Filip Turek, který se dlouhodobě stylizuje do role „bojovníka za motoristy“, opět potvrdil, že jeho představy o výkonu politické funkce končí u čelního skla jeho rychlého vozu. Fotografie, na níž se řítí po dálnici přes 200 kilometrů v hodině s mobilem v ruce, by byla problémem pro běžného řidiče. U vrcholného politika je to ale naprostý výsměch veřejnosti i základním hodnotám právního státu.
Turek v debatě na CNN Prima NEWS nezvolil ani špetku sebereflexe. Místo omluvy či přiznání chyby pouze argumentoval tím, že „polovina lidí někdy jela nad 130“. A že zákon je zastaralý, nikdo ho prý nedodržuje, proto je v pořádku ho vědomě a veřejně porušovat. Kdyby takto argumentoval dospívající kluk u rodičů, možná by mu ještě prošlo zaklení nad „zastaralými pravidly“. U člověka, který má reprezentovat Českou republiku v Evropském parlamentu, jde ale o děsivě nezralý postoj.
Jako politický komentátor to musím říci naplno: Europoslanec, který veřejně přiznává a propaguje, že vědomě porušuje zákony, se sám vyřazuje z kategorie důvěryhodných veřejných činitelů. Základní funkcí politika má být právě to, že jde občanům příkladem. Je-li zákon špatný, nechť se zasadí o jeho změnu v zákonodárném sboru. Ale v okamžiku, kdy veřejně říká „když je zákon špatný, taky ho nebudu dodržovat“, vzkazuje celé společnosti, že pravidla jsou pro hlupáky a pro vychytralé tu platí anarchie. To je zcela nepřijatelný vzkaz, zvláště pro mladé lidi, pro které může být jeho chování inspirací, a to s tragickými důsledky na silnicích.
Turek tvrdí, že „dělat, že nikdo nikdy nepřekročil 130, je pokrytectví“. Ale co je to za logiku? Ano, pravděpodobně někdy překročil rychlost téměř každý řidič. A téměř každý řidič za to zaplatil pokutu, protože věděl, že porušil pravidla. Jenže europoslanec Turek jde dál. On se svým přestupkem chlubí, argumentuje, že je normální zákony nedodržovat, pokud jsou podle jeho názoru „zastaralé“. A nakonec si ještě přihřeje PR polívčičku, že o Velikonocích bylo na silnicích údajně bezpečněji díky jeho medializaci. To už není jen pokrytectví, to je výsměch zdravému rozumu.
Ještě nebezpečnější je Turekova argumentace, že „větším rizikem na silnici je nejistota a strach než svižnější jízda“. Tento způsob uvažování připomíná spíše pubertální potřebu se předvádět než odpovědný přístup dospělého člověka. Takto zlehčovat rychlou jízdu je přesně to, co už v minulosti stálo životy stovky lidí a řada mladých, nezkušených řidičů podlehla falešné představě, že „kdo je dobrý šofér, může jezdit rychleji“. Přitom právě rychlost je hlavní příčinou tragických nehod.
Ministr dopravy Martin Kupka to pojmenoval přesně: „Normální je pravidla dodržovat. V okamžiku, kdy po české dálnici jede 200 km/h, ještě se u toho fotografuje, tak v každém případě několik těch pravidel hrubě porušil.“
Psali jsme:
Snaha Turka otevřít debatu o zvýšení rychlostních limitů prostřednictvím vlastních přestupků je nejen pokrytecká, ale hlavně nebezpečná. Pokud by se touto logikou řídili ostatní politici, skončili bychom v naprostém chaosu, kde si každý bude vybírat, které zákony „podle pocitu“ dodržovat bude a které ne.
V konečném důsledku Turek nedává společnosti odvahu na změnu, ale jen špatný příklad a morální rozklad. Pokud chce někdo debatovat o kvalitě dopravní legislativy, ať tak činí v rámci pravidel, ne jejich okázalým porušováním a vychloubáním. Turek nám bohužel neukázal nic jiného než svou nezralost, potřebu vynikat za každou cenu a v neposlední řadě obrovské pohrdání pravidly, která by měl jako politik ctít a bránit.
Z jeho veřejného vystupování tak čiší nepřekonaná politická puberta, která je v civilizované společnosti, a zejména v politice, naprosto nepřijatelná. Pokud Filip Turek nedokáže respektovat zákony, ať se vzdá funkce, která ho zavazuje jít ostatním příkladem. Jeho současné chování je ostudné, nebezpečné a demoralizující. A to bychom mu neměli odpouštět.
(Jiří Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: ovm)
