Pirátům se v posledních letech nepodařilo naplnit očekávání, která si mnozí spojovali s jejich nástupem do vysoké politiky. Byli vnímáni jako strana přinášející nový svěží vítr, transparentnost a inovativní přístupy k řízení státu. Ovšem po jejich vstupu do vlády se často zdálo, že jejich schopnost reálně prosadit své vize byla oslabena, a mnoho voličů začalo pochybovat o jejich efektivitě. Tento dojem je podporován i jejich nevyužitým potenciálem v klíčových oblastech, jako jsou digitalizace, vzdělání a transparentnost veřejných financí.

Schillerová, jako bývalá ministryně financí a vlivná osobnost hnutí ANO, na to nezapomíná a trefně tuto skutečnost vytahuje na světlo. Její kritika může působit zjednodušeně, ale odráží frustraci mnohých voličů, kteří se od Pirátů odklonili právě kvůli tomu, že se jim zdá, že strana přestala být tím dynamickým subjektem, za který byla kdysi považována. Michálek a jeho kolegové čelí nelehké situaci, kdy jsou vnímáni jako příliš vlažní v prosazování svých programových cílů, což je v ostrém kontrastu s jejich původní image.

Schillerová se ve svém příspěvku nebojí srovnání s medvědem v brlohu, což trefně vystihuje pocit stagnace, který je s Piráty v poslední době spojován. Její politický humor je navíc přístupný širokému publiku, což může oslovit nejen tradiční voliče ANO, ale i ty, kteří od Pirátů očekávali více než jen rétorické výstupy. Tento typ politické komunikace umožňuje Schillerové představit se nejen jako zkušenou političku, ale i jako někoho, kdo umí srozumitelně a úderně vystihnout současné problémy ve veřejné debatě.

Zároveň však její kritika nutí k zamyšlení nad tím, jaké role by měly jednotlivé politické strany v současné politice hrát a jak důležitá je pro voliče nejen rétorika, ale hlavně konkrétní činy.