Česká veřejná debata se dostává do fáze, která už dávno překročila hranici běžného politického střetu a začíná připomínat otevřený společenský rozklad. Nenávist, výhrůžky a radikalizace nejsou izolované excesy jednotlivců, ale logickým důsledkem dlouhodobě vyhrocované atmosféry, ve které se systematicky potlačuje pluralita názorů a část společnosti je nálepkována jako nepřijatelná. Právě tento kontext dává nový rozměr případu premiérovy poradkyně pro svobodu slova Natálie Vachatové, která podle vlastního vyjádření čelí výhrůžkám smrtí a rozhodla se podniknout právní kroky.
Celá věc by si zasloužila jednoznačné odsouzení jakéhokoliv násilí a výhrůžek, bez ohledu na to, kdo je jejich terčem. Jenže problém je hlubší a nepříjemnější. Ve chvíli, kdy představitelé moci dlouhodobě přispívají k ostrému dělení společnosti na správné a nesprávné, na legitimní a nelegitimní názory, nelze se divit, že část veřejnosti reaguje radikalizací. Jinými slovy, systém, který sám produkuje napětí, nyní sklízí jeho důsledky.
Jak uvedl ve svém komentáři na facebooku Petr Krátký, „nenávist, násilí a vyhrožování je důsledkem polarizace společnosti a její nedemokratické netolerance k odlišným názorům“. Tato věta přesně vystihuje jádro problému, který se dnes v České republice odehrává. Politické elity a s nimi spojené aktivistické struktury často deklarují obranu demokracie, ale v praxi vytvářejí prostředí, kde je jiný názor považován za hrozbu.
O to paradoxnější je situace, kdy Natálie Vachatová podle dostupných informací podává žalobu na spolek Milion chvilek pro demokracii. Organizaci, která se dlouhodobě prezentuje jako obránce demokratických hodnot a občanské společnosti. Tento krok otevírá zásadní otázku, kterou si klade i část veřejnosti: co vlastně znamená demokracie v pojetí těch, kteří ji nejhlasitěji hájí.
Celý případ navíc nelze oddělit od širší politické situace. Vachatová se do centra pozornosti dostala v souvislosti s připravovaným zákonem o registraci neziskových organizací se zahraničními vazbami. Uniklý neoficiální návrh se setkal se silnou kritikou opozičních politiků, podle kterých jde o kopii ruského zákona, zatímco vláda argumentuje inspirací americkou legislativou FARA. V konečném důsledku však nejde pouze o kontrolu neziskových organizací, ale o transparentnost zahraničně financované vlivové činnosti, tedy o otázku, kdo a jakým způsobem vstupuje do veřejného prostoru a ovlivňuje politické rozhodování v České republice.
Spor o interpretaci je přitom symptomatický. Ukazuje, jak hluboce je česká politika rozdělená nejen hodnotově, ale i ve vnímání samotné reality. Jedna část politického spektra vnímá návrh jako ochranu suverenity a transparentnosti, druhá jej označuje za ohrožení občanské společnosti. Pravda se přitom ztrácí v ideologickém střetu.
Ještě závažnější je však jiný rozměr celé věci. Pokud poradkyně pro svobodu slova čelí výhrůžkám a zároveň vstupuje do právního sporu s organizací, která se označuje za strážce demokracie, pak se dostáváme do situace, kdy se jednotlivé mocenské a aktivistické struktury střetávají mezi sebou. Nejde už o konflikt mezi vládou a opozicí, ale o vnitřní rozpad systému, který ztrácí schopnost konsenzu.
Zásadní otázkou zůstává, kdo nese odpovědnost za eskalaci napětí. Je snadné odsoudit anonymní výhrůžky, ale mnohem obtížnější je přiznat, že k jejich vzniku přispívá i styl veřejné komunikace, který dlouhodobě stigmatizuje část společnosti. Pokud je veřejný prostor nastaven tak, že určité názory jsou automaticky označovány za nepřijatelné nebo nebezpečné, pak se nelze divit, že se část lidí uchyluje k radikálním formám projevu.
Celý případ Natálie Vachatové tak není jen epizodou z české politiky, ale symptomem hlubší krize. Krize důvěry, krize komunikace a především krize samotného chápání demokracie. Demokracie totiž není o tom, že jedna strana prosadí svůj pohled a druhou umlčí. Demokracie stojí na schopnosti snést i nepříjemný názor a vést o něm otevřenou debatu.
Jakmile se tento princip začne vytrácet, nastupuje polarizace, radikalizace a nakonec i otevřený konflikt. A právě v tomto bodě se dnes česká společnost nachází. Výhrůžky smrtí nejsou začátkem problému. Jsou jeho důsledkem. Na závěr tak nelze než zopakovat otázku, která v celé kauze zaznívá stále hlasitěji: je toto skutečně podoba demokracie, kterou chceme bránit?
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: aktualne)
Zdroj: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=2397611120707241&id=100013751293737&mibextid=wwXIfr&rdid=OJ9x4jG1Ly2uBOPC
