Komentář Ignacyho Nowopolského zveřejněný v polovině ledna letošního roku vychází z hodnocení britského specialisty na geopolitiku a Rusko Alexandra Mercourise a staví jej do širší geopolitické interpretace, která pracuje s tezí zásadního posunu sil v Evropě ve prospěch Ruské federace. Novoposlki tvrdí, že výrazné posílení ruské vojenské moci spolu s tím, co označuje za stupňující se nepřátelské akce proti Rusku a jeho vedení, vedlo Kreml k rozšíření a zpřísnění jeho politických i bezpečnostních požadavků vůči Západu.
Podle Nowopolského dospělo Rusko do pozice, kdy považuje jednání se západními státy za možné pouze z pozice dominance. Západní politické elity jsou v jeho výkladu vykresleny jako aktéři, kteří rozumějí výhradně tlaku a síle. Právě tento fakt má podle autora vysvětlovat proměnu rétoriky některých klíčových evropských lídrů, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona či německého opozičního lídra Friedricha Merze, kteří začali hovořit o nutnosti usednout k jednacímu stolu.
Nowopolski tento posun interpretuje jako pozdní reakci na realitu, v níž se Evropa podle něj ocitá v situaci existenční slabosti. Poukazuje na to, že případná jednání se již nebudou odehrávat na základě kompromisu, ale jako diktát vítěze. Analogii autor nachází ve vývoji konfliktu na Ukrajině, kde odmítání ústupků podle jeho názoru konflikt pouze prodlužovalo a vedlo k destrukci ukrajinské státnosti i národní identity.
V tomto kontextu je Ukrajina v textu popsána nikoli jako subjekt jednání, ale jako pasivní prvek širší přestavby globálního uspořádání, které autor označuje za vznikající multipolární světový řád. Kreml se podle této interpretace již nechystá jednat o Ukrajině samotné, ale o celkovém bezpečnostním uspořádání Evropy s Evropskou unií a Spojenými státy.
Významným momentem má být také nedávná demonstrace nové ruské zbraňové technologie označované jako Oresznik v blízkosti polských hranic. Tato událost podle Nowopolského vyvolala v Evropě značné znepokojení a vedla mimo jiné k prohlášení Emmanuela Macrona o záměru Francie vyvinout vlastní hypersonickou střelu. Autor však upozorňuje, že Francie s tímto typem zbraní nemá zkušenosti a její vývoj by podle něj mohl trvat deset let nebo i déle.
Současně připomíná novoroční projev Vladimira Putina, v němž ruský prezident deklaroval pokračování speciální vojenské operace a paralelní přípravu na jednání se Západem, který je v autorově pojetí stále slabší. Kreml má podle textu ambici vytvořit nový celoevropský bezpečnostní rámec, který by zahrnoval Rusko i jednotlivé evropské státy a měl zajistit bezpečnost i hospodářský rozvoj.
Nowopolski v této souvislosti otevřeně spekuluje o zániku současných struktur Evropské unie a Severoatlantické aliance ještě před vznikem nového bezpečnostního uspořádání. Právě proto zdůrazňuje, že státy takzvaného východního křídla Evropy by měly usilovat o úzkou spolupráci, aby si zajistily silnější vyjednávací pozici.
Klíčovou roli má podle autora sehrát jejich geografická a politická blízkost k území bývalé Ukrajiny, jehož stabilizace a rozvoj budou podle něj bez spolupráce sousedních států pro Moskvu obtížně řešitelné. Právě tato nutnost by mohla být vyjednávacím trumfem zemí jako Polsko, Maďarsko či Rumunsko.
Závěrem Nowopolski konstatuje, že realizace takového scénáře podle něj nevyžaduje mimořádné politické schopnosti, ale zásadní proměnu politických elit v dotčených zemích. Ty by podle jeho názoru musely být vedeny autentickými patrioty, nikoli představiteli, které autor označuje za globalistické agenty. Celý komentář tak nabízí vyhraněnou interpretaci současné evropské situace, která je založena na předpokladu hluboké krize Západu a zásadního mocenského vzestupu Ruska.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://drignacynowopolski.substack.com/p/commentary-on-the-assessment-of-the
