Česká vláda má problém s bezpečnostními prověrkami části svého politického vedení. Sedm ze sedmnácti ministerských náměstků, u nichž resorty požadují osvědčení na stupeň Tajné, jej dosud nezískalo. Nejcitlivější je situace na ministerstvu obrany, kde potřebnou prověrku nemá ani jeden z obou náměstků ministra Jaromíra Zůny – Radovan Vích nominovaný SPD a René Schreier za ANO. Podle zjištění Radiožurnálu tak nemají plnohodnotný přístup k utajovaným informacím NATO a nemohou ministra zastupovat na některých bezpečnostních jednáních. Otázkou proto není pouze délka prověřování, ale také schopnost ministerstev zajistit odpovídající výkon funkcí, do nichž své politické představitele jmenovala.
Radiožurnál a iROZHLAS zveřejnily 9. listopadu výsledky šetření založeného na odpovědích ministerstev podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Prověrku na druhý nejvyšší stupeň utajení Tajné vyžaduje pro vybrané náměstky sedm ministerstev. Ze sedmnácti politiků, kterých se tento požadavek týká, ji podle zjištění redakce sedm dosud nemá. Zatímco ministerstva zahraničí a vnitra již mají příslušné náměstky prověřené, na obraně čekají oba političtí zástupci ministra.
Radovan Vích a René Schreier působí ve funkcích od ledna letošního roku. Ministerstvo obrany potvrdilo, že ke konci října potřebná osvědčení stále neměli. Důvody nevysvětlilo a Národní bezpečnostní úřad jednotlivá bezpečnostní řízení veřejně nekomentuje.
Chybějící prověrka má konkrétní důsledky. Náměstci nemohou běžně pracovat s utajovanými dokumenty stupně Tajné ani s odpovídajícími aliančními informacemi. Omezení se může projevit při zastupování ministra na jednáních, kde se projednávají utajované informace, například při některých poradách Bezpečnostní rady státu nebo v centrále NATO. Neznamená to, že nemohou vykonávat žádnou práci, ale jejich možnosti jsou užší než u představitelů se stanoveným bezpečnostním oprávněním.
Ministerstvo obrany přitom odpovídá za vojenské investice, modernizaci armády, obranné plánování a plnění aliančních závazků. Část podkladů k těmto rozhodnutím podléhá utajení. Pokud je nemůže politický náměstek využívat, musí příslušné úkoly převzít ministr nebo jiná oprávněná osoba. Z dostupných informací nelze doložit, že by kvůli tomu došlo ke konkrétnímu chybnému rozhodnutí či ohrožení bezpečnosti. Samotné omezení zastupitelnosti vedení resortu je však relevantní organizační problém.
Pozornost vyvolalo také vyjádření Radovana Vícha. Na dotaz Radiožurnálu, zda jej chybějící prověrka neomezuje v přístupu k informacím o hybridních hrozbách, odpověděl: „Tady žádná hybridní válka není. Nezdržuje mě to a požádejte si o informace podle stošestky.“
Víchovo vyjádření je zajímavé ve vztahu k oficiální Bezpečnostní strategii České republiky z roku 2023. Ta označuje Rusko za zásadní bezpečnostní hrozbu a výslovně upozorňuje na nepřátelské působení v kybernetické, informační, ekonomické a zpravodajské oblasti. Výrok náměstka sám o sobě neprokazuje odmítání těchto hrozeb, ukazuje však na rozdíl mezi jeho veřejnou rétorikou a terminologií bezpečnostních dokumentů státu.
Zákon rozlišuje ministry a náměstky. Rozhoduje NBÚ
Pravidla přístupu k utajovaným informacím stanovuje zákon č. 412/2005 Sb. Členové vlády, prezident republiky, poslanci a senátoři mají pro výkon svých funkcí zvláštní zákonný režim, který jim za stanovených podmínek umožňuje přístup k utajovaným informacím bez standardního osvědčení. Politickým náměstkům taková obecná výjimka nepřísluší.
Ministr Jaromír Zůna tedy může v nezbytném rozsahu využívat zvláštní zákonné oprávnění, zatímco jeho náměstci musejí splnit požadavky platné pro své funkce. U aliančních informací navíc existují zvláštní pravidla ochrany a poučení. Politická nominace, předchozí vojenská zkušenost ani dlouholeté působení ve státní správě nemohou požadované osvědčení automaticky nahradit.
Národní bezpečnostní úřad má pro rozhodnutí o prověrce na stupeň Tajné základní zákonnou lhůtu šesti měsíců. Za stanovených podmínek však může být řízení prodlouženo. Samotná skutečnost, že někdo osvědčení po několika měsících stále nemá, proto neznamená, že prověrkou neprošel, ani nedokazuje existenci bezpečnostního rizika.
Rozhodování NBÚ musí zůstat nezávislé na politických požadavcích. Ministerstva ovšem odpovídají za organizaci vlastní činnosti. Jestliže pro funkci náměstka stanovila požadavek na stupeň Tajné, měla by být schopna vysvětlit, jak zajišťují jeho úkoly do doby vydání osvědčení a které činnosti musí vykonávat jiní oprávnění pracovníci.
Zde vzniká otázka odpovědnosti ministra obrany. V době, kdy kabinet přehodnocuje vojenské investice, připravuje změny koncepce armády a rozhoduje o obranných závazcích, mají oba političtí náměstci omezený přístup k části podkladů. Není doloženo, že by to samo o sobě narušilo rozhodování ministerstva. Veřejnost však dosud nemá konkrétní vysvětlení, jak resort tato omezení organizačně řeší.
Problém se týká sedmi resortních představitelů
Na prověrku vedle obou náměstků obrany čekají také Karla Maříková ze zdravotnictví, Oldřich Černý ze zemědělství a náměstci ministerstva financí Tomáš Krabec a Petr Mach. Zvláštním případem je Pavel Kryštof z ministerstva pro místní rozvoj. Přestože ve funkci působí od února, podle informací zveřejněných Českým rozhlasem dosud žádost o osvědčení nepodal. Ministerstvo oznámilo, že tak má učinit v následujících týdnech.
Rozdíly mezi resorty ukazují, že problém nemusí spočívat pouze v délce bezpečnostního řízení. Některá ministerstva již mají požadovaná osvědčení vyřízena, jiná čekají na rozhodnutí a v jednom případě dosud nebyla podána ani žádost. To vyvolává otázky také ohledně přípravy personálních nominací a načasování bezpečnostních řízení.
Nejde přitom o první podobné případy. Někdejší náměstek ministra obrany Rudolf Blažek musel ve funkci skončit poté, co potřebnou prověrku nezískal. Bývalý náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula naopak působil bez požadovaného osvědčení téměř tři roky, než mu úřad stanovil lhůtu k nápravě. Chybějící prověrka tedy nemusí automaticky znamenat konec politického působení, může však zásadně ovlivnit rozsah vykonávaných činností.
Současná situace je důležitá zejména proto, že se netýká jednotlivce, ale sedmi politických představitelů různých ministerstev. U resortu obrany navíc osvědčení chybí oběma náměstkům současně. Je proto namístě zjišťovat, zda vláda při personálním obsazování ministerstev dostatečně zohledňuje požadavky na přístup k utajovaným informacím.
Politická odpovědnost nespočívá v tom, že by ministři měli ovlivňovat rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu. Musí však zajistit, aby jejich úřady plnily všechny zákonné a bezpečnostní úkoly bez ohledu na to, zda právě jmenovaný náměstek již potřebné osvědčení získal.
V případě ministerstva obrany by proto měl Jaromír Zůna vysvětlit, jak je zajištěno zastupování při projednávání utajovaných materiálů, kdo vykonává úkoly přesahující současná oprávnění jeho náměstků a zda resort počítá s jejich budoucím plným zapojením do aliančních jednání.
Sedm neprověřených náměstků nepředstavuje samo o sobě důkaz bezpečnostního selhání. Je to však důvod k prověření způsobu personálního řízení ministerstev. Stát nemůže urychlovat nezávislé bezpečnostní prověrky politickým rozhodnutím, může ale požadovat, aby jmenování a organizace práce odpovídaly skutečným bezpečnostním potřebám jednotlivých resortů. U ministerstva obrany by tato pravidla měla být zvlášť důsledná.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
Zdroje: 1. NBÚ – Zákon č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací; 2. iROZHLAS – Sedm ministerských náměstků stále nemá bezpečnostní prověrku; 3. NBÚ – Pravidla a lhůty bezpečnostního řízení; 4. Ministerstvo zahraničí – Bezpečnostní strategie České republiky 2023
