Ústí nad Labem je typickým válečným městem druhé světové války. Sice by se mohlo zdát, že typicky válečným městem byl na pozemní frontě Stalingrad, Leningrad, Kyjev, Dunkerque nebo ve vzdušné válce Londýn, ale tato lidská sídla představovala válečná bojiště, ne města samotná.

Proč Ústí patří mezi nejtypičtější válečná města v Evropě? Válka začínala v Sudetech, tedy i v Ústí nad Labem. Československá armáda opustila Ústí v roce 1938 bez boje, nacistická armáda opustila město v roce 1945 také bez boje. Z města se během války ztráceli lidé. Jejich roztrhaná, prostřílená a ohořelá těla byla rozházena ve válečných hrobech po celé Evropě, v severní Africe nebo na dně moří. Občas byl někdo zastřelen nebo oběšen. 

Tak vypadá typické evropské válečné město. Přitom Ústí bylo skutečně ve druhé světové válce pouze hodinu. Ve válce Ústí sice prožilo od Mnichovské dohody od roku 1938 do 8. či 9. května 1945 asi 58 000 hodin – pro Ústí však byla osudná právě ona jediná hodina. Tak dlouho trvalo v součtu bombardování, k němuž došlo jednou v prosinci 1944 a dvakrát v dubnu 1945. Dva dubnové nálety ale ovlivnily život města a jeho architekturu na další desítky let. 

Pomalé umírání německého ducha

Pošťáci v Ústí 9. října 1938 mlátili razítky po třífenikových známkách s vyobrazením Hindenburga nebo Hitlera se stylizovaným vycházejícím sluncem, mečem a nápisem „Aussig ist frei!“ Byl to den, kdy se Ústí dle nacistů stalo svobodným. Skončila ve městě moc československé vlády a začala vláda německé Hitlerovy Tisícileté říše. 

Ale situace nebyla zdaleka tak jednoduchá. Právě Ústí nad Labem se stalo během 20. a 30. let 20. století jedním z center protinacistického odporu. Město řídila až do srpna 1938 široká koalice německých a českých demokratů, vedená německými sociálními demokraty. Bylo to také místo pomoci pro uprchlíky z nacistického Německa. 

Jenže i nacionalisticky zaměření němečtí obyvatelé Ústí po „osvobození“ od československého státu v rámci německé Říše postupně ztráceli svou svobodu a možnosti rozvoje. Autoři řady studií ukazovali postupnou ztrátu iluzí českých Němců. Stejná situace byla i v Ústí nad Labem. Za zmínku stojí například detail z městské dopravy. V tramvajové dopravě v Ústí došlo k nasazování žen na místa průvodčích, protože muži skončili na frontě. Rovněž došlo k výměně měděného trolejového vedení za ocelové. Dle dochovaných údajů se celý průběh války nepodepsal na stavu tramvajových tratí a vozů tak, jako spojenecké bombardování v dubnu 1945. Bombardováním došlo ke zničení tramvajových tratí v oblasti jižního centra a především na vaňovské trati podél řeky Labe. Osudnou pro tuto tramvajovou trať byly blízké železniční koleje trati vedoucí z Ústí na Lovosice a Prahu.