NÁŘEK Z HRADU, NOVÝ ROZPOČET A KONEC ÚHLÍ V ČECHÁCH. Prezident Petr Pavel na tiskové konferenci zveřejnil SMS, které ministr zahraničí Petr Macinka poslal jeho poradci Petru Kolářovi v souvislosti se sporem o jmenování Filipa Turka. Pavel tyto zprávy označil za nepřijatelný nátlak a pokus o vydírání, zatímco Macinka tvrdí, že šlo o běžné politické vyjednávání. 

Jak se na situaci díváte? Máme tu skutečný problém či ústavní krizi, nebo je to jen další „bouře ve sklenici vody“?

Ale ústavní krizi nemáme. Vláda má jasnou většinu, ministerstva jsou obsazená, zákony se předkládají. Vše je v nejlepším ústavním pořádku a zůstane to tak, pokud Motoristé nebo Filip Turek nebudou zhrzelí. Šarvátka s prezidentem sice žádný výhra pro vládu nebyla, ale také nebyla ani žádným otřesem. 

Kauza zveřejněných SMS odhalila to, co už dlouho viselo ve vzduchu. Moc se v české politice neodehrává jen v oficiálních institucích, ale i v neformálních sítích vlivu. Nevolený poradce prezidenta Petr Kolář s přímým a fakticky neomezeným přístupem k hlavě státu se stal symbolem „šedé zóny moci“ bez jasné odpovědnosti a bez institucionální kontroly. Jak je možné, že se v médiích (zvláště těch veřejnoprávních) tato závažná skutečnost opomíjí?

Protože to není žádná novinka. Teď je jen dobré, že víme, kdo je doopravdy prezidentem a kdo je jen nastrčená mluvící hlava. Tím pádem víme, kam zaměřit pozornost a koho je třeba v politickém zápase přemoci. Doporučuji proto investigativní práci na Kolářovi. Není žádný přítel po boku, ale hybatel opoziční politiky. Kdo ho platí? Kdo mu dává úkoly? Na koho je napojený? Tohle je třeba rozklíčovat a zveřejnit. 

Nová vláda Andreje Babiše zastavila plánovanou výměnu desítek českých velvyslanců, kterou ještě schválil kabinet Petra Fialy. Opozice mluví o bezprecedentním zásahu do diplomatických tradic. Podle zahraničněpolitických expertů je ale problém jinde. Nestandardní byl už postup předchozí vlády, která jmenovala velvyslance i jejich nástupce rok až rok a půl před koncem vlastního mandátu. Právě to je považováno za porušení diplomatických zvyklostí. Proč je podle Vás kolem „stopky“ výměny velvyslanců takový rozruch?


Ministryně financí Alena Schillerová představila návrh státního rozpočtu se schodkem 310 miliard korun a označila ho za první poctivý rozpočet po letech. Podle ní vláda Petra Fialy zanechala čísla postavená na iluzích, nikoli na realitě. Nový rozpočet podle Schillerové konečně ukazuje skutečný stav státní pokladny bez politického marketingu a přikrášlování čísel. Co říkáte na nový návrh státního rozpočtu?

Příjmy a výdaje nebudou čísla vycucaná z prstu. Potud dobré. Ale že si žijeme nad poměry o dalších tři sta miliard, to už tak dobré není. Suše konstatuji, že tato rovnice nikdy nebude mít řešení, pokud nebudeme bojovat proti odlivu zisků ze země. Debata o tom, že schodek tři sta miliard je rozhazovačnost a dvě stě padesát miliard je šetrnost, mi přijde poněkud licoměrná. Peníze jsou, jen nejsou určeny pro nás a zachraňují rozpočty v jiných zemích. 

V Karvinsku skončila dlouhá éra těžby černého uhlí. Důl ČSM - S1 po více než 150 letech ukončil provoz poté, co vytěžil poslední tuny uhlí. Těžba uhlí tak v Česku prakticky skončila jako průmyslová realita, která desítky let určovala životy lidí, ekonomiku i sociální strukturu regionu. Ukončení provozu dolu znamená kromě symbolického vypršení jedné kapitoly také nutnost řešit dopady na zaměstnanost, komunitu a budoucnost bývalých hornických oblastí. Jsme svědky prvních „záslužných“ dopadů zeleného šílenství EU? Co bude dál?

Dál? Dál bude společnost nedostatku... Nebojte, tohle na planetě existovalo po 99% jejího času. Zřízení, kdy skoro nikdo nic neměl, nejvíc lidí nezabily války, ale zima, hladomory byly normální a lidský život neměl žádnou cenu. Kromě uhlí si totiž také ještě zastavíme dvě elektrárny... A jak vidno, nikomu to nevadí. Máme tu kult smrti, ale všichni jsme v pohodě. Nepřipouštíme si, že by to u nás mohlo vypadat jako ve zmrzlém Kyjevě a nebude na to zapotřebí ani jediná ruská bomba. Asi se to prostě musí stát, jinak to lidem nedojde. 

V neděli se v Praze konala demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou uspořádal kontroverzní aktivistický spolek Milion chvilek. Publicista Vadim Petrov šel proti proudu emocí a hesel. Prezidenta se pokusil hodnotit střízlivě a bez nadšení. Výsledek? Studená sprcha. Známka horší trojka. Jak byste prezidenta Pavla ohodnotil Vy? Kritéria hodnocení jsou namátkou: Integrita a morální autorita, schopnost vyrovnat se s vlastní minulostí, znalost Ústavy a respekt k pravomocem, zájem o domácí problémy či schopnost sjednocovat společnost?

Suše konstatuji, že se prezident postavil do čela rozložené opozice a převzal její vedení. Tečka. Už není nadstranický a už to ani nepředstírá. Už není tatíčkem Masarykem, už se špiní politickým bojem. Já jsem za to rád, protože u nás lidé od prezidenta očekávají nadstranickost. Očekávají od něj tak trochu Hospodina, který je nad všemi lidskými spory. Petr Pavel se ale rozhodl, že se zapojí do reálpolitiky a to mu může jedině uškodit. V podstatě se prezident rozhodl, že mu stačí voliči z opozičního tábora a o ty vládní se nebude ucházet.

Ve Sněmovně proběhl odborný seminář pod záštitou poslance Jindřicha Rajchla, který se vrátil k dopadům pandemie covidu-19, očkování a mimořádných opatření. Sjeli se odborníci z Česka i Slovenska, včetně slovenského zmocněnce Petera Kotlára. Místo oficiálních narativů zazněla tvrdá svědectví o škodách, které pandemická politika napáchala na zdraví lidí, ekonomice i důvěře ve stát. Myslíte si, že se skutečně podaří objasnit některé kauzy z doby pandemické, nebo převládne nátlak bruselského aparátu udělat za vším „tlustou čáru“?


Napětí mezi Budapeští a Kyjevem se vyhrotilo poté, co maďarská vláda obvinila Ukrajinu z pokusu ovlivňovat parlamentní volby v Maďarsku. Premiér Viktor Orbán uvedl, že kroky Kyjeva měly pomoci opozici a zasáhnout do výsledku voleb. Maďarské ministerstvo zahraničí proto povolalo ukrajinského velvyslance k vysvětlení. Nemá snad ukrajinský prezident Zelenskij svých problémů dost, než aby se ještě vměšoval do vnitřní politiky okolních států?

Prezident Zelenský prostě sází na maďarskou opozici a vkládá do této hry poslední zbytky své kredibility. Situace se mu stále více vymyká z rukou a tak se chytá jakýchkoliv stébel. Podle mě tím navíc Orbánovi pomáhá a maďarské opozici škodí, protože nikdo nevyhraje volby tím, že slíbí přivést zemi do války. 

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa znovu přitvrzuje vůči Íránu. Tvrdá rétorika se vrací do hry, do oblasti míří americké námořní síly a Washington dává jasně najevo, že s Teheránem nehodlá jednat v rukavičkách. Ve stejnou chvíli jedná íránský prezident v Moskvě s ruským vedením. Zatímco Spojené státy tlačí silou, Rusko nabízí zázemí a Írán hledá oporu tam, kde se neptají na sankce ani ultimáta. Může podle Vás Moskva ovlivnit vývoj tohoto dalšího geopolitického konfliktu, který je na spadnutí?

Minule Moskva Írán spíše uklidňovala, aby akceptoval americký úder a neeskaloval situaci. Tentokrát to může být naopak, jak by nasvědčovala vojenská letadla, která létají mezi Íránem a Ruskem. Že to s Íránem nebude tak snadné, to ukazuje i určitá americká zdrženlivost, kdy Trump sliboval pomoc demonstrantům, ale nakonec je ponechal svému (dost ošklivému) osudu. 

Podle mého skromného názoru obskurního blogera bude americký útok na Írán koncem světového uspořádání, jak jsme ho znali, protože vtáhne do eskalace celý Střední východ, Rusko, Čínu i arabský svět. Spojené státy už nemají sílu na práci světového četníka a letadlová loď Teherán nedobude. Na to potřebujete pěchotu, která ale není k dispozici.  

Jednání o míru na Ukrajině se posouvají dál, jeden z klíčových bodů, kontrola nad Donbasem, však zůstává nevyřešený. Právě ten je nejtvrdším kamenem úrazu současných návrhů na ukončení války. Po prvním kole rozhovorů v Abú Dhabí jsou další jednání mezi zástupci Spojených států, Ukrajiny a Ruska naplánována na příští týden. Je podle Vás šance, že se otázku Donbasu podaří v dohledné době vyřešit, a kde dnes celý rusko-ukrajinský konflikt nachází?

Myslím, že na tom už nezáleží. Spojené státy už k Ukrajině přistupují jen byznysově a hodlají vydělávat, když jsou hloupí Evropané ochotni platit. Ukrajina je v pozici těžkého narkomana, který nemůže dělat nic jiného, než pokračovat v sebezničujícím jednání a Rusové mají čas. Sauronovo oko z Washingtonu se od Ukrajiny stále více odvrací, Evropa také v posledních dnech spíš bere zpátečku, takže si myslím, že konflikt je už blízko svému konci. Ale nebude to konec, který by se v Kyjevě nebo v Bruseli líbil.