Šéf Motoristů sobě a ministr zahraničí Petr Macinka posunul ve Sněmovně spor o nejmenování ministra z roviny právní a mediální do roviny politické. Podle jeho slov nejde pouze o jednotlivé kauzy či o osobu konkrétního kandidáta, ale o systematický posun role prezidenta republiky směrem k aktivnímu politickému aktérství. Ministr otevřeně uvedl, že prezident se podle něj přestává chovat jako nestranná hlava státu a začíná vystupovat jako jeden z hráčů politického konfliktu. V této souvislosti prohlásil, že prezident „není čtvrtou stranou naší vlády“ a že nemá právo programově vyvažovat výsledky voleb a složení vládní koalice.
Ministr připomněl, že v České republice proběhly volby, na jejichž základě vznikla vládní koalice, která má právo rozdělit resorty a navrhnout své kandidáty na ministry. Podle něj „nikdo jiný, kromě zmiňovaných vládních hnutí a stran, nemá právo do tohoto nastavení promlouvat ani zasahovat“, protože jde o přímý důsledek vůle voličů. Zdůraznil, že tuto vůli musí respektovat nejen koaliční strany, ale i prezident republiky, který podle něj nemá být aktérem ideového sporu mezi vládou a opozicí.
Ministr v této souvislosti varoval, že pokud se prezident začne profilovat jako aktér, který hájí a prosazuje postoje pouze jedné části politického spektra, přestává být prezidentem všech. Doslova uvedl, že „pan prezident Pavel už prostě nikdy nebude prezidentem všech“ a že most mezi ním a částí společnosti byl podle jeho slov spálen. Tento výrok rámoval jako důsledek toho, že hlava státu podle něj opustila roli moderátora a garanta ústavních pravidel a vstoupila do přímého politického zápasu.
Významná část projevu se dotkla i osobní roviny. Ministr naznačil, že v pozadí jednání prezidenta může být vnitřní zápas s vlastní minulostí, kterou se snaží hodnotově překrýt kritikou jiných. Zdůraznil přitom, že nejde o obvinění, ale o pokus porozumět motivacím hlavy státu. „Já to v žádném případě neříkám jako nějaké obvinění. Já to říkám jako pokus porozumět panu prezidentovi,“ uvedl s tím, že lidé někdy bojují nejtvrději s tím, co jim připomíná vlastní minulost. Tato pasáž posunula spor z roviny ústavně politické do roviny psychologické interpretace, která však podle ministra nemůže být důvodem k porušování ústavy.
V závěru této části vystoupení ministr zdůraznil, že i kdyby byly motivace prezidenta jakkoli lidsky pochopitelné, nemohou ospravedlnit nerespektování ústavních pravidel. Prezident podle něj kritizuje jiné za neúctu k pravidlům, zatímco sám porušuje základní pravidlo vyplývající z ústavy. Pokud se tento přístup stane normou, hrozí podle ministra, že se z prezidentské funkce stane faktický opoziční post, který bude zasahovat do fungování vlády a oslabovat odpovědnost politických stran vůči voličům. Spor o jedno jméno se tak podle jeho slov mění ve spor o charakter českého politického systému a o to, zda bude i nadále platit, že vládu formují volby a ústava, nikoli prezidentská interpretace politické vhodnosti.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
