Revoluční národní výbor zvaný též českým národním výborem (ČNV, RNV) převzal moc v Ústí nad Labem v poslední válečný okamžik  – 8. a 9. května 1945.

Provizorní revoluční národní výbor (RNV) pracoval až do 16. květen 1945. V ten den vznikl ústecký místní národní výbor (MNV). RNV řešil v podstatě problémy celého okresu.

Na skutečný okresní národní výbor si museli ještě několik měsíců na Ústecku počkat. První jednání rady ONV proběhlo 9. listopadu 1945 a bylo odsouhlaseno 15 komisí.

Totožné problémy při přebírání moci v říjnu 1938 a v květnu 1945

První poválečná etapa končila v Ústí 15. července 1945, kdy byla veřejně zvolena rada a plénum ústeckého MNV.  

Převzetí moci bylo spojeno s udržováním pořádku, zajišťováním zásobování a nezbytných služeb, včetně dopravy. První činovníci československé správy v Ústí měli stejné problémy jako říšskoněmecká správa při obsazování Sudet v říjnu 1938, byť v obou případech byly podmínky zcela rozdílné.

Při obsazování Sudet v důsledku podepsání ostudné Mnichovské dohody v říjnu 1938 provizorní správa v Sudetech byla vložena do rukou wehrmachtu. V roce 1945 provizorní správu přebírali ve většině měst a obcí místní čeští občané. Jejich vážnost byla podpořena přicházejícími spojeneckými armádami Rudou armádou a polskou armádou.

V roce 1938 velké problémy Wehrmachtu – čili provizorní německé správě v Sudetech – působil Freiskops, v květnu 1945 velké problémy rodící se ústecké samosprávě působily různé polopartyzánské skupiny a jednotky Revolučních gard.

Sudetský Freikops (SFK) jako účelová teroristická organizace byl založen oficiálně 17. září 1938 a během dvou týdnu dosáhl počtu 40 884 osob. Ze šesti územích jednotek nejsilnější byla Skupina IV (Drážďany) s 15 366 členy. Sudetský freikops měl zastavit svou činnost 1. října 1938 v 00.00 hod. a 9. října byl zrušen. (Zimmermann, str. 84).

V květnu 1945 byla situace složitější. Nedocházelo k obsazení Sudet a zajištění prvotní správní činnosti jednotnou organizací, jako tomu bylo v říjnu 1928 u wehrmachtu. Obce a města sama si vytvářela provizorní vedení a nejzákladnější bezpečnost zajišťovali vlastními silami.

Příjezd německé armády do Ústí v roce 1938 očima chlapce

Josef Heinrich z ústeckého Krásného Března se narodil v roce 1929. V roce 1938 po Mnichovské dohodě, jako malý chlapec si vzpomínal na příjezd německých jednotek do Ústí. Stál na rohu Vojanovy ulice v Krásném Březně, kde jeho rodina tehdy bydlela.

Před vilou zastavil mercedes, v němž sedělo několik důstojníků. Jeden z nich vstal, vysoký fešák, pod krkem měl zavěšený železný kříž. Na brigadýrce se leskl smrtihlav. A do okna oné ženě důstojník zpátky odpověděl s despektem: „Ženská, vy se tu máte jako prase v žitě,“ vzpomíná Heinrich na důstojníka, který zmrazil hysterickou Hitlerovu faninku.

„Pod mostem doslova zvraceli a měli průjem z toho, jak se přejedli, protože nebyli zvyklí na šlehačku a podobné dobroty. Bylo jim špatně, srdce jim divoce tlouklo z toho, jak vypili mnoho kávy, kterou v Německu také neměli a potom jim srdce divoce bilo a bylo jim špatně,“ vzpomíná Heinrich.

Heinrich také viděl německé vojenské kolony o sedm let později v pětačtyřicátém v květnu, když směrem od Děčína utíkali němečtí vojáci přes Krásné Březno na Žežice. Vyhýbali se ucpanému městu. Když se později objevily sovětské jednotky a projížděly Krásným Březnem, občas se nějaké sovětské vozidlo porouchalo a sovětský zajatec Viktor, který pracoval u německého automechanika, hned vozidlo opravil.