Šéf Motoristů sobě a ministr zahraničí Petr Macinka posunul ve Sněmovně spor o nejmenování ministra z roviny právní a mediální do roviny politické. Podle jeho slov nejde pouze o jednotlivé kauzy či o osobu konkrétního kandidáta, ale o systematický posun role prezidenta republiky směrem k aktivnímu politickému aktérství. Ministr otevřeně uvedl, že prezident se podle něj přestává chovat jako nestranná hlava státu a začíná vystupovat jako jeden z hráčů politického konfliktu. V této souvislosti prohlásil, že prezident „není čtvrtou stranou naší vlády“ a že nemá právo programově vyvažovat výsledky voleb a složení vládní koalice.

Ministr připomněl, že v České republice proběhly volby, na jejichž základě vznikla vládní koalice, která má právo rozdělit resorty a navrhnout své kandidáty na ministry. Podle něj „nikdo jiný, kromě zmiňovaných vládních hnutí a stran, nemá právo do tohoto nastavení promlouvat ani zasahovat“, protože jde o přímý důsledek vůle voličů. Zdůraznil, že tuto vůli musí respektovat nejen koaliční strany, ale i prezident republiky, který podle něj nemá být aktérem ideového sporu mezi vládou a opozicí.
V další části projevu ministr naznačil, že postoj prezidenta není izolovaným excesem, ale součástí dlouhodobější politické linie. Uvedl, že prezident podle něj zastává postoje, které jsou blízké programům opozičních stran, nikoli však pozicím vládní většiny. Zmínil opakovanou podporu konceptu tzv. občanské společnosti jako náhražky politických stran, sympatie k oslabení národního veta v Evropské unii či vstřícnost k některým aspektům zelené politiky, vůči nimž je i samotná vláda zdrženlivá. Podle ministra nejde o náhodné signály, ale o konzistentní politickou linii, která prezidenta staví do pozice ideového protivníka vlády.


Významná část projevu se dotkla i osobní roviny. Ministr naznačil, že v pozadí jednání prezidenta může být vnitřní zápas s vlastní minulostí, kterou se snaží hodnotově překrýt kritikou jiných. Zdůraznil přitom, že nejde o obvinění, ale o pokus porozumět motivacím hlavy státu. „Já to v žádném případě neříkám jako nějaké obvinění. Já to říkám jako pokus porozumět panu prezidentovi,“ uvedl s tím, že lidé někdy bojují nejtvrději s tím, co jim připomíná vlastní minulost. Tato pasáž posunula spor z roviny ústavně politické do roviny psychologické interpretace, která však podle ministra nemůže být důvodem k porušování ústavy.

V závěru této části vystoupení ministr zdůraznil, že i kdyby byly motivace prezidenta jakkoli lidsky pochopitelné, nemohou ospravedlnit nerespektování ústavních pravidel. Prezident podle něj kritizuje jiné za neúctu k pravidlům, zatímco sám porušuje základní pravidlo vyplývající z ústavy. Pokud se tento přístup stane normou, hrozí podle ministra, že se z prezidentské funkce stane faktický opoziční post, který bude zasahovat do fungování vlády a oslabovat odpovědnost politických stran vůči voličům. Spor o jedno jméno se tak podle jeho slov mění ve spor o charakter českého politického systému a o to, zda bude i nadále platit, že vládu formují volby a ústava, nikoli prezidentská interpretace politické vhodnosti.