Pod pražským mostem na ostrově Štvanice se rozjela show, která by si zasloužila vlastní žánr: politický stand-up s ambicí na Strakovku. Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan vstoupil do horké fáze kampaně s tím, že chce stát v čele příští vlády a se STANem si ve volbách sáhnout na více než 15 procent. Na místě, kde se normálně nadýcháte spíš výfuků než idejí, se tak vyhlásil plán „od mostu k premiérovi“. Bez zábradlí a s rychlostí, která bere dech i zkušeným volebním horolezcům.
Když novináři chtěli slyšet, co přesně to znamená, zazněla věta, která se krásně vejde do trička i na hrnek: „Chci být premiérem.“ Krátká, úderná, instagramově přátelská. A aby to neznělo jako polední poezie, šéf STAN k tomu přidal vymezení vůči ANO i ODS a odmítl, že by bylo jeho hnutí něčí „béčko“. Tady se člověk směje hned dvakrát. Jednou nad odvahou, podruhé nad tím, jak suše to působí vedle průzkumových deseti až jedenácti procent. „Nejsme ničí béčko, nebudeme na všechno kývat,“ zapsaly si Seznam Zprávy. A satirik by nejspíš dodal, že kývat se bude jen v rytmu kampaně.
Aby ambice nezněla jako politická báseň po dvou espressech, přisypal Rakušan do mixu ještě předvolební manifestaci. Velkou. Nejlépe takovou, po které se z Prahy do regionů rozlije přesvědčení, že demokracie je opět v kondici a STAN v čele běžeckého pelotonu. Problém? Hned vedle stojí Piráti a s mírně zdviženým obočím připomínají, že místo demonstrací by možná stačilo jasné usnesení o nespolupráci s ANO. Když vám koaliční soused s ponorkou radí, ať méně troubíte, je to signál, že orchestr je naladěn trochu jinak.
Do toho všeho se ještě přilil národní nápoj. Premiér Petr Fiala a vicepremiér Rakušan si dali pivo a dali najevo, že s ANO se nepočítá, zato s pokračováním spolupráce ano. Je to pěkný obrázek. Dvě sklenice, dva podpisy, dvě věty o budoucnosti. Kdyby k tomu bylo pět procent navíc a plán, jak je získat, neřekne satirik ani slovo. Takhle to ale vypadá, jako když hospodský los padne na „ještě jednu“ a ráno si člověk láme hlavu, proč ho ta hlava tolik bolí.
Největší roli v tom hraje sám scénář. V jedné scéně Rakušan mluví o progresivnější vládě a schopnosti „spojovat“, v jiné už rovná v řadě mikrofony na demonstraci, a ve třetí znovu opakuje, že by stál o premiérský post. Režie spěchá, střih je ostrý a kamera neuhýbá. Fanoušci tleskají, skeptici si ťukají na čelo a nestranný divák přemýšlí, jestli se mu do popcornu nedostala tráva. Ne ta na stadionu. Ta metaforická, která dodává odvahu a zároveň zamlžuje detaily.
Fakta jsou ale střízlivá. STAN oficiálně nastartoval horkou fázi kampaně na Štvanici a šéf hnutí řekl naplno, že se chce postavit do čela příští vlády. K tomu přidal magických „15 % a víc“, což je jako slíbit, že zítra poběžíte maraton, jen co najdete tenisky. Novinky suše shrnuly, že Rakušan „chce po volbách vystřídat v čele vlády Fialu“. Satirik jen doplní: aerolinky premiérských ambicí hlásí otevřený gate, cestující s preferencemi 11 % nastupují vpravo.
A teď ta citace, co si říká o magnetku na lednici: „Chci být premiérem.“ Kdyby se politický merch vyráběl podle lakoničnosti, máme tu bestseller. Jenže mezi tříslovnou pointou a volebním výsledkem leží dálnice, mýtné brány a pár objížděk přes debaty, které se nedají odsedět s půllitrem v ruce. „Nejsme ničí béčko“ se dobře skanduje na náměstí, ale špatně se jím skládají koalice v excelu.
Demonstrace bývá dobrý nápad, když je o čem demonstrovat. Echo24 připomnělo kritiky, kteří doporučují místo megafonu spíš závazné stanovisko, že se s Babišem prostě nevládne, tečka. Volič, který už slyšel všechno a dvakrát, se pak nemusí rozhodovat podle decibelů, ale podle čitelných pravidel. Takhle to však působí, jako když kapela nejdřív prodá lístky, a teprve potom zkouší, co vlastně bude hrát.
Mezitím běží tiskové mašiny. Jedni píšou o „spojování“ a „progresivní vládě“, druzí o „přesahu a ambici“. Všichni dohromady o tom, jak STAN „odmítá být béčko“. Zní to jako slib, že tentokrát už ten film vyjde bez sequelu. Jenže česká politika je spíš seriál.V pátém dílu se hrdina rozhodne, že bude prezidentem, v šestém aspoň premiérem a v sedmém svolá demonstraci, která má vysvětlit šestý díl. A divák? Ten už dávno hledá dálkovým ovládáním tlačítko „přeskočit rekapitulaci“.
Aby bylo jasno: marihuana ani tráva se v žádném zdroji neobjevuje, tuhle zelenou rekvizitu dodává pouze satira. Ale jako metafora funguje dokonale. Když se politická scéna zamlží, všechno vypadá měkčí, hezčí a dosažitelnější. Premiérství přes most, 15 % přes noc, demonstrace přes víkend. Realita je však tvrdší než pražská dlažba: bez přesvědčivé nabídky, disciplíny a čitelných partnerů zůstane i ta největší manifestace jen pěknou fotkou na sociálních sítích.
Konec dobrý? To se ukáže u uren. Do té doby platí, že největší kouzlo kampaně je v optice. Když se díváte dost dlouho a z dost správného úhlu, vypadá i jedenáct jako patnáct a pódium pod mostem jako balkon Strakovy akademie. Jen bacha na to, aby se po euforii nedostavila kocovina. Z trávy metaforické i z té politické, kterou voliče neokouříte tak snadno, jak se to říká v memech.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: ovm)
