictvím Facebooku Decroix vzkázala: „Když si uděláš časovou osu svého působení na ministerstvu, uvidíš, jak jsi zametala bitcoinovou kauzu, jak se vypařila kauza podivné kampeličky Petra Fialy. Hlavním problémem ale vždy byla vaše arogance, povýšenost a nulová pokora,“ napsala na sociální síti facebook Malá.
Na rizika další eskalace napětí ve společnosti upozornil v rozhovoru pro Parlamentní listy také politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj nejde o ojedinělý výstřelek, ale o návrat známých vzorců politického chování, které česká společnost zažila už v minulosti. Demonstrace i slovník jejich aktérů v něm vyvolávají podivnou nostalgii, tedy opakování rolí, gest a rétoriky, jež místo uklidnění situace dál prohlubují příkopy mezi lidmi.
Zbořil upozorňuje, že zvlášť nebezpečné je, když se ostrý jazyk a nálepkování stávají normou u lidí, kteří sami vystupují jako obránci demokracie a slušnosti. Právě v tom podle něj spočívá zásadní rozpor. Zatímco se veřejnost straší ohrožením demokratického systému, skutečný problém se často skrývá v erozi politické kultury, respektu k výsledkům voleb a schopnosti vést spor bez dehumanizace oponentů.
V tomto kontextu připomíná Zbořil i starší kauzy, které zůstaly nedořešené nebo byly postupně vytěsněny z veřejné debaty. Ať už šlo o bitcoinovou aféru, Dozimetr či sporné finanční operace ve „Fialově kampeličce“, jež vyvolávaly otázky po odpovědnosti tehdejších vládních představitelů. Právě tyto neuzavřené kapitoly podle něj dál podkopávají důvěru části veřejnosti v politiku i státní instituce.
Zvláštní pozornost věnuje také slovníku, který se v posledních letech dostává z okraje do hlavního proudu. Výrok bývalého „vrchního vládního cenzora“ ve funkci šéfa strategické komunikace vlády plukovníka Otakara Foltýna, jenž část občanů označil za „svině“, a nynější označení vlády za „svoloč“ podle Zbořila nepředstavují jen jednotlivé excesy, ale symptomy hlubšího problému. Pokud se z urážek stává legitimní politický nástroj, mizí podle něj hranice mezi kritikou a pohrdáním, a s nimi i základní předpoklady demokratické debaty.
Zbořil v této souvislosti varuje, že historie ukazuje, kam podobný vývoj může vést. Nejde o přímá přirovnání, ale o připomínku, že slova mají svou váhu a že veřejný prostor není neutrální. Místa, kde se demonstrace odehrávají, symbolika, kterou nesou, i opakování stále stejných rolí politických a kulturních aktérů podle něj naznačují, že společnost se místo poučení z minulosti znovu pohybuje v kruhu.
Celá kauza kolem výroků Evy Decroix tak podle Zbořila nepředstavuje jen spor o nevhodná slova na sociálních sítích. Je spíše zrcadlem hlubší krize politické kultury, v níž se morální nadřazenost a ostrý jazyk vydávají za důkaz správné strany dějin, a v níž se stále obtížněji hledá prostor pro respekt, pokoru a skutečný dialog.








