Polsko v posledních letech dělá přesně to, o čem se v řadě evropských zemí dlouho jen mluví, totiž převádí pojem obrana celé společnosti do konkrétních paragrafů, rozpočtů a měřitelných úkolů pro stát, kraje i obce. Podstatné přitom není jen to, že Varšava zvedá výdaje na armádu, ale že současně skládá civilní část bezpečnosti do uceleného systému. Ten má zajistit, aby v okamžiku krize existovalo jasné velení, fungující infrastruktura pro ukrytí a pomoc, připravené zásoby, komunikační kanály a pravidelný výcvik lidí, kteří mají v praxi zachraňovat životy a udržet chod obcí. V zemi, která se historicky opakovaně stala bitevním polem, to není akademická debata, ale politická priorita.
Zlomovým bodem je nový zákon o ochraně obyvatelstva a obraně civilní z 5. prosince 2024, který dává rámec pro plánování, odpovědnost a financování, tedy pro věci, bez nichž se příprava na krizové a válečné situace mění v nahodilé kampaně a tiskové konference. V praxi to znamená, že ochrana obyvatelstva není jen doplňkem k integrovanému záchrannému systému, ale samostatná agenda se strukturovanými úkoly. Zákon pracuje s logikou, že stát musí mít připravené postupy pro varování, evakuace, ukrytí, nouzové přežití obyvatel, koordinaci zásahových složek i pro obnovu základních funkcí území. Klíčová je také vazba na samosprávy, protože právě města a obce jsou první linií, která v reálné krizi řeší ubytování, distribuci, logistiku, informace a veřejný pořádek.
Druhou rozhodující věcí jsou peníze. Polsko tento systém nepodvazuje tím, že by jej nechalo bez rozpočtu. Naopak jej váže na programový a finanční nástroj Program Ochrony Ludności i Obrony Cywilnej na roky 2025 až 2026, který vláda spustila jako praktický motor reformy. Ministerské materiály a následná komunikace přímo uvádějí, že program počítá se zdroji ve výši 0,3 procenta HDP, a dokonce rozepisují řádově částky na jednotlivé roky, včetně informace o více než 16,7 miliardy PLN pro rok 2025 a více než 17,2 miliardy PLN pro rok 2026. To už není symbol, ale skutečný fiskální závazek. Současně existuje i právní akt, kterým se program formálně schvaluje.
Co se z těchto peněz reálně platí, je pro čtenáře podstatnější než marketingové fráze. Z veřejných informací k programu a k implementaci vyplývá, že jde o modernizaci a výstavbu ochranné infrastruktury, o investice do zázemí pro nouzové situace a o vybavení a organizaci civilní ochrany tak, aby nebyla papírovým cvičením. Stát zároveň deklaruje, že chce urychlit modernizaci existujících objektů a investovat i do nových prvků infrastruktury. Vládní informace o prostředcích a urychlení modernizace infrastruktury.
Systémové řešení se pozná i podle toho, zda stát umí mluvit k veřejnosti tak, aby lidé věděli, co dělat, a aby si základní návyky osvojili ještě před krizí. V Polsku tuto roli dlouhodobě plní mimo jiné vládní bezpečnostní struktury a praktické manuály pro domácnosti. Výrazně citovaným nástrojem je krizový rádce pro situace krize a války, který popisuje základní kroky, jak se chovat, co si připravit, jak reagovat na varování, evakuaci či ukrytí.
Důležitá otázka zní, jak se takový rámec překlápí do realizace. V polských podmínkách je významné, že program dává prostor samosprávám žádat o prostředky a budovat kapacity, tedy převádět bezpečnost z úrovně centra do měst, obcí a regionů, kde se rozhoduje o konkrétních investicích. Přesně to bývá slabina zemí, které sice umí vyhlásit strategii, ale neumí ji dostat na úroveň lokálních rozpočtů, lokálních kompetencí a lokální odpovědnosti. Polský přístup je v tomto smyslu tvrdší a méně alibistický, protože říká, že ochrana obyvatelstva je veřejná služba, která musí mít plán, prostředky a pravidelnou kontrolu připravenosti.
A výsledky. V civilní ochraně se neprojeví úspěch tiskovou konferencí, ale tím, že v době klidu probíhají cvičení, roste počet proškolených lidí, zlepšuje se infrastruktura a zrychluje schopnost státu informovat občany. Polský systém se zatím nachází ve fázi rychlého budování, proto je férové mluvit spíše o prvních hmatatelných výstupech než o konečném stavu. Přesto už samotná kombinace zákona z roku 2024, programového financování na roky 2025 až 2026 a zapojení samospráv znamená, že Varšava posouvá civilní připravenost z improvizace do institucionálního režimu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Ustawa o ochronie ludności i obronie cywilnej; 2. Zatwierdzenie Programu Ochrony Ludności i Obrony Cywilnej 2025–2026; 3. První žádosti samospráv a částky 0,3 % HDP; 4. Bądź gotowy, poradnik na čas krize a války
