Vládě pod taktovkou premiéra Petra Fialy (ODS) se za celou dobu jejího vládnutí nepodařilo efektivně a srozumitelně komunikovat s veřejností. Namísto transparentního vládnutí tak vzniklo prostředí řízeného dojmu... bez odpovědnosti, ale zato s promyšleným marketingem a PR.
A pomyslnou „třešničkou na dortu“ bylo vytvoření odboru strategické komunikace vlády, který řídí z Pražského hradu „zapůjčený“ plk. Otakar Foltýn. A státní zaměstnance má zase za úkol „šmírovat, předvést a napravovat“ Rakušanův speciální ministerský tým K.R.I.T.
Strategická komunikace místo odpovědnosti
Základním rysem současného působení vlády premiéra Petra Fialy (ODS) a ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) je nahrazení reálné odpovědnosti strategickým řízením dojmu. Typickým příkladem je bitcoinová kauza, kdy byly nformace o daru veřejnosti i koaličním partnerům zamlčeny po dobu několika měsíců, a teprve až po vypuknutí kauzy a sílícícho mediálního tlaku došlo ke koordinované prezentaci „škody minimalizované“, údajně bez dopadu na veřejné finance. Namísto skutečné transparentnosti byla tedy kauza rámována jako „zbytečný problém“ (viz Petr Fiala) nebo „právně neporušená situace“, přičemž právní hodnocení se stalo zástěrkou pro morální selhání.
Přesně jak prohlásil premiér Fiala: „Není důvod k personální odpovědnosti. Celá věc je zbytečný problém, kterému se dalo předejít.“
Kontrola mediálního prostoru a veřejného diskurzu
Vláda se také aktivně snaží ovlivňovat způsob, jakým jsou její kroky prezentovány v médiích, a spolupráce s „loajálními“ médii. Někteří novináři hovoří o tom, že vládní úřady poskytují informace selektivně (např. serveru iRozhlas unikaly detaily až poté, co kauza unikla jinde).
Vláda si dále osvojila zneužívání různých pojmů, jako např. dezinformace. Bezpečnostní strategie státu (např. v gesci ministra vnitra Víta Rakušana) zahrnuje silné prvky potírání „škodlivých názorů“, které jsou ale často pouhou politickou kritikou či oponentním názorem.
Fiala i Rakušan jsou také mistři v zavádění „náladových strategií“, kdy často používají pozitivní slogany, výroky o „odpovědném vládnutí“ a poukazují na „ohrožení demokracie“ opozicí. Všechny tyto praktiky jim dokonale slouží k odvádění pozornosti od skutečných politických či ekonomických problémů naší země.
„Naši protivníci často šíří účelové lži. Demokracii je potřeba chránit i před zneužitím svobody slova,“ prohlásil Vít Rakušan. Takový výrok může být zneužit k legitimizaci cenzury.
Diskreditace opozice a budování falešné dichotomie
Vláda také dlouhodobě využívá taktiku „my versus oni“, kdy je opozice vykreslována jako ohrožení stability (zejména SPD a ANO jsou soustavně označovány za populistické, extremistické nebo dokonce „proruské“). Kritici vlády (i z akademického prostředí nebo justice) jsou ve spřízněných či vládě nakloněných médiích velmi často dehonestováni, nebo naopak naprosto ignorováni. Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) například označila vyšetřovací snahu opozice v bitcoinové kauze za „politickou šaškárnu“.
„Tato kauza je evidentní pokus opozice vytřískat politické body,“ řekla Pekarová Adamová.
Tato strategie slouží k tomu, aby se vláda nemusela zabývat věcnou kritikou, ale prezentovala ji jako nedůvěryhodnou nebo zlou či „nehodnotovou“.
Psali jsme:
Odvádění pozornosti pomocí narativů o krizích
Typické pro Fialovu vládu je dále trvalé udržování atmosféry ohrožení a strachu, což umožňuje zastínit nepříjemné události (např. migrační politika, státní dluh, selhání školských reforem), legitimizovat zvýšený dohled státu a represivní pravomoci a v neposlední řadě získat vynucený „souhlas“ s nepopulárními rozhodnutími (např. se zvýšením daní či redukcí sociálních výdajů).
Používají se výrazy jako „vážná bezpečnostní situace“, „doba vyžaduje zodpovědnost“, „musíme zabránit dezinformačním vlivům“, což vše vytváří dojem, že vláda je poslední hráz před chaosem.
Psychologická manipulace a jazyk, který vyprazdňuje realitu
Vládní rétorika je často postavena na pozitivním, uklidňujícím jazyce, i když realita tomu naprosto neodpovídá. Premiér Fiala např. velmi často mluví o „úspěšném zvládnutí krize“, zatímco většina domácností bojuje stále s inflací a poklesem životní úrovně. Ministr Vnitra Vít Rakušan zase označuje vznik nové rozvědky pod MV za „posílení demokratické obrany“, ačkoli se jedná o nebývalé posílení výzvědné moci v rukou jedné osoby.
Fialova vláda prostě zvolila taktiku, kdy opakované používání slov jako zodpovědnost, stabilita, hodnoty, bezpečnost či modernizace vytváří falešnou důvěru a to i v situacích, kdy vláda skutečně naprosto selhává.
Od informační demokracie k iluzorní správě
Z výše uvedeného vyplývá, že vláda Petra Fialy a za mohutného přispění Víta Rakušana nepoužívá pouze tradiční politické prostředky řízení, ale systematicky vytváří informační mlhu, potlačuje oponentní diskurz, ovlivňuje veřejné mínění skrze kontrolované narativy a také využívá nejrůznějších krizí k centralizaci moci.
Před veřejností tak vzniká režim dojmu, kdy vláda neodpovídá na skutečné otázky, ale pouze manipuluje způsob, jakým jsou tyto otázky kladeny.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: PolicieČR)
