Vláda Andreje Babiše slibuje zásadní posílení českého školství, návrh státního rozpočtu na rok 2027 však zatím ukazuje především růst běžných výdajů. Ministerstvo školství má hospodařit s 292,1 miliardy korun, meziročně o 8,1 miliardy více, tedy o 2,9 procenta. Ministerstvo financí zdůrazňuje zvýšení národních výdajů o 16 miliard, což souvisí především s poklesem evropského financování. Ani tento příznivější údaj však sám o sobě nedokládá splnění ambiciózních vládních závazků.
Programové prohlášení slibuje přiblížení výdajů na vzdělávání průměru zemí OECD, výrazný růst platů, dostatek míst ve školách, dostupné psychology a posílení univerzit. Rozhodující proto není pouze objem přidaných peněz, ale také to, kolik z nich spotřebují mzdy a provoz a kolik zůstane na nové investice.
Vláda garantuje nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele 50 tisíc korun a průměrný učitelský plat 75 tisíc korun do konce volebního období. Rozpočet na rok 2027 má umožnit přibližně šestiprocentní zvýšení průměrných platů pedagogů. Jde o konkrétní posun, jehož dostatečnost však bude záviset na dalších rozpočtech a skutečném vývoji odměňování.
Největší část kapitoly, přibližně 224,6 miliardy korun, připadá na regionální školství a přímo řízené organizace. Zahrnuje především financování výuky, pedagogické práce a podpůrných opatření. Rostoucí mzdové a provozní náklady přitom omezují prostor pro nové programy.
Otevřená zůstává také otázka nepedagogických pracovníků. Vláda slíbila vyhodnotit jejich financování prostřednictvím obcí a krajů. Bez dostatečných prostředků pro zřizovatele může být provozní stabilita škol problémem i při rostoucím rozpočtu ministerstva.
Nové školy a psychologové. Rozpočet neukazuje výsledky
Vládní program slibuje výstavbu mateřských, základních a středních škol v regionech s nedostatečnými kapacitami. Podporovat chce zejména společné projekty obcí. Rozpočet prostředky na investice obsahuje, ze souhrnných údajů však nelze zjistit, kolik nových školních míst v roce 2027 skutečně vznikne.
Vláda rovněž slibuje dostupnější školní psychology, speciální pedagogy a lepší podporu duševního zdraví. Rozpočtová dokumentace potvrzuje posílení financování těchto profesí, samotná částka však nezaručuje dostatek odborníků ani jejich rovnoměrné rozmístění. Zde je rozdíl mezi financováním provozu a skutečným rozvojem školství. Vyšší výdaje mohou pokrýt existující závazky, aniž by automaticky přinesly nové kapacity nebo dostupnější odbornou pomoc.
Univerzity čekají na změny. Investice zůstávají otázkou
Programové prohlášení slibuje posílení vysokých škol, podporu technických a zdravotnických oborů a změnu financování podle potřeb společnosti. Univerzity přitom potřebují prostředky nejen na výuku, ale také na akademické pracovníky, modernizaci budov a výzkum. Ze souhrnného návrhu rozpočtu zatím není patrné, jaké dodatečné finance připadnou na jednotlivé nové závazky. Podobně není možné z celkového růstu kapitoly vyvodit, zda se již v roce 2027 podaří významně přiblížit výdaje na vzdělávání průměru OECD.
Rozpočtové srovnání potvrzuje, že vláda školství přidává peníze, zejména z národních zdrojů. Část navýšení však spotřebují platy, provoz a dosavadní povinnosti. Financování některých nových investic a reforem zatím není ze zveřejněných souhrnných údajů dostatečně průkazné.
Vláda proto musí ukázat nejen miliardy v rozpočtové kapitole, ale také konkrétní harmonogram naplňování svých slibů. Kolik nových školních míst vznikne, kolik odborníků nastoupí a jak rychle porostou platy? Bez těchto údajů zůstává rozdíl mezi programovým prohlášením a skutečnými výsledky školské politiky otevřený.
(Chmelík, prvnizpravyc.cz, repro: facebook.)
Zdroje: 1. Vláda ČR – Programové prohlášení vlády; 2. Ministerstvo financí – Návrh státního rozpočtu na rok 2027; 3. Ministerstvo financí – Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu 2027; 4. Českomoravský odborový svaz pracovníků školství – Informace k rozpočtu kapitoly školství
