Skupina pro podporu pohybu slibuje hodně, ukazuje málo

politika

Státní Meziresortní pracovní skupina pro rozvoj pohybových aktivit má pomáhat se zdravím lidí v Česku. Veřejně ale zatím ukazuje jen málo konkrétních výsledků.

Skupina pro podporu pohybu slibuje hodně, ukazuje málo
Barbora Macková, hlavní hygienička ČR a ředitelka SZÚ
18. března 2026 - 04:22

Stát má speciální pracovní skupinu, která se má zabývat tím, jak dostat více pohybu do běžného života obyvatel České republiky. Jinými slovy má pomáhat tomu, aby se více hýbaly děti, dospělí i senioři, aby prevence nebyla jen prázdné slovo a aby se pohyb stal skutečnou součástí zdravotní politiky státu. To samo o sobě zní rozumně a potřebně. Česká republika totiž dlouhodobě čelí tomu, že velká část lidí má nedostatek pohybu, což se následně promítá do horšího zdraví, vyšších nákladů na léčbu i do zhoršující se kondice společnosti jako celku. Právě proto by podobná skupina měla být viditelná, aktivní a měla by umět jasně ukázat, co konkrétně za dobu své existence udělala. Když se ale člověk podívá na veřejně dostupné informace o této pracovní skupině při Státním zdravotním ústavu, zjistí, že velká slova a široce popsané poslání zatím doprovází poměrně slabě viditelné výsledky.

Když stát zakládá meziresortní pracovní skupinu pro rozvoj pohybových aktivit, zní to na první pohled jako rozumný a potřebný krok. Sama skupina byla zřízena 9. listopadu 2023 a její oficiálně popsaný účel je mimořádně široký. Má přispívat ke zvyšování kvality pohybových aktivit, vytvářet aktivní společnost, aktivní prostředí i aktivní systémy a podporovat zdraví obyvatel i širší sociální a hospodářský rozvoj. Takto formulované poslání působí téměř jako program celostátní přeměny, nikoli jako úzce vymezená expertní agenda.


Právě proto je tak důležité podívat se ne na slovník ambicí, ale na veřejně doložené výsledky. A zde začíná problém, který nelze přehlédnout. Na veřejné stránce této pracovní skupiny není vidět robustní proud analytických materiálů, konkrétních doporučení, pravidelného reportingu ani jasně komunikovaných dopadů do praxe. Naopak je vidět spíše velmi skromná veřejná stopa. V sekci aktualit jsou veřejně dohledatelné jen jednotlivé položky, které nepůsobí jako výstup těžišťové meziresortní koordinace, ale spíše jako doprovodná publicita kolem tematických akcí. Na skupinu, která má mít význam pro prevenci, zdravotní politiku, školství, samosprávy i podporu aktivního života napříč populací, je to nápadně málo. To není detail. U veřejného orgánu, který se opírá o autoritu státu a odborného zázemí, je způsob komunikace sám o sobě známkou vitality nebo naopak pasivity.

Podobně rozpačitě působí i sekce dokumentů. Návštěvník zde nachází především přehled již existujících strategických a koncepčních materiálů jiných institucí nebo mezinárodních organizací. Jsou to dokumenty důležité, ale většinou nejde o vlastní silné výstupy této skupiny. Veřejně dostupný obraz tak nepůsobí dojmem orgánu, který sám přichází s výraznými novými návrhy, nýbrž spíše dojmem platformy, která shromažďuje, přebírá a zprostředkovává již známé materiály. To by mohlo být přijatelné v prvních měsících existence. Jenže skupina neexistuje od včerejška. Pokud má být meziresortním koordinačním centrem a její agenda je navíc tak široká, bylo by přirozené očekávat více vlastních analytických dokumentů, veřejně formulovaných priorit, harmonogramů a konkrétních doporučení, která by se dala spojit s její činností.

Přitom formálně tato pracovní skupina rozhodně nepůsobí slabě. Má širokou síť členů a spolupracujících subjektů a pohybují se kolem ní instituce, které mají reálný vliv na zdravotní, školní i sportovní politiku. Už to samo o sobě zvyšuje očekávání. Čím širší je personální a institucionální základna, tím silnější by měla být také schopnost vytvářet tlak na skutečné změny. Jenže z veřejně přístupného obsahu není zřejmé, jaké konkrétní systémové změny byly touto skupinou vyvolány, jaké návrhy byly převzaty do vládní nebo rezortní praxe a jaké měřitelné efekty lze přímo spojit s jejím působením. Zda se skupina schází, je pouze základní administrativní minimum. Podstatné je, zda po ní zůstává rozpoznatelná veřejná stopa. A právě ta je zatím podivuhodně slabá.

Někdo může namítnout, že podobné pracovní skupiny dělají důležitou práci v zákulisí a že webová prezentace nemusí zachycovat vše. To je jistě možné. Jenže v oblasti veřejného zdraví a prevence platí přesný opak úřední skromnosti. Jestliže stát chce přesvědčit veřejnost, že pohyb není okrajové hobby, ale zásadní součást zdravotní politiky, musí to umět doložit nejen interními jednáními, ale i otevřeným a průběžným vykazováním výsledků. Pokud veřejně vidíme hlavně rámec, strukturu, seznamy a odkazy, ale mnohem méně tvrdých a srozumitelných výstupů, vypovídá to cosi nepříjemného o celkovém stylu řízení. Tedy o stylu, který umí založit skupinu, sepsat účel a propojit mnoho institucí, ale mnohem hůř umí občanovi ukázat, co přesně se díky tomu v zemi změnilo.

V tomto směru je role Barbory Mackové zcela legitimním předmětem kritického pohledu. Není to totiž jen předsedkyně pracovní skupiny. Je zároveň ředitelkou Státního zdravotního ústavu a současně hlavní hygieničkou České republiky. Taková koncentrace odborné a institucionální autority je mimořádná a logicky s sebou nese i mimořádnou odpovědnost. Jestliže pod tímto vedením vzniká orgán s tak širokým záběrem, pak nelze vystačit s dojmem, že se něco děje. Musí být vidět, co se skutečně udělalo. A právě v tom veřejná prezentace skupiny zatím selhává. Nepůsobí jako důkaz razantního a výsledkově orientovaného vedení, ale spíše jako další příklad českého institucionálního modelu, v němž je snadnější vytvořit poradní strukturu než přesvědčivě doložit její účinnost.


To celé je o to nápadnější, že téma pohybové aktivity v České republice není nové ani okrajové. Státní zdravotní ústav i další části systému veřejného zdraví se mu věnují dlouhodobě a v minulých letech už realizovaly řadu aktivit spojených s podporou zdravého životního stylu a pohybových návyků. O to přísněji se proto nabízí otázka, co nového tato pracovní skupina vlastně přinesla. Pokud už stát v této oblasti nějaké programy a nástroje měl, pak by nově vzniklá meziresortní skupina měla být viditelným posunem, nikoli jen dalším patrem nad existující agendou. Z veřejně dostupného obrazu však tento posun zatím patrný není.

Největší slabinou celé konstrukce je tedy rozpor mezi monumentalitou slov a skromností doložených výsledků. Český stát znovu ukazuje, že umí velmi dobře formulovat, proč je něco důležité, ale mnohem hůře už ukazuje, jak to skutečně prosazuje. U pohybové aktivity je to přitom mimořádně nešťastné, protože právě zde by měla být vidět jasná spojka mezi prevencí, školstvím, sportem, obcemi, dopravou a zdravotnictvím. Má li tato pracovní skupina opravdu představovat motor změny, pak by její práce musela být veřejně čitelná, pravidelně vyhodnocovaná a spojená s konkrétními systémovými kroky. Zatím spíše působí dojmem, že stát vytvořil další koordinační kulisu, která umí dobře popsat vlastní smysl, ale už méně přesvědčivě prokázat vlastní výkon.

A právě zde se nabízí i logická politická otázka do budoucna. Pokud v nové vládě existuje funkce ministra pro sport, prevenci a zdraví, tedy role, kterou zastává Boris Šťastný, pak by dávalo silný kompetenční smysl, aby právě taková meziresortní skupina spadala pod jeho přímou gesci a politickou odpovědnost. Téma pohybových aktivit totiž neleží jen v rovině hygienické služby a odborného ústavu, ale přímo na průsečíku sportu, prevence a veřejného zdraví. Právě tam by se měla podobná agenda přirozeně sbíhat. 

Jestliže dnes skupina působí pod vedením ředitelky SZÚ a zároveň hlavní hygieničky, může to odpovídat odbornému zázemí, ale méně už to odpovídá logice politického řízení celé oblasti. V nové vládní architektuře by proto bylo namístě vážně zvažovat, zda tuto skupinu nepřevést pod ministra, jemuž podle názvu i smyslu funkce tato agenda logicky náleží. Aspoň by pak bylo jasnější, kdo za ni skutečně nese politickou odpovědnost a kdo má povinnost proměnit slova o prevenci a pohybu v konkrétní výsledky.

(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: čt)




Anketa

Měla by vláda reagovat na zdražování pohonných hmot např. zastropováním marží nebo snížením spotřební daně?

Ano 61%
transparent.gif transparent.gif
Ne 20%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 19%
transparent.gif transparent.gif