V pořadu Chuť moci padala slova, která v bruselských chodbách obvykle nezní nahlas. Europoslanec hnutí ANO Ondřej Knotek v rozhovoru rámoval poslední měsíce jako střet dvou proudů. Na jedné straně národní státy, na druhé posun moci do Bruselu. A mezi tím česká politika, která podle něj žije z nálepkování odpůrců. „Není nic horšího, než když prostě v 10 dopoledne vám někdo řekne, je dopoledne a vy řeknete, ne, není, protože to říkáš ty a ty jsi ten špatnej,“ zaznělo v závěru jako jeho novoroční přání i obžaloba atmosféry, kterou popisoval napříč celým rozhovorem.
Knotek, zvolený jako europoslanec ANO a působící ve frakci Patrioti pro Evropu, hned na začátku zdůraznil rozpor, který si část domácí debaty plete. V Česku je ANO po volbách vládní silou, v Evropském parlamentu však jeho frakce stojí mimo tradiční většinu. „V Evropském parlamentu jsme opozice,“ oponoval moderátorovi, když padla poznámka o „vládní frakci“. A právě tenhle detail se v jeho podání mění v důležitý argument. Tvrdí, že v Bruselu existuje „sanitární kordon“ a že Patrioti jsou terčem ostrakizace, která se ale podle něj povoluje ve chvíli, kdy se ukazuje schopnost pracovat v detailech legislativy.
V rozhovoru popsal, že část poslanců, kteří podle něj nejsou „úplně nejvíc vyhraněný nalevo, na zeleno“, je najednou „přístupnější“ a ptá se, „co ta vláda vlastně bude dělat“. Vysvětloval, že přístup k vyjednávání v Evropském parlamentu se neodvíjí jen od ideologických nálepek, ale také od toho, zda je europoslanec „kryt nějakými ministry, v našem případě i premiérem“. Zároveň se opakovaně vracel k tezi, že se rozpadá obraz, který o Patriotech kreslí jejich oponenti. Mluvil o mantrách, podle nichž mají být „nekonstruktivní, populističtí a proruští“ a dodal, že v praxi se podle něj ukazuje opak.
Jedním z jeho stálých terčů byla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. S nadsázkou řekl, že „její fotku doma nemám“ a připomněl, že se v roce „dvakrát hlasovalo o jejím odvolání“ a že europoslanci ANO hlasovali pro. Kritiku spojil s tvrzením, že Komise si podle něj uzurpuje moc, jde „proti svobodě slova“ a usiluje o posílení vlastních pravomocí. Jako nejvýraznější příklad uvedl její výrok o potřebě „vlastní rozvědky“ na úrovni Komise a rozvíjel obavu, že by mohla být namířena proti „neposlušným vládám“. V tom samém bloku pak rozvedl i obecnější obraz „brainwashingu“, kdy podle něj EU z „našich peněz“ platí kampaně, média a fact checkery, kteří mají legitimizovat směr Komise.
Rozhovor se opřel i do praktické stránky unijní politiky. V pasáži o stěhování Evropského parlamentu do Štrasburku padla ironie o koloně aut a nabíjení elektrovozů, a Knotek rovnou přidal argument, že „emisní stopa elektromobilů odpovídá energetickému mixu té dané země“. Z podobné logiky pak přešel k uhlí a Německu. Odmítl „drakonicky urychlený odstup od uhlí“ a zkritizoval německé odstavení jádra jako „naprosto fatální chybu“. Smysl jeho argumentace byl jasný. Nevolá po stavbě nových uhelek, ale po tom, aby Evropa „aspoň si nezavírejme ty stávající“, dokud nemá cenově dostupnou náhradu.
Výrazně politický spor přišel v části věnované Ukrajině, ruským aktivům a evropské půjčce. Knotek odmítal, že by ANO a Patrioti měli jednat „pro Putina“. Moderátor shrnoval argumenty, které podle něj zazněly po Evropské radě, tedy obvinění, že odmítání garancí a opatrnost vůči zabavení zmrazených ruských aktiv slouží Kremlu. Knotek odpověděl, že jde o „zoufalost“ a připomněl předvolební strašení, že Babiš „bude volat Putinovi o ruské tanky“. A pak položil jednoduchou řečnickou otázku: „Už je jako konec roku, kde jsou ty tanky teda?“
Knotek zformuloval pozici tak, že ANO nezpochybňuje agresora, ale odmítá podle něj slepou politickou linku „uděláme všechno, co bude potřeba“, která se později dostává do střetu s realitou. Připomínal „korupční problém“ na Ukrajině a mluvil o náladě, která se podle něj v institucích mění. Ke zmrazeným aktivům zdůraznil právní nejistoty a argumentoval, že použití těchto peněz by mohlo skončit soudní prohrou. Zároveň popsal, že výsledkem jednání má být model, kdy se na aktiva jako taková sahat nebude, pracuje se jen s výnosy, a EU si vezme půjčku. Podstatný detail, který v rozhovoru opakovaně zdůraznil, byla údajná garance, že Česko se nebude podílet na riziku splácení. „Česká republika na tuto půjčku nebude přidávat nějaké dodatečné peníze,“ uvedl s tím, že pomoc má jít „především skrz Evropu, skrz Evropskou unii“.
Na stejném místě padla i kritika postupu, kdy se podle něj uvažovalo o obejití jednomyslnosti přes krizové ustanovení. Mluvil o „velmi šedé zóně“ a dodal, že použití takové zkratky v situaci, kterou popsal jako opotřebovávací konflikt bez zásadní změny mezi jednotlivými měsíci, považuje za „zneužití nebo minimálně velmi na hraně“.
Další těžké téma, které host vytáhl, bylo nálepkování v souvislosti se zákazem ruského plynu. Přiznal, že Patrioti se „zdrželi“ a vysvětloval to ohledem na zájmy Maďarska a Slovenska. Zároveň tvrdil, že i při schválení zákazu může ruský plyn do Evropy dál proudit „přebarvený“ a za vyšší cenu. V logice jeho argumentu to byl příklad politiky, která se dobře vyjímá v morálním apelu, ale v praxi vede k dražšímu řešení bez jistoty efektu.
Knotek se několikrát vymezil i proti tomu, co nazval manipulativními narativy o tom, že Ukrajina „bojuje za nás“ a že po jejím pádu bude válka pokračovat v EU. „Já si nemyslím to, že kdyby takzvaně Ukrajina padla, že ta vojska jako jen tak půjdou dál jako do Evropy,“ řekl. A přidal větu, kterou v rozhovoru použil jako ilustraci nepoměru strachu a reality: „Aby vlastně cca 500 milionů Evropanů prosilo cca 300 milionů Američanů, aby je ochránilo před 160 miliony Rusi.“ Vedle toho ale zdůraznil, že připravenost a obrana smysl mají, jen odmítá strašení, které podle něj sloužilo domácí kampani.
Z domácí politiky se rozhovor stočil k emisním povolenkám ETS2 a k tomu, co host označil za „mediální blamáž roku“ ze strany europoslankyně Danuše Nerudové. Podstatou jeho výtky nebylo, že by se nemělo jednat o zmírnění dopadů, ale že se veřejnosti podle něj prodává zkreslený obraz její role. Zdůraznil, že v Evropském parlamentu se u legislativy určuje zpravodaj a stínoví zpravodajové a že titul „hlavní vyjednávačka“ je v tomto případě nadsázka.
Knotek tvrdil, že Nerudová se stala zpravodajkou návrhu k rezervě trhu s povolenkami, nikoli ke změně samotného ETS2. A použil větu, která v rozhovoru zjevně měla fungovat jako úderný titulkový výrok: „Paní Nerudová se stala zpravodajkou čtyřech odstavců.“ Podle jeho popisu jde o drobnou technickou úpravu parametrů, které určují, jak často a za jakých podmínek se může do trhu „přilít“ část povolenek, když jich je málo a cena roste. Připustil, že to „určitě to má smysl“ a že Patrioti budou „konstruktivně“ pomáhat, ale odmítl, že by šlo o zásadní zvrat, který „zachrání občany před drahou ETS2“.
Sarkasmus pak vystupňoval přirovnáním, které se v rozhovoru opakovalo v několika variantách. „Prezentuje se, že řídí Titanic,“ řekl, aby vzápětí dodal, že ve skutečnosti bude mít omezené možnosti. V další větě to převedl do ještě ostřejší zkratky, že nakonec „tam možná bude obsluhovat jednu ručně čerpací pumpu, až ten Titanic narazí“. V jeho argumentaci byla hlavní teze jednoduchá. Kdo chce s cenou ETS2 pohnout skutečně, musí řešit základní nastavení, zejména klimatické cíle. A právě tam Nerudovou kritizoval, protože podle něj podpořila vyšší cíl, který logicky vede k tomu, že povolenek bude ubývat a cena poroste.
Knotek současně tvrdil, že skutečná revize ETS2 přijde později, a že to, o čem se teď mluví v souvislosti s rolí zpravodajky, je rychlá procedura k dílčím parametrům. Přesto dodal, že český zájem je podle něj důvod ke spolupráci napříč delegacemi a že se pokusí o kontakt, byť připustil, že vztahy s Nerudovou jsou napjaté. V jedné z osobnějších pasáží poznamenal, že je „rád, když mi paní Nerudová jako odpoví na pozdrav na chodbě“.
Psali jsme: Rajchl rozmetal „Fialův server“ a poslal Rakušana do tepláků
Ještě ostřejší obraz kulturního konfliktu v evropské debatě přinesl blok o migraci a o střetu s Piráty. Knotek připomněl vystoupení Markéty Gregorové, které označil za výjimečně arogantní. Zazněla konkrétní citace, kterou v rozhovoru převyprávěl jako její reakci na argumenty o dopadech mimo Prahu: „Vy jste si již nakradla dost.“ V jeho podání šlo o výrok směřovaný na Jaroslavu Jermanovou a měl dokládat, jak snadno se i v evropských institucích přechází od věcné politiky k osobní urážce.
Knotek si z tohoto příkladu vzal širší závěr. Tvrdil, že část progresivní politiky se dívá na Evropu optikou velkých měst, kde se údajně „auto nepotřebuje“, a zbytek společnosti odbyde tím, že „si stejně kupuje ojetiny“. V rozhovoru to spojil s kritikou zákazu spalovacích motorů a s tezí, že lidé mají mít možnost volby. „Kdo chce elektroauto, ať si ho koupí a kdo ne, tak ne,“ shrnul moderátor a Knotek na to navázal, že Patrioti chtějí víc než „drobné změny“, jen zatím nemají většinu a klíč drží Evropská lidová strana.
Celý rozhovor byl vystavěn na kontrastu mezi jazykem Bruselu a jazykem domácí politiky. Knotek vysvětloval procedury, jako je role zpravodaje, stínových zpravodajů a koordinátorů výborů, ale současně používal ostré zkratky, které mají jasný cíl. Přetavit složitou unijní agendu do srozumitelných obrazů, i kdyby to mělo dráždit druhou stranu. „Mele kraviny,“ popsal jednu ze svých výměn s Danuší Nerudovou, když ji obvinil z nepravdivého tvrzení o budování energetické závislosti na Rusku, a dodal, že následně volil diplomatičtější formulaci: „Moje žena nelže.“
V závěru, v silvestrovském duchu, přidal přání, které se dá číst jako politický program. Víc „zdravého rozumu“, méně nálepek, méně kádrování. A také apel, že politika nemá rozbíjet mezilidské vztahy. Moderátor to doplnil vlastním varováním, že ve chvíli, kdy se společnost začne kádrovat, „vyhráli všichni diktátoři světa bez jediného výstřelu“. V tomhle bodě se oba, přes všechnu ostrost předchozího střetu, sešli překvapivě snadno.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: datarun)
